Svahy mohutné šumavské hory Ždánidla se rozkládají na území vymezeném státní hranicí, Prášilským potokem a Jezerním potokem pod jezerem Laka. Z rozložitého tělesa Ždánidel vystupuje na jihovýchodě několik drobných vedlejších vrcholů. Na opačné, severozápadní straně vybíhá směrem k Hůrce protáhlá rozsocha – Dřevěná hůl. Hoře říkali dříve Hohenstock (Vysoká hůl), ale po vyhnání zdejších obyvatel začala být v mapách označována dnešním jménem. Dřevěná hůl leží v Debrnické hornatině, jednom ze tří okrsků Železnorudské hornatiny tvořící západní část Šumavy. Hora je budována převážně migmatitem, jen malá vrcholová část a dolní část severozápadních svahů tvoří žula.
Vrcholová skalka vystupuje z hřbetu do nadmořské výšky 1205,8 metrů (waypoint R1) a jelikož mělké sedlo směrem ke Ždánidlům leží o 24 metrů níže, je Dřevěná hůl považována za samostatnou tisícovku. Podíváte-li se do seznamu tisícovek dle nadmořské výšky, zařadí se Dřevěná hůl na přibližně 46. místo Šumavy a údajně na 111. místo v celém Česku. Oproti okolním velikánům jako Debrník (Plesná), Ždánidla či Polom je přibližně o 100 metrů nižší, jen při porovnáním s blízkým Hůreckým vrchem je naopak o 100 metrů vyšší. Nejvyššího převýšení přibližně 300 metrů dosahuje vrchol oproti Jezernímu potoku u Vysokých Lávek.
Život vysoko v horách
Na západním svahu Dřevěné hole, v nadmořské výšce přibližně 1118 metrů, stávala samota (waypoint R2). Od roku 1778 do roku 1818 fungovala jako sklárna, kterou které stále v některých mapách připomíná název Abelesova huť. Později sloužila asi jako usedlost, kterou tvořila kamenná budova na st.p. 66 stojící nad cestou a dvojice dřevěných staveb na parcelách č. 67 a č. 68 naopak pod cestou. V té době už byla nazývána stejně jako kopec Hohen Stock.
Život zde nemohl být lehký, zvláště v zimě. Snad právě pro těžký úděl obyvatel samota v druhé polovině 19. století zanikla. Do dnešních dnů se dochovaly překvapivě vysoké zdi hlavní budovy, v některých místech až do výšky dvou metrů. Z ruiny lze poznat dispozici místností i umístění oken. Po dřevěných budovách zbyly jen kamenné základy. Zbytky Hohen Stocku leží přímo vedle cesty do sedla pod Dřevěnou holí, určitě je neminete.
Zlatá nebo Vintýřova stezka
Když už jsme zmínili ono mělké sedlo, zastavme se u něj, neboť tímto sedlem kráčela historie. Přesněji cestovali obchodníci a poutníci po Zlaté stezce (Goldene Steig) zvané též Vintířova (Gunthersteig). Zvláště jméno blahoslaveného poutníka Vintíře svádí k myšlence, že stezka vznikla za doby jeho života v 1. polovině 11. století, ale archeologické nálezy dokládají existenci stezky již v 6. století, připomínána je v 10. století. Stezka sloužila především obchodu, zároveň však po ní proudily do českých zemí nové myšlenky a postupy.
Stezka vedla z německých klášterů Niederaltaich a Rinchnach přes Zwiesel do zlatonosného kraje okolo Sušice. Na naše dnešní území se dostávala po překročení hraničního potoku nedaleko Gsengetu, kde odbočila k severozápadu, aby po svazích Ždánidel stoupala pozvolna k legendárnímu Zlatému stolečku. Další úsek vedl téměř po vrstevnici přes pramen zvaný "Farberbrunn" do sedla u Dřevěné hole. Odtud klesala k Vysokým Lávkám, u kterých překonávala Jezerní potok a pokračovala k osadě Rovina.
Výhledy do údolí Křemelné
Svahy Dřevěné hole jsou pokryté smrkovými, místy i smíšenými lesy. Nenarušené, souvislé lesy pokrývají severní svahy nad Jezerním potokem až k hřbetu a samotnému vrcholu, zbylé části jsou do různé míry poškozené. Prakticky odlesněný je východní svah a sedlo pod vrcholem, což lze pravděpodobně přičítat orkánu Kyrill v lednu 2007.
Pohled na vytěžené, téměř holé svahy jen těžko vyvolá úsměv na tváři a radost v srdci. Leč široký pás zmizelého lesa nabízí panoramatický výhled na střední tok řeky Křemelné a pásmo kopců a hor na jejím levém břehu. Vlevo od Hůreckého vrchu vystupuje Javorná, přecházející v Hadí vrch s rozsáhlými loukami kepelského Zhůří. Dále vpravo začíná stoupat Vysoký hřbet, pod kterým jsou světlé pastviny zaniklého Boru a vpravo Skelné. Přes pás pastvin nedaleko Dobré Vody se dostáváme k dvouvrcholovému Březníku, za kterým se klene výrazné Sedlo, Nadějov, a snadno rozpoznatelný hrad Kašperk. Dominantou pravé části výhledu je hora Křemelná, za jejíž vedlejším vrcholem vystupuje Ždánov a nenápadně zbytek hřebene Javornické hornatiny. Zapátrejte a zkuste najít nějaký dům – povede se?
Kudy ke krabičce
Jako výchozí bod doporučujeme Novou Hůrku, kde je poměrně rozlehlé bezplatné parkoviště (waypoint PA). Po modré turistické značce dojdete na bývalou Hůrku a stále po modré vedoucí k jezeru Laka sejdete k mostu přes Jezerní potok. Pozor, hned za mostem odbočíte na lesní cestu vlevo (waypoint T1). Po tři sta metrech metrech jen mírného stoupání přijdete na rozcestí (waypoint T2). Odbočíte zcela vpravo a stále stoupající přímou cestou dojdete po 700 metrech až k zaniklé Hohen Stock (Vysoké Holi) (waypoint R2).
Nedaleko za ní je opět rozcestí (waypoint T3), ale jen cesta vlevo vzhůru vede k sedlu. Těsně před sedlem bude potřeba znovu odbočit vlevo (waypoint T4) a v sedle vás čeká zásadní odbočka vlevo, téměř zpět (waypoint T5). Od ní dojdete k místu s výhledem na Debrník (waypoint R3), odkud už k vrcholu trefíte. Na posledních metrech cesty ke krabičce je nejlepší vrcholovou skalku zcela obejít zprava.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!