Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Velká skála je vrchol na hřebeni Haltravy, ležící jihozápadně od bývalého Valtířova. Odbočka od turistické trasy vás na přivede pozvolnější svahem až na vrchol v nadmořské výšce 852 metrů. Mezery v korunách buků vám nabídnou omezený výhled směrem ke státním hranicím a Německu a vy si v té chvíli ani neuvědomíte, že pod vámi je vysoká, kolmá skalní stěna. Obejdete-li nejvyšší skálu, nejlépe zleva, spatříte stěnu v celé její mohutnosti a pak jistě pochopíte, proč je považována za velkou. Samotná skalní stěna není jedinou skálou, v blízkosti naleznete několik dalších skalek, které jsou opět stopami po mrazovém zvětrávání.
Jestřáb lesní
Zachovalé lesní porosty Haltravského hřbetu poskytují přirozené životní prostředí mnoha ohroženým druhům zvířat. Jedním z nich je i jestřáb lesní (Accipiter gentilis), největší zástupce jestřábů. Jde o dravce střední velikosti samice je přibližně stejně velká jako káně lesní. Zatímco samice dosahuje délky okolo 60 cm a rozpětí křídel 125 cm při hmotnosti v rozmezí 800–1300 gramů, samci jsou znatelně menší – při délce okolo 50 cm a rozpětí křídel necelý metr je jejich hmotnost mezi 500 a 1100 gramy.
Stavba těla je přizpůsobena letu mezi stromy, křídla jsou široká a krátká, na koncích zaokrouhlená, doplňuje je dlouhý ocas. Jestřáb tak dokáže svůj let skvěle ovládat a vyhnout se při lovu mezi stromy libovolné překážce. Výzbroj dravce doplňují silné a velmi ostré drápy a krátký zašpičatělý zobák.
Mladí ptáci mají svrchní šat tmavě hnědý, postupně jej vyměňují do šedohnědé peří. Na světlé hrudi mají několik hnědých skvrn, které se s dospělostí mění na husté příčné šedé vlnkování. Svrchní část těla dospělých samců je šedá s modrým nádechem, zatímco nádech samic je šedý.
 |
 |
Přestože jestřáb žije na našem území ve většině rozsáhlejších lesů, pro jeho plachost a skrytý způsob života jej zahlédnete jen výjimečně. Jestřáb obvykle vyčkává na kořist na vyvýšeném a krytém místě, odkud se na ni vrhá velkou rychlostí. Loví obvykle ptáky menších rozměrů, např. havrany, vrány, sojky, straky, holuby, nepohrdne ani menšími vrabci, špačky či vlaštovkami, nebojí se ani větších hrabavých ptáků jako je bažant či tetřívek, kořistí se stávají i větší hlodavci či zajícovití. Dospělý jestřáb potřebuje denně opatřit okolo 150 gramů masa.
 |
 |
 |
Pohlavní dospělosti dosahují jestřábi ve druhém roce, často však vytvářejí pár o rok později. Časně na jaře mladí jestřábi hledají partnera, se kterým nakonec zůstanou i po celý život. Zásnubní lety probíhají za slunečných dnů v březnu a dubnu a jsou nejlepší příležitostí pro spatření jestřábů. Pár obletuje hnízdiště při pomalých úderech rozepjatých křídel, načež ptáci vylétají vysoko, aby se vrhali střemhlav zase zpět k zemi a předváděli své bílá spodní pera ocasu. Po mnoha opakování slétají do lesa, kde na některém stromě nedaleko hnízda proběhne páření.
 |
 |
Pro stavbu hnízda potřebují jestřábi silné a velké stromy. Hnízdo staví ve vidlicích větví nebo na větvi při kmeni, každoročně jej obnovují a vylepšují, příležitostně využijí a přizpůsobí si hnízdo jiných dravců. Výstelku tvoří drobné větvičky jehličnanů a čerstvé listy. Do hnízda klade samice 2–5 vajec (60 gramů, délka 59 mm, šířka 45 mm) s dvoudenním či třídenním rozestupem. V době hnízdění se jestřábi stávají agresivní a při bránění své snůšky napadají dokonce i dravce, jejichž příležitostnou obětí jsou obvykle naopak sami, tj. výra či větší káňata. Na vejcích se oba rodiče střídají, ale většinu času sedí samice. Po přibližně 5 týdnech se líhnou mláďata, která jsou následně krmena kořistí ulovenou samcem a trhanou samicí. Po 35 dnech života opouštějí mláďata hnízdo, za 10 dalších dní začnou létat, aby někdy doprovázela rodiče až do věku jednoho roku.
 |
 |
 |
Nízký stav jestřábů je způsoben nejen úbytkem přirozeného lesního prostředí, kdy brzo těžené smrkové monokultury nemohou poskytnout příležitost k hnízdění, ale také hloupost lidí. Jestřáb je stále mnoha myslivci, holubáři či chovateli drůbeže považován za škodnou a jako takový nezákonně střílen nebo chytán na živou návnadu do speciálních pastí zvaných jestřábí koše. Pokud byste takový koš kdekoliv pozorovali, je potřeba jeho přítomnost nahlásit Policii ČR či České inspekci životního prostředí a to pro podezření pro trestný čin pytláctví, zakázaný způsob lovu, použití zakázaných pastí, týrání zvířat a zásah do vývoje zvláště chráněných živočichů.
Hřeben Haltravy a Bučina
Přijeďte se podívat na krásné horské bučiny Českého lesa i rozeklané dlouhé skály. Projděte se lesem po hřebenové Baarově cestě a mimo cesty na Bučině, nadechněte se vlhkého vzduchu a poslechněte si šumění korun stromů.
Haltravský hřeben táhnoucí se mezi Caparticemi a Pivoní vytváří jihozápadní hradbu Chodska a ze svých severovýchodních úbočí nabízí krásné výhledy do vnitrozemí. Souvislé pásmo vrcholů je oddělené jen mělkými sedly a neklesá pod nadmořskou výšku 800 metrů, obdobně vysoká je i blízká Bučina. Doby ledové ve starších čtvrtohorách ozdobily zdejší vrcholy skalami a mrazovými sruby, svahy jsou pak posypány kamennými moři a suťovými proudy.
Rozsáhlý lesní komplex patří mezi ty nejcennější lesy v Plzeňském kraji a to především pro zachovalé, geneticky cenné listnaté porosty místy téměř pralesovitého charakteru. Pro svůj význam byl hřeben Haltravy spolu s Bučinou a Starým Herštejnem vyhlášen v roce 2009 evropsky významnou lokalitou. Při své návštěvě tedy nezapomeňte, že jste na velmi cenném území Chráněné krajinné oblasti Český les.