Jistě znáte slovo bonus. Znamená něco navíc, zadarmo, např. dárek, který dostanete od prodejce při koupi foťáku. Právě slovo bonus přichází na mysl, když zjistíte, že blízko (Horní) Polecké nádrže je další malá nádrž! Ti, kteří došli k Polecké nádrži, ke které je to odkudkoliv daleko či ještě dál, mohou za odměnu navštívit ještě druhou nádrž. Jasný bonus ;-)
Polecká mininádrž, jak nádržku o rozloze 600 m3 označujeme, leží též na Poleckém potoce přitékajícím od Jelení slatě, ale výše proti proudu, v sukcesně zarůstajících mokrých loukách za Poleckou nádrží. Hráze obou nádrží jsou od sebe vzdálené necelého půl kilometru, mininádrž se však nachází ani ne sto metrů od zadního konce velké nádrže. Nabízí se tak na Šumavě unikátní příležitost vidět hladiny dvou nádrží najednou. Zároveň je položena jen o pověstný chlup výš než velká nádrž, její nadmořská výška je přibližně 950 metrů.
Nepodařilo se nám najít, z jakého důvodu a kdy hráz vyrostla. Podle leteckých map odhadujeme její vznik mezi roky 2001 až 2003, na dřívějších leteckých snímcích ani podrobných mapách není. Myslíme si, že slouží pro zachytávání plaveného materiálu a tím ke zpomalení zanášení Horní Polecké nádrže, ale je to jen naše domněnka. Jako zásobárna vody pro případ požáru určitě neslouží, sami brzy zjistíte, že je obtížně dostupná i pro pěšího.
Vydatný Polecký potok svým průtokem zajišťuje v mělké nádržce poměrně čistou vodu, jeho síla při jarním tání či přívalovém dešti bude však příčinou poškození výpusti na okraji hráze. Okolní smrky vytvářejí romantickou kulisu, díky které ani nepoznáte, že jste uprostřed území tvrdě postiženém na konci listopadu 1984 větrnou smrští. Právě solitérní, až k patě zavětvené smrky na loukách a buky v lesích přečkaly vichřici, která jinak vyholila většinu údolí Poleckého potoka a celkově způsobila na Šumavě více škod než orkán Kyrill v roce 2007. Uplynulo již třicet let a tak můžete cestou pozorovat les, který od té doby vyrostl.
Podbělice a starček
Okolo nádrže byste našli dvě vzácnější rostliny – poblíž hráze podbělici alpskou a na louce za nádrží starček potoční.
Jak napovídá druhové jméno podbělice alpské (Homogyne alpine), naleznete ji v Alpách a dalších pohořích jižní a střední Evropy. V Česku ji potkáte především v pohraničních horách, Slavkovském lese a v Brdech. Jejím přirozeným domovem je alpínské bezlesí, horské pastviny, ale dokáže růst ve stínu a na chudých kyselých či rašelinných půdách. Setkáte se s ní proto ve zdejších smrkových lesích i za hranicí lesa, kde už není pod tlakem jiných rostlin.
Podbělice je vytrvalá bylina dorůstající do výšky okolo 30 cm. Výšku je možné přičíst chlupatému stvolu, na kterém je jediný špinavě fialový květ. Tmavě zelené lesklé listy vytvářejí přízemní růžici, mají tvar jako ledvina a jsou polokožovité. Dětem můžete říci, že listy jsou zakleté uši horských skřítků. Květina kvete od května, června do srpna, po odkvětu se objeví plody, což jsou nažky s chmýřím, podobně jako u pampelišky.
Na podmáčené až mokřadní louce pár desítek metrů za nádržkou byste našli desítky rostlin ohroženého starčeku potočního (Tephroseris crispa). Víceletá až vytrvalá rostlina je doma na horách a v podhůří ve střední Evropě. Vyskytuje se všude, kde je mokrá půda, tj. u potoků, v prameništích, mokřadech a rašeliništích. Výška rostliny se pohybuje od 30 do 80 centimetrů, přímá, rýhovaná, chlupatá lodyha nese zdánlivý okolík tvořený několika úbory oranžovožlutých květů o velikosti do 3,5 centimetru na dlouhé stopce. Květy můžete zahlédnout od května do srpna, po odkvětu se objevují válcovité nažky s chmýřím. Přízemní chlupaté listy vytváří růžici, další listy vyrůstají z lodyhy až po její vrchol. Starček potoční je vzácnějším druhem, je zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů.
Kudy ke krabičce
Nejlépe se vydejte od Polky: auto odstavte na parkovišti (waypoint PA) u Dolní Polecké nádrže a vydejte se k Horní Polecké nádrži, kousek po žluté, pak po modré turistické trase (waypoint T1) a od rozcestí Nová Polka (waypoint T2) pak po cyklotrase č. 1038 zpět do údolí. Poslední úsek v ose údolí (waypoint T3) k Polecké nádrži není značen, ale nezabloudíte.
Až přijdete k nádrži, vyberte si další cestu: kratší vede přímo za šipkou přes spíše mokrou louku s několika odvodňovacími kanály, vyšlapanou cestičku prosím nečekejte, začít můžete na waypoint T4. Cestou uvidíte nádrž z nezvyklých úhlů a možná najdete i ostrůvky chráněného suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum).
Delší cesta vede po tzv. Příčné cestě jižně od velké nádrže a obloukem ji obchází. Dříve byla po majiteli panství cesta zvána Adolfstrasse, což připomíná obrovitý balvan u cesty s vytesaným nápisem (waypoint R1). V těchto místech může být cesta až nepříjemně podmáčená – kličkujte. Nedaleko od balvanu odbočte vpravo (waypoint T5) a pak znovu (waypoint T6). Až přijdete na konec průseku (waypoint T7), nezbývá vám, než kličkovat a prolézat mezi borůvčím, balvany a zahuštěnými stromy. Ale jen kousek.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!