Ať už jedete z Klatov do Kdyně či z Domažlic na Klatovy, nemůžete ji přehlédnout. Zalesněná kupa jižně od silnice I/22, mezi vesnicemi Hluboká a Chodská Lhota, nesoucí jméno Dobrá hora. Na plochém temeni vystupuje její nejvyšší bod do nadmořské výšky 640,6 metrů, což je podobná výška jako sousední Chlumek či Vojtěška. Své okolí převyšuje Dobrá hora nejvýše o přibližně 150 metrů, v sedlech k obdobně vysokému Chlumku na jihu a Vojtěšce na severu je převýšení o 50 metrů menší. Hora je budována hlubinnými magmatity jako je diorit, gabro a granodiorit, které protíná drobnější pás rohovce.
Přes vrchol prochází nejen hranice katastrálních území Hluboké a Chodské Lhoty, ale také hranice povodí: ze západní strany kopce teče voda do Zahořanského potoka, který ústí do Zubřiny, přítoku Radbuzy, zatímco na východní straně sbírá vodu Andělice ústící do Chodské Úhlavy těsně před jejím ústím do Úhlavy.
Dobrá hora byla důležitá pro Chody jako strážní místo, neboť z kdysi holého vrcholu byl velmi dobrý výhled do kraje – kromě přiléhajících údolí zmíněných potoků a blízké Korábské vrchoviny bylo vidět na Královský hvozd, Hoher Bogen, masiv Čerchova a pás Českého lesa od Lysé hory po Přimdu. V případě ohrožení bylo snadné pomocí ohňových signálů varovat i vzdálené vsi. Pro Chodskou Lhotu, která leží na jihovýchodním úpatí vrchy, tvořila Dobrá hora spolu s dalšími blízkými kopci určitou hradbu ukrývající a chránící tuto ves. Dnes je vrchol zarostlý, nezajímavý a jen mladý, řídký hájek dopřává skromné výhledy severním a západním směrem.
Pověsti
Jaká je na světě spravedlnost, když o většinu kopců pověst nezavadí, zatímco k Dobré hoře se jich váže prý hned několik. Nejznámější pověst je o zlatém teleti, které je ukryto přímo v hoře. Dostat se k němu má šanci jen poctivý mládenec či panna, leč jen jeden den v celém roce, na svátek svatého Jana 24. června, a to ještě o samé půlnoci. Aby obtížnost nebyla malá, je potřeba najít větvičku zlatého kapradí, který poslouží k odemknutí hory. Božena Němcová tuto pověst zakomponovala do své povídky Karla s podtitulem obrázek z okolí domažlického, když na Čerchově místní vojáci ukazují důstojníkovi výhled na rodný kraj. Dovolím si uvést úryvek pro pověst, krásné chodské nářečí a dobové názvy hor:
„A stranou Domažlic na vrchu ten zbořený hrad, jak ten jmenujete?“ ptal se dále důstojník.
„Rýzmberk; povídají lidé, že leží pod tím zbořeným zámkem poklad, hale tuto pravda nebude, kterak by ho tam páni ležet nechali, kdyby tuto pravda bulo? Pod Rýzmberkem jsú Kuty, tam chodíme na húřad. Hyn tam ty vrchy, co se táhnu od Kdyně k bavorským hranicím, jmenujú se Vysoká hora, Dobrá hora - na té roste prý jeden den v roce zlatá metlice, hale kterak ji trhat, když se neví, který den vyrůstá?“
„Tuto bude bajka; když jsem v Hluboké sloužil, pásal jsem den jak den na Dobré hoře, ale zlatou metlici jsem neviděl,“ vskočil starému do řeči vousáč.
„Snad roste jen v noci,“ ozvala se Markyta, „jako vykvétá kapradí v pravou půlnoc o svatém Janu Křtiteli. Kdyby prý čistá panna prostřela pod kříček bílou šatku, květ by jí naň padl z ryzého zlata.“
„A proč se již některá o to nepokusila?“ usmál se důstojník.
„Och, vzácný pane kmotřínku, toť by se muselo zlata k smrti zachtít, aby se která v tu hodinu odvážila. Noc má své právo!“ odpověděla Markyta.
„To je tak,“ přisvědčil starý sedlák.
„A jak jmenujete ostatní vrchy?“ ptal se ho dále důstojník.
„Přál jsem, že Dobrá hora, Vysoká, nu pak je Hvězdinec, Stříbrná, pod Stříbrná je stříbrný důl - kopali tam prý kdysi stříbro - a hyn ty dva vrchy u samých oblak jsú Panny Marie Prsa.“
„Toť je Oser a Arborec,“ vpadl mu do řeči důstojník.
„Nu, hu vás je zovú tak, hu nás jinak,“ pohodil hlavou Chodovák, a máchnuv rukou, v níž dýmku držel, na levý bok, pokračoval dále: „Hyn tam na rovině vidíte, vzácný pane oficír, o samotě stát černý vrch ha na něm hrad. To je Přimda. Býval tam prý před časy jeden český kníže hu vězení držán za to, že nechtěl v zemi žádných pánův trpět. Dej mu pánbůh věčnú slávu, hale což je to všecko platno, tuto být nemúž. – Rovně vpřed když se díváte, máte-li dobré oko, haž do Plzně vidíte. – Tuten náš vrch, co stojíme, je Čerchov ha ty lesy jmenujeme černé lesy.“
Druhá pověst vypráví o době, kdy Chodsko postihlo ukrutné sucho. Toho dávného léta bylo předlouho sucho, až slunce vypilo všechnu vodu. Ať se člověk podíval na rybník, k potoku, do studny či do studánky, vodu nespatřil, neb vše vyschlo. Lidé se chodili modlit k pramenům, aby se dočkali životadárné vody, ale ani usilovné modlitby, které dali jméno Modlínu, nepomohly.
Jindy všemi odstíny zelené hrající krajina se měnila ve vyprahlou šedožlutou poušť. Stejně jako trávu a stromy trápila žízeň lidi, dobytek i lesní zvěř, vše bez rozdílu umíralo žízní. Když bylo nejhůř, naději dávno vystrnadila beznaděj a nikdo už nedoufal, že se ještě někdy ve svém rychle končícím životě vody dočká a napije, tehdy se stal zázrak: hora, co jaktěživ neměla ani studánku, se otevřela a z jejích útrob zažala proudit voda.
Nešlo o žádný drobný pramínek, ale o mohutnou pěnivou řeku, že tolik vody snad ani nedaleká Úhlava nepamatovala. Proud vody vyřízl do úpatí hory hlubokou rokli, která je prý dodnes patrná (jen my ji nenašli), a voda zaplavila celý kraj. Jen co voda naplnila každičký potok, říčku, studánku, studnu ba i rybník, hora se pak sama uzavřela a vodu zase ve svém nitru schovala. Na paměť zázračné záchrany, která z hory přišla, začali hoře říkat Dobrá hora a toto jméno ji již zůstalo.
Pověsti stále ještě není konec, má i svou prorockou část: ač je dnes v kraji vody dostatek, dorazí i sem taková bída a neštěstí, že voda bude draze placena a z dalekých krajů jak cizokrajné koření dovážena. A tehdy, až bude dozajista nejhůře, otevře se Dobrá hora znovu, leč naposledy. Vydá ze sebe tolika vody, aby ta dokázala smýt veškerou špínu a nepravost z kraje a spláchla je až do moře. Až tento proud ustane, neb její nitro bude prázdné, za ohromného lomozu se hora propadne. Zbude po ní jen obrovský kráter, ale v něm bude přehršel zlata, že Chodové už nikdy nepoznají strádání bídy, hladu či žízně.
Kudy ke krabičce
Úpatí hory nad Chodskou Lhotou slouží jako pastviny pro ovce a skot, takže doporučíme cestu od železniční zastávky Chodská Lhota. Nedaleko od zastávky, na protější straně silnice, začíná cesta k loukám a polím nad Hlubokou. Vydejte se po ní a pak podél mezí vzhůru ke keši.
Od ní pak na západě uvidíte trojici kopců Ráj, Čepice a Bezný, vpravo od nich silnici táhnoucí se ke Kdyni s nepřehlédnutelným komínem. Protější hradbu tvoří kopce začínající u zříceniny Rýzmberku a jen částečně viditelného Škarmanu, další vrcholy jsou schované za bližší Kněžskou horou a Vojtěškou nad Hlubokou, jen nejvyšší Koráb s rozhlednou za nimi nesměle vykukuje.