Touto keší bych vás rád pozval do západního cípu Olomouckého kraje na louku s pěkným výhledem do údolí říčky Březné i na Jeseníky. Keš není vhodné navštěvovat za špatné viditelnosti, většina kouzla místa zmizí.
Žiji v Plzeňské kotlině, kde je krajina mírně zvlněná, některé řeky vytvoří hluboké údolí, sem tam vystupuje kopec nad okolní krajinu a nabízí daleký výhled, ale z většiny míst vidíte jen protější kopec či pár polí. Snad proto miluji vzácná místa, která nabízejí výhled do kraje, na poskládané obliny kopců a nepřeberné vrcholky hor na horizontu, na mozaiku polí, luk, remízků, alejí v údolích. Taková místa stranou turistických cest hledám v naději, že někomu udělají radost. Problém nastane, když se dostanu do kraje, kde je takových míst přehršel: stále mi totiž přijdou výjimečná. Tak snad se za tu krabičku navíc nebudete zlobit ;-)
Na jihu Orlických hor
Bukovohorská hornatina je nejvýchodnější částí Orlických hor a výběžek hřebenu klesajícího od Bukové hory k městu Štíty je nejjižnější částí. Na hřebeni klesajícím od Bukové hory na jih do sedla pod Špičákem vystupuje několik drobných vrchůlku, jméno nese jen Strážka vystupující do výšky 835,5 m.n.m. (waypoint R1). Zrovna Strážka je spíše spočinkem vyšší kóty 873 m než samostatným vrcholem, ale našim předkům na takových podružnostech nezáleželo: název Strážka (či Wachberg v němčině) dokládá někdejší důležité využití jako pozorovatelny širokého okolí.
Dlouhá staletí po velké části hřebenu Bukovohorské hornatiny procházela historická zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Svůj význam ztratila až v roce 1949 při vzniku nových správních krajů, které nerespektovaly dřívější příslušnost obcí k historickým zemím. Jen některé části hranic dnešních krajů přečkaly všechny reformy a stále ještě probíhají po původní zemské hranici. Např. současná hranice Olomouckého a Pardubického kraje probíhá od Ovčího vrchu napříč údolím říčky Březné, aby vystoupala na hřeben do místa přibližně 315 metrů severně od vrcholku Strážky. Ve zmíněném místě (waypoint R1) prudce mění směr na jih a její trasa v délce přes 6 km odpovídá původní historické zemské hranici. Místo zlomu současného průběhu hranice nedaleko Strážky je nejzápadnějším bodem Olomouckého kraje a samozřejmě i okresu Šumperk.
Na východní svahy
Východní, již moravské svahy Strážky klesají do širokého údolí říčky Březné, která teče o více než 350 metrů níž. Jde o rozdíl tří vegetačních stupňů (bukový v údolí, jedlobukový a smrkojedlobukový na hřebeni), který se projevil i na různém využití: v údolí a na mírných svazích byla pole, se stoupající výškou přecházela v louky a pastviny. Ještě v padesátých letech minulého století vystupovaly pastviny až téměř na hřeben, i místo, kam vás zvu, neleželo na okraji lesa, ale uprostřed pásů pastvin. Horní Pastviny, jak zněl jejich místní název.
Tuto historii jsem neznal, když jsem přišel do lesa poblíž keše poprvé. Přesto mi les připadal povědomý: mezi vzrostlými smrky tu a tam vystupoval malý pahorek zarostlý listnáči. Hromady kamení doprovázené listnáči či dokonce ovocnými stromy nezvyklými v hloubi smrkového lesa dobře znám z bývalého vojenského prostoru na Šumavě – jde o zarostlé ruiny zbořených usedlostí. V lese pod Strážkou bylo hromad více, prostě zjevné domky rozptýlené osady. Scházely mi však jiné terénní stopy, různá drobná srovnaná prostranství, zídky či cesty mezi domy.
Ve starých mapách jsem se pídil, jaká část Heroltic tu bývala a následně zanikla. Našel jsem parcely odpovídající jednotlivým haldám, ale neodpovídaly způsobu značení domů. Byť Heroltice byly po druhé světové válce jako německá vesnice vysídleny, nahoře žádná část Heroltic ani samostatná osada nestála. Malé pahorky jsou tzv. hromadnice. Vznikají snesením sesbíraných kamenů stejně jako kamenné snosy na okrajích polí či luk, jen se místo dlouhého pásu vytváří jednotlivé haldy. V oblastech, kde je půda méně kvalitní a kamenitá, mají hromadnice své nářeční pojmenování, zatímco oblasti kvalitních půd vůbec termín neznají. Kromě hromadnice bývala sebraná halda kamení nazývána jako hropka, skála, skalka, skalnice, skalice, zajímavé jsou termíny kaz a zdrobnělý kázek, kamenice, prizma či výskyď, odborný termín je agrární halda. Dřívější hromady přebytečného kamení dnes můžeme vnímat jako ostrůvky odlišných biotopů zajímavé pro hmyz a plazy i třeba teplomilné rostliny.
Výhledy do kraje
My vás ale zveme za výhledy a tak vyjděte od keše na louku (v létě na některých místech okraje lesa najdete krásné lány lesních jahůdek). Úplně vlevo uvidíte tzv. východní hřeben masivu Králického Sněžníku se Slamníkem, Podbělkou, Sušinou a Sviní horou. Klesající svahy Sviní hory mizí za lesnatým Jeřábem, který spolu s Boudou, Kamencem a Čečolou tvoří hlavní hřeben Jeřábské vrchoviny. Za sedlem mezi Jeřábem a Boudou (závěr údolí Březné) vystupují významné vrcholy Hrubého Jeseníku a to Šerák a Keprník. Naopak blíže před Boudou, hned naproti přes údolí, se vypínají svahy Spáleniska, Ovčího vrchu a Čechovy hory.
Vpravo od Čečoly, směrem za Čechovou horou vystupují nejvyšší hory Hrubého Jeseníku jako Mravenečník, Praděd s viditelným vysílačem, Vysoká Hole, Kamzičník, Velký Máj či Břidličná hora. Dále vpravo horizont klesá a tvoří jej skalní oblast s vrcholy Bílý kámen, Černé skály a Skály. Vedle nich vystupuje mohutný Kamenný vrch s nižším Smrčníkem a poslední Volyní. Horizont dále od ní je plný nevýrazných kopců, z nichž za velmi dobré viditelnosti viditelnosti vystupují přes 120 km vzdálené vrcholy Moravskoslezských Beskyd, konkrétně Kněhyně, Čertův Mlýn a Radhošť. Na jihovýchodě je možné za podobných podmínek vidět nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů a to Kelčský Javorník.
Malebná je mozaika osamělých stromů, alejí, zarostlých mezí a porostů okolo potoků přímo před vámi v údolí řeky Březné. Z pár lidských sídel je nejvýraznější město Štíty po pravé straně s dominantou kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nepřehlédněte také stromy na pastvině pod vámi, jsou zastřižené od krav, aby vynikl jejich kmen. Při pohledu na leteckou mapu uvidíte, že stále kopírují historické hranice pásů pozemků.
Kudy ke krabičce
K hornímu okraji pastviny nevede žádná značená turistická cesta a ostatně ani žádná kloudná přímá cesta. Cestu přes louky a pastviny z horního okraje Heroltice nemůžeme doporučit pro různě vysokou trávu, její sešlapání i nutnost stoupání. Zkuste vyrazit z Čech, konkrétně od hájovny na hřebeni za Valteřicemi, kde najdete i dost místa pro parkování (waypoint PA). Vydejte se po zeleně značené turistické trase směrem na sever, na Bukovou horu. Přibližně po třetině kilometru opusťte trasu a najděte si cestu za šipkou až ke keši, držte se přibližně vrstevnice ve výšce cca 750 metrů.