Na Štědrý den roku 1937, již za tmy, narazilo do Huťské hory linkové letadlo. Leteckou katastrofu posádka ani jediný cestující nepřežili. Co jí předcházelo?
Cesta z Bukurešti do Vídně
Ke konci prosince 1937 se vydal advokát JUDr. Karel Flanderka vlakem na obchodní jednání do Bukurešti v Rumunsku. Vyřizování se protáhlo a reálně hrozilo, že by se nestihl vlakem vrátit do Prahy o Štědrém dni. Rozhodl se nevyužít zakoupenou jízdenku a vydat se domů rychleji: letadlem. Zvolil pravidelnou leteckou linkou Bukurešť – Vídeň – Praha – Paříž francouzské společnosti Air France.
Linku obsluhoval osvědčený třímotorový vrtulový stroj Wibault-Penhoët 283.T12 s imatrikulací F-AMYD a pojmenováním Le Glorieux registrovaný 17. března 1934. Šlo o středně velký letoun pro 12 cestujících s celkovým výkonem přes 1000 koní. Letadlo ještě v plné parádě se zachovalo též na dvojici fotografií v archivech francouzského Ministerstva kultury.
Tento konkrétní let však provázely problémy už od počátku, údajně byly před odletem z Bukurešti komplikace s podvozkem, čemuž by odpovídalo i zpoždění na příletu do Vídně (místo příletu ve 12.45 letadlo přistálo až ve 14.32). Ani odlet z letiště nebyl hladký, bylo potřeba odstranit drobnou závadu na podvozku a letadlo proto opustilo rakouské letiště až v 15.55.
Trojice na palubě
Na cestu do Prahy se vydal státní návladní Karel Flanderka již jako jediný platící cestující.
Pilotem a kapitánem byl 36letý František Lehký, jeden z nejzkušenějších letců Evropy. Rodák z Lukavice odmala tíhl ke strojům, vyučil se strojním zámečníkem a pro ČSD pracoval jako strojvedoucí parních lokomotiv. Po světové válce nastoupil do vojenské služby, kde absolvoval kurz pro piloty a stal se 107. pilotem v Československu. Později pracoval jako zkušební pilot v letecké továrně Aero. V září 1924 získat první dva ze čtyř světových rekordů v letectví. V roce 1926 přešel jako pilot do nové pražské pobočky Air France. O deset let později získal zlatý odznak za milion nalétaných kilometrů a v době havárie se pomalu přibližoval k druhému miliónu.
Druhým členem posádky byl Pierre Austruc, 24letý francouzský navigátor, který byl radiotelegrafistou necelé dva roky a na této lince letěl teprve po čtvrté.
Ku Praze
Minuty před šestnáctou hodinou se letoun F-AMYD odlepí od země, stoupá do cestovní výšky 1900 metrů a zamračenou oblohou zamíří na nové letiště v pražské Ruzyni pod azimutem 326. Za tmy a mlhy při letu ve dvoukilometrové výšce není možná navigace podle viditelných objektů, GPS tehdy rozhodně nebyla a tak letadlo bylo odkázáno na navigaci sítí goniometrických stanic. S vídeňskou radiostanicí udržovalo letadlo kontakt do 16.10, o deset minut později navázalo spojení s Českými Budějovicemi, Brnem a Mariánskými Lázněmi.
Počasí se výrazně zhoršilo, nad českým území byly husté, těžké mraky, nad zemí ležela mlha, také začalo sněžit. Čas běžel a podle výpočtů se již letadlo mělo blížit k Praze. Pravděpodobně se nacházeli někde v okolí Benešova, když požádali navigační věž v Ruzyni o upřesnění kurzu. Ruzyňský navigátor nařizuje udržování stejného kurzu a sestup na 700 metrů.
O chvíli později zahlédne palubní navigátor mezerou mezi mraky řeku, což mohla být Sázava, ale Francouz hlásí Ruzyni, že nalevo vidí Vltavu, napravo Kbely. Podle této informace ruzyňský navigátor usoudí, že letadlo Prahu již přeletělo a nachází se nad Mělníkem. Aby radiostanice navedla letadlo na trasu k Ruzyni, vyšle příkaz změnit kurz na 215, což Pierre Austruc potvrdí, byť do palubního deníku učiní k záznamu o změně kurzu poznámku o svých pochybách nad správností kurzu. Kdyby bylo letadlo u Mělníka, otočka na jihozápad by letadlo přivedla na Ruzyni. Ale pro letadlo nacházející se mezi Vltavou a Benešovem je kurz smrtelný, míří k Pasovu přes jihozápadní Čechy a letadlo se od Prahy vzdaluje.
Je možné, že z Ruzyně byl vydán opravný kurz, ale ten už posádka letadla nezachytila. Při vyšetřování se ukázalo, že ruzyňští navigátoři po sdělení kurzu letadlo dále nesledovali a odešli na vánoční oslavy. V článku Milana Pokorného se objevuje informace, že ruzyňské letiště upozornilo telegraficky četnické stanice na jihu Čech, že se k nim možná blíží zbloudilé letadlo. Ale světelné a povětrnostní podmínky a nedostatek času stejně neumožňovaly přípravu nouzového letiště.
K Šumavě
Průlet letadla byl nejspíše zaznamenán v 17.30 v Sedlicích u Blatné, kde místní popisovali určitá světa nad mlhou. Zřejmě se jednalo o světelné signály žádosti o pomoc k nouzovému přistání. Není zřejmé, zda sporadické osvětlení na šumavském Podhůří, Sušice a Kašperských Hor považoval pilot Lehký za okraj Prahy, nebo spíše tušil, že se letadlo ztratilo. Nezvykle nízký přelet letadla zaznamenali svědci v Sušici, Nezdicích, Kašperských Horách a Červené.
Pamětník vzpomíná, jak u štědrovečerní večeře uslyšeli naprosto neobvyklý hukot letadla a jak s rodiči vyběhli do zimní noci, aby případně zahlédli osvětlení letadla. Slyšeli jen hukot, který však náhle ustal. Lidé v bližším okolí Kašperských hor zaslechli dunivou ráno, praskot větví a kmenů stromů. Bylo 17.39 a tři muži na palubě doletěli do cíle svého života, na svah Huťské Hory.
Na ruzyňském letišti tou dobou čekala Lehkého manželka Miroslava, desetiletý syn a šestiletá dcerka. Paní Lehká vzpomínala, že se tenkrát nezvykle vydala na letiště s dětmi, které se těšily na strávení Štědrého dne s tátou. Čekali však marně a po desáté hodině jim pracovník letiště řekl, že už nic nepřiletí a že o letadle z Vídně neví. Vrátila se s dětmi domů, děti se vyptávaly na tátu, kdy se vrátí, ani večeře jim nechutnala. Až druhý den k večeru se dozvěděli o tragédii.
Pátrání po zříceném letadle
Nepřeslechnutelná rána po nízkém přeletu letadla byla důvodem pro šetření, které chce policejní úředník Dr. Folprecht okamžitě zahájit s několika dobrovolníky. Hustá mlha, silné sněžení, hluboká tma a též výjimečný sváteční čas jsou však značnou komplikací. Podle jiných zdrojů se pátrat začalo až druhého dne, kdy rádio hlásilo zmizení letadla a Dr. Folprechta požádal o pátrání poštmistr Mendl.
Záchranná akce začala ráno 25. prosince a před polednem objevil místo dopadu patnáctiletý Václav Šmídl, syn hajného z Bílého potoka (podle jiných zdrojů jej našel hajný Seller). Letadlo narazilo v rychlosti okolo 250 km v hodině do severního svahu Huťské hory v nadmořské výšce 1080 metrů (potřebovali by být o více jak 110 metrů výše, aby ji bezpečně přeletěli). Dva silné stromy byly ve výšce uťaty křídly letadla, která se o ně vylomila. Trup letadla pokračoval přibližně 90 metrů dál proti svahu a než se do něj zabořil, pokácel stromy v ose letu. Pokroucené trosky letadla se nalézaly v okruhu 100 metrů, pytle a balíčky letecké pošty byly rozmetány na ještě větší ploše. Snad jediným neporušeným předmětem zůstala láhev šampaňského – určená na oslavu Štědrého dne.
Tělo pilota Lehkého bylo nalezeno vedle trupu, před navigační kabinou ležela těla K. Flanderky a P. Austruce, všechna tak těžce potlučená, že byla na pohled zřejmá okamžitá smrt. Profesionalita pilota Lehkého se ale ukázala i po smrti, když se našly uzavřené přívody paliva a letadlo proto neshořelo. V kapse Lehkého se mimochodem našel dopis Ježíškovi.
Vyšetřování a reakce veřejnosti
Místo dopadu není v napadaném sněhu zcela dostupné, což dokazují tři hodiny prodírání sněhem, které podstoupila přivolaná vyšetřovací komise. Během zajišťování přístrojů a palubních záznamů pomáhali četníci a též místo chránili, neboť zvědavci putovali z celého širého okolí, aby si místo tragédie prohlédli a též získali morbidní suvenýry. V doprovodu pilotů Sládka a Kupky, bývalých kolegů z Čsl. aerolinií, přijela manželka pilota Lehkého. Po ohledání těl MUDr. Dvořákem byly oběti v rakvích převezeny do Kašperských Hor k pitvě, která u pilota Lehkého shledala příčinu smrti ve zlomení páteře, u navigátora Austruce zlomením a rozdrcením krční páteře a u JUDr. Flanderky rozdrcením hlavy a těla. Po veřejném církevním obřadu byla těla převezena smutečními auty do Prahy. Pohřeb JUDr Flanderky se konal ve středu 29. prosince a kremace Fr. Lehkého proběhla druhý den odpoledne.
Teprve čtvrté neštěstí civilní letecké dopravy vyvolalo velký zájem médií i veřejnosti. Panovala obava, aby událost nebyla zneužita k narušení vztahů mladého státu s Francií. Byla zahájeno vyšetřování, které potvrdilo poslední chybný pokyn ke změně kurzu. Na obsluhu ruzyňské radiové stanice bylo podáno trestní oznámení, ale soudu se vyhnul a po druhé světové válce sám zahynul v troskách letadla nad Řeckem. Vyšetřování skončilo odvoláním tajemníka pražského letiště Živsy a jeho asistenta Šorny z funkcí.
Objevily se také spekulace, zda spěšný návrat JUDr. Flanderky nemohl být vyvolán spíše závažným obsahem letecké pošty než Štědrým dnem. Mluvilo se o materiálech kompromitujících Adolfa Hitlera ohledně rakouské státní příslušnosti a podílu na smrti neteře Geli Raubalové. Tyto materiály měly být důvodem, proč se do komunikace s letem údajně zapojila stanice letiště Luftwaffe ve Strabingu a letoun svedla ze správného kurzu.
Památka tří mužů
Pilot Lehký byl posmrtně vyznamenán francouzským Řádem čestné legie v hodnosti rytíře. Rodinnou hrobku, místo posledního spočinku JUDr. Flanderky, byste na pražském olšanském hřbitově našli dodnes. Radiotelegrafista Pierre Austruc byl přepraven vlakem do Francie, na pražském Wilsonově nádraží se s ním 29. 12. rozloučili profesní kolegové.
Na místě dopadu nechala vdova po kapitánovi Fr. Lehkém postavit pomník (waypoint T1), na jehož desce jsou vyryta jména všech tří obětí a datum nehody. Přístup k němu nebyl dlouhá léta značen, což se již naštěstí změnilo.
Památka letecké nehody je dosud živá, což dokázala výstava předmětů, dokumentů a fotografií k 70. výročí nehody na Kvildě a též poměrně netradiční měsíční provoz amatérské radiostanice OL70AMYD, která zpět do éteru vrátila volací znak letounu. Muzeum Šumavy v Kašperských Horách má ve svých sbírkách kormidlo letounu, vrtulový list, sedadlo posádky, části palubních přístrojů a dokumentaci nehody.
Havárii letadla je též věnován 11. díl seriálu Zmizelá Šumava nazvaný Štědrovečerní katastrofa, kde lze vidět fotografie nehody i fotografie ze setkání s holčičkou, která se nedočkala táty pilota.
Kudy ke krabičce
Na zelené turistické trase spojující Kašperské Hory a Horskou Kvildu, po které vede multi-cache Zasloužená, jsou vyznačené odbočky. První naleznete na Flusárně (waypoint T4), odkud budete pokračovat dále po vrstevnici až ke křížení s elektrickým vedením (waypoint T3). Podél průseku pro vedení budete stoupat až k odbočce k samotnému pomníku (waypoint T1), kde naleznete informační tabulce o havárii. Druhá odbočka je ve zlomu průseku pod vrcholem Huťské hory (waypoint T2) a hodí se při příchodu od Zhůří.