V šumavském Podlesí, kde krajina ještě nestoupá do výšin tisícovek, východně od vesničky Malče, na samé hranici Plzeňského a Jihočeského kraje je malinkatá samota zvaná Růždí. Je tak malá a zastrčená, že k ní nevede silnice a ani kloudná cesta. Neprochází jí ani turistická cesta, což je vzhledem k celkové zajímavosti místa velmi, velmi zvláštní. Necháváme v Růždí krabičku, abyste měli důvod vážit cestu do skoro zapomenutého údolí.
Pro vznik samoty Růždí byl nejspíše velmi podstatný Růžďský potok, u kterého se nachází. Ten svou první vodu sbírá v horských mokřadech za Novým rybníkem, kterým začíná soustava rybníčků poblíž hájovny U Biskupa. Pod rybníčky teče lesnatým údolím po severním úpatí vrchu Zahájeného a sz. úpatí Kváskovického kopce a velkým obloukem se stáčí k severu, k samotě. Voda potoka v ní kdysi poháněla dva mlýny a ještě pilu na výrobu šindele. Z mlýnů samotných zbyly nejspíše ruiny, zůstala jen dvojice rekreačních chalup a také několik drobných rybníčků.
Podoba Růžďského potoka je v těchto místech velmi zvláštní, svým způsobem řeka Vydra naruby: zatímco v širokém korytě Vydry je plno balvanů, v Růždí teče potůček, do jehož koryta se balvany pro svou velikost vůbec nevejdou. Ano, v Růždí je několik obřích balvanů a některé skončily v korytě potůčku. Na pravém břehu potůčku vystupuje z terénu pár mrazových srubů, ze kterých voda a mráz odloupává kusy skály. Mohutné balvany se už tisíce let válí v lese a v současnosti poskytují dětem skvělé hřiště odporující veškerých normám Evropské unie.
Nicméně jeden balvan vyniká nad všechny ostatní kamenné nádhery. Aby ne, když má vlastní plácek a také jméno: Kovadlina. Hvězda na pódiu. Obrovský monolit ležící volně na vyvýšeném a holém skalním podloží tvořeném pararulou až migmatitem. Kámen své jméno dostal podle tvaru podobnému nezbytnému vybavení každé kovárny. Podoba s kovadlinou je tak zřejmá, že již kdysi dala vzniknout pověstem o obrech z Obřího hradu, kteří na ní kovali. Jenže skuteční šumavští obři i v legendách dávno vymřeli či odešli do Alp a tak je určitě v Růždí nepotkáte.
Podle jiných zkazek je okolí Kovadliny místem podzimních setkání žínek, divoženek a hastrmanek, dalších z kriticky ohrožených druhů Šumavy. Éterické bytosti zahalené šaty z mlhoviny zdobených květy ocúnů a mokré dámy v zelených šatech s vůní máty a vzorem z plavuní se tu setkávají k nekonečným tanečním rejům. Běda člověku, který by je ze zábavy vyrušil: dívky a ženy by byly roztrhány a rozsápány na kusy, popřípadě utopeny, zatímco mladíci a muži by byli vlákáni k tanci a utancováni do bezvědomí, v horších případech ke smrti.
Šarlatán Pavel Kozák, který dokáže tušit neměřitelné energie, vidí Kovadlinu jako závaží na pokličce, která drží v podzemí špatné energie z širého okolí. Podle jeho domněnek byl kámen na své soudobé místo položen úmyslně lidmi. Vyvozuje i souvislost tohoto místa s Obřím hradem a Sedlem. Pan Kozák, kterého by bylo možné nazvat šumavským baronem Prášilem, je přesvědčen o dávné posvátnosti kamene a též o lidských obětech pokládaných právě na tomto kameni. Důkazy podporující tato tvrzení jako vždy naprosto chybí, kámen si však obdiv zaslouží i bez pohádek pana Kozáka.
Kudy ke krabičce
Jednoznačně nejlepší cestu neurčíme: můžete se vydat od hájovny U Biskupa (waypoint P1) poblíž soustavy rybníčků lesní cestou do údolí Růžďského potoka a pak sledovat jeho tok (přes waypointy T1 a T2). Je možné začít poblíž pastvin skotu (waypoint P2) východně od Malče a po lesní cestě sejít k rekreačním chalupám a okolo nich přejít ke studánce (waypoint R2). Mimochodem, ještě v 50. letech minulého století byste šli po této cestě mezi pastvinami a loukami, les je tu mladý. Půjdete-li na výlet na blízké vrcholy Kůstrý a Altán, můžete se vydat delší cestou od samoty U Benedy, cesta bude o kousek delší.