Než se dostaneme k největší šumavské douglasce, která roste uprostřed lesů u zastrčené cesty, podívejme se na největší stromy planety, abychom pochopili, jaký zajímavý strom tu roste a proč.
Stromy superlativů
Severní Amerika je domovem nejvyšších, nejmohutnějších a též nejstarších stromů této planety. Nejvyššími stromy současnosti jsou sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), kdy nejvyšší známý jedinec zvaný Hyperion dosahuje výšky 115,55 metrů při objemu kmene 530 m3. Nejmohutnějším žijícím stromem je sekvojovec General Sherman s objemem 1487 m3. Nejstarším známým neklonovaným stromem je bezejmenný exemplář poddruhu borovice osinaté (Pinus longaeva) roustoucí v kalifornských White Mountains již více než 5000 let. Pro srovnání se stromy v Česku: Fremuthova jedle dosahuje výšky 55 metrů, již pokácený Vidlicový smrk měl objem 32,3 m3 a nejstarší stromy zřejmě nepřesahují 1000 let.
Nelze však říci, že nejvyšším druhem stromů na světě jsou právě sekvoje a nejmohutnějším druhem právě sekvojovce. Vynechejme australský blahovičník královský (Eucalyptus regnans), který je schopen vzrůstem konkurovat, leč historické záznamy nejsou považovány za naprosto spolehlivé, a zůstaňme v Severní Americe. Většina zdejších opravdu velkých stromů byla v 19. a 20. století bezohledně pokácena (smutný je pohled na historické fotografie s dřevorubci kácejícími největší stromy planety). Nejmohutnějším zaznamenaným stromem byla sekvoje Crannell Creek Giant s objemem 1743 m3.
U nejvyšších stromů je situace horší, v minulosti byly spolehlivě změřeny jen některé z pokácených stromů, některé záznamy však existují: např. sekvojovec Father of the Forest v Mariposa Grove měl výšku pravděpodobně 132 metrů. Ale možná nebyl nejvyšším stromem: v roce 1896 pokáceli v Loop's Ranch Forks v okrese Watcom (Washington) 480 let starou douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii) zvanou nyní Nooksack Giant. Měřila údajně 142 metrů, první větve měla v 67 metrech a obvod kmene 10,3 metru. Že nejde o nereálné údaje, dokazuje douglaska vysoká 126,5 m pokácená v roce 1902 v Lynn Valley či douglaska vysoká 128 metrů pokácená v roce 1895 na ostrově Vancouver v Britské Kolumbii. Též poslední výzkumy ukazují, že fyziologické limity výšky douglasek jsou mezi 130 a 145 metry, ve kterých by již nefungovalo zásobování vodou. Nejvyšší známou současnou douglaskou je Doerner Fir s necelými 100 metry.
Cesta velikánů do Čech
Výjimečné vlastnosti sekvojí vždyzelených, sekvojovců obrovských či douglasek tisolistých zaujaly jejich objevitele, následně botaniky a lesníky. Semena a semenáčky těchto stromů putovaly do Evropy. Náš kontinent má však přijatelné podmínky jen pro růst sekvojovců a douglasek, sekvoje zde obvykle hynou mrazem. Stromy z Nového Světa byly vysazovány jako kuriozity v parcích, ale vzbudily zájem i lesníků. Vždyť považte ten neuvěřitelný objem dřeva těchto gigantů!
Na našem území se douglaska poprvé objevila v roce 1843, kdy byla vysazena Černínova douglaska v dnešní Americké zahradě u Chudenic. V arboretu u nedalekého Újezdce roste další douglaska podobného stáří a původu. Lesníci často vysazovali stromky nových druhů u svých hájoven společně s dosud běžnými druhy, aby mohli průběžně porovnávat růst stejně starých jedinců. Zjistili, že douglaska roste 3x rychleji než smrk ztepilý, objevili její vysokou odolnost proti požárům i silným větrům. Z hospodářského hlediska je douglaska nejčastěji pěstovanou a nejvíce osvědčenou introdukovanou dřevinou u nás, byť její porosty se podílí na lesní ploše pouhými 0,2 %.
U Nového Brunstu
A už se vracíme ke stromu, kterému je věnována tato keš, bohatší o vědomí, že jde o zástupce jednoho z nejvýše dorůstajících druhů. U staré cesty spojující kdysi Nový a Starý Brunst, na jižních svazích nevýrazné tisícovky Nad Šmauzy, roste obklopena mnohem menšími stromy. Široko daleko jediná douglaska, pravděpodobně též pozůstatek lesnických pokusů. Nemá žádné jméno a žádný přívlastek, není chráněna jako památný strom, přesto patří mezi největší douglasky v Česku.
Odhadované stáří stromu je 120 let, tj. desetina věku, kterého se douglasky za ideálních podmínek dožívají. Pro nás obrovská, přesto vlastně ještě teenager. Špička koruny dosahuje do výšky 33 metrů, třetinová oproti Doerner Fir. Čtyřmetrovým obvodem kmene ve výčetní výšce se řadí mezi nejmohutnější douglasky v Česku, podle nám dostupných informací by mohla být na 3. místě po Černínově douglasce a douglasce u bývalé Nové Hutě. V našich podmínkách výjimečný vzrůst stromu nemohl uniknout pozornosti správců lesa a tak je douglaska řazena mezi významné stromy Lesů ČR.
Kudy ke krabičce
Je-li vaším jediným cílem douglaska, zaparkujte na parkovišti u silnice I/27 (waypoint PA, streetview) nedaleko křižovatky s Hůreckou silnicí. Od blízkého přístřešku s rozcestím Gerlova Huť vás povede na Nový Brunst zeleně značená turistická trasa. Před Novým Brunstem vstoupíte do jedné z částí přírodní rezervace Prameniště a proto se až k lesu držte cest. Na rozcestí před posledním domem Nového Brunstu obočíte vpravo (waypoint T1). Cesta vás dovede k lesu a pokud se jí budete držet, pak i k douglasce. Povšimněte si podmáčené louky na opačné straně cesty, jde zřejmě o přirozené bezlesí. Až půjdete pro krabičku, sejděte z cesty na počátku lesa za loukou, půjde o schůdnější terén.
CHKO Šumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Choďte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!