Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Nezdice na Šumavě byly po celou dobu své historie chudou vsí. Zlato ze Ždánova vytěžil král Markomanů Marobud, zemědělství zde nikdy nebylo snadné, lesy plné dřeva byly daleko od železnice a vesničanům nezbylo nic, než se podívat po nějaké živnosti či handlu.
V roce 1928 se zdálo, že se finance obce vylepší. O zdejší vápenec se zajímaly hned dvě firmy: Mühlstein a Tausig a Löbl a Körper. Druhá jmenovaná firma nabídla obci výrazně lepší podmínky a získala tak do pronájmu lom na severovýchodním svahu kopce Vápenice (734 m) na 50 let. Za každý vytěžený metrák kamene nabízela obci 1,50 Kč a navíc prémii 1500 Kč za každých odvezených 100 tun. 3. října 1928 se započalo v lomu pracovat, přičemž na lámání kamene byl použit jakýsi pneumatický stroj.
Bohužel firma Löbl a Körper upadla do peněžní tísně, dělníkům mzdu vyplácela špatně a nemocenskou neplatila vůbec. K potížím přispělo, že vápenec z lomu otesaný na kvádry praskal a při řezání na desky k obkládání se rozpadal. Dalším důvodem byla i cena za dopravu k železniční trati v Žichovicích.
Soud nechal zabavit stroje, kamenické nástroje a zhotovené výrobky a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě. Obec Nezdice v dražbě koupila kamenné kvádry a použila je na stavbu kašny na Račanech (waypoint R2), kde jsou dodnes svědkem prvorepublikové těžby.
Současnou podobu lomu vtiskla těžba od roku 1973. Státní podnik Pražský průmysl kamene nechal vykácet levou stranu kopce osázeného ve třicátých letech a vybudoval příjezdové cesty od Nezdic pro vlastní těžbu kamene. Zaměstnanci podniku byli přesvědčeni o výborné kvalitě kamene, dle vytěžených vzorků byl kvalitní kámen již v hloubce 2–4 metry. Ale ani tato těžba neměla dlouhého trvání.
Dnes je lom opuštěný s několika zbylými haldami kamenů. Lze najít i pár rezavých zbytků strojního vybavení. Ve svahu nad lomem pro změnu roste několik vzácných jalovců.
Kudy ke krabičce
Cache je umístěna nad samotným lomem, v bezpečné vzdálenosti od hrany, v nadmořské výšce cca 690 m. Z místa uložení je výhled směrem k severovýchodu na krásnou krajinu Šumavského podhůří a vidět lze např. hrad Rabí.
 |
První cesta je pro ty, kteří chtějí vidět lom a nebojí se šlapat do kopce. Vydáte se do Nezdic, kde z hlavní silnice odbočíte u kapličky (waypoint T1) a mezi domy budete pokračovat uličkou až za vesnici, kde můžete zaparkovat za odbočkou ke kravínu (waypoint P1). Odtud se vydáte cestou na dno lomu (waypoint R1). Pokud nejste horolezcem, nenechte se zlákat k cestě přímo za šipkou po skále, ale raději se vraťte před lom na waypoint T3. Z něj lze jít vzhůru, ale žádná přímá vyšlapaná cestičku ke krabičce nevede. Jako orientační body nabízíme břízky na waypointu T4, statnou borovici na waypointu T5 a konec paseky na waypointu T6. Od posledního bodu pokračujte plus mínus za šipkou lesíkem a borovým hájkem, terén vás povede.
Další dvě cesty jsou procházkou po loukách nad Nezdicemi okolo lesa. K výchozímu bodu druhé cesty se dostanete opět okolo kapličky v Nezdicích (waypoint T1) a zastavíte u odbočky (waypoint P2). Následně se vydáte cestou vzhůru mezi pastvinami a přes ně dojdete na začátek pozvolna stoupající cesty (waypoint T2), která vás dovede až téměř k místu uložení. Z poslední louky se můžete ohlédnout vpravo zpět na Nezdice. Obtížnost cesty je tak 2 hvězdičky. Lom bude však pod vámi a neuvidíte z něj ani kousek. Pokud k němu chcete sejít, vydejte se po pravém okraji lesíkem.
Třetí cesta začíná v zatáčce na silnici do Ostružna, kde je možné zaparkovat (waypoint P3). Odtud se vydáte z kopce cestou mezi pastvinami a pak odbočíte k začátku cesty okolo lesa (waypoint T2). Počítejte s tím, že někdy tu můžete potkat pasoucí se krávy. Dál je cesta stejná jako v případě druhé cesty.
Mimochodem, u kapličky v Nezdicích staví linkový autobus.