Tato téměř drive-in cache vás zavede na starobylé místo vedle dnešní silnice I/27. Kromě lehkého bodu vám nabídne možnost protáhnout si nohy na cestě mezi Plzní a Žatcem (nebo lokálně mezi Plasy a Kralovicemi), pohlédnout na Kralovicko, chvíli posedět a třeba se vrátit v myšlenkách o pár století zpět.
Kulturní krajina baroka
Sedmnácté století přineslo nový pohled na tvorbu zahrad. Francouzští zahradníci začali tvořit symetrické kompozice složené z rozlehlých ploch zdobených ornamenty. Osou ploch i kostrou celé kompozice byla hlavní cesta. Chcete-li si prohlédnout monumentální příklad, navštivte virtuálně zahrady krále Ludvíka XIV. ve Versailles.
Šlechtici v celé Evropě přebírali tyto nápady a aplikovali je podle finančních možností v okolí svých zámků. Některé prvky přesahovaly ze zámeckých zahrad do krajiny, zvláště hlavní cesty pokračovaly stále přímo alejí do nekonečna. Později byl vzhled krajiny měněn záměrně a vznikaly tak přímočaré aleje vroubené mohutnými stromy. V případě úprav takových rozměrů však bylo potřeba dostatečně zámožného investora.
Stará plaská cesta
Na severním Plzeňsku byl takovým investorem jedině cisterciácký klášter v Plasích. Mniši již v prvním slavném období tohoto kláštera kultivovali zdejší region a krajinu. Po úpadku kláštera započatém husitskými válkami a končícím společně s třicetiletou válkou nastalo druhé období rozvoje kláštera. Do 18. století vstoupil klášter v plné síle s energickým opatem Evženem Tyttlem, který toužil být alespoň tak dobrým opatem jako byl jeho předchůdce Ondřej Trojer.
na mapě 2. vojenského mapování
Hnán přesvědčením o nutnosti dát všemu řád a přetvořit svět k obrazu Božímu, věnoval opat Tyttl veškerou svou energii zvelebování klášterního panství. Výsledkem jeho snažení byla i tzv. stará plaská cesta, která spojovala samotný klášter s několika významnými budovami panství. Členitý terén okolí Plas, ve kterém první kilometry cesty překonávají převýšení více než 150 metrů, sice neumožňoval vybudovat přímé pohledové cesty, přesto byla cesta uprostřed stromořadí jednoznačným vyjádřením urbanistických vazeb. Podle historiků byla cesta páteří Kralovicka a vzhledem k tehdejší hustotě a způsobu dopravy šlo o cestu až rozmařile mohutnou.
Cesta začínala v Plasích, kde dodnes dává jméno ulici Stará cesta, a směřovala svahem k samotě Sokolka. Od ní pokračovala přes hájovnu Rouda a sochu sv. Jana Nepomuckého ke dvoru Sechutice, přes hráz rybníka Pivovárek k proboštství a poutnímu kostelu v Mariánské Týnici. Je možné, že při delší existenci kláštera by mohla být cesta prodloužena až k nejvýstavnějšímu z hospodářských dvorů kláštera, k Hubenovu.
V současnosti je zachován úsek z Plas na Sokolku, následující úsek lze částečně rozpoznat vedle silnice I/27 až ke sv. Janu Nepomuckému. Navazující část k Sechuticím byla v minulém století rozorána, o její obnově se diskutuje. Od Sechutic vede poslední zachovaný úsek, který končí u křížku v poli před Mariánskou Týnicí. Zbytek cesty již zanikl a kdysi významný krajinotvorný prvek je dnes možné vidět jen na historických mapách.
Sv. Jan Nepomucký
Místo se sochou sv. Jana Nepomuckého, jihozápadně od Hadačky, je přibližně v polovině cesty k Hubenovu. Poutník zde překonal nejvýše položené místo na celé cestě a zároveň se mu otevřel výhled na Sechutice a především na budovu proboštství v Mariánské Týnici, jedno ze životních děl opata. Možná právě proto zde nechal umístit sochu populárního českého mučedníka.
Socha patří mezi sochami věnovanými sv. Janu Nepomuckému k těm starším, neboť podle chronogramu vznikla v roce 1708, což je třináct let před blahoslavením Jana Nepomuckého papežem Inocencem XIII. a jednadvacet let před jeho kanonizací Benediktem XIII.
Hranolový sokl sochy stojí na dvou kamenných stupních. Tento sokl má na hranách žlaby, strany zdobí vystouplá nahrubo opracovaná čtvercová zrcadla ve tvaru diamantu. Na soklu je podstavec tvořený stlačenou, soudkovitě rozšířenou spodní částí a hranolovou horní částí. Strany obou částí podstavce jsou zdobeny obdélnými vpadlými výplněmi s rytými latinskými nápisy. Podstavec je ukončen profilovanou římsou. Esovitě prohnutá postava prostovlasého světce v rochetě a biretem u nohou nese na levém rameni kříž s Ježíšem. Okolo hlavy bývala svatozář, ale nikdo neví, kde je jí konec. Socha je obklopena kruhem starých lip, tradičním to stromem plaského panství.
Před první světovou válkou chodilo o svátku sv. Jana procesí z nedaleké Žebnice, za první republiky tento zvyk postupně upadal až zanikl.
Latinské nápisy na podstavci
Nápisy na podstavci jsou poklonou legendě sv. Jana Nepomuckého i zdůvodněním výstavby sochy. Překlady do češtiny jsou převzaty ze stránky Saxa loquuntur/sJ, kde naleznete i fotografie jednotlivých nápisů.
| vpředu | vpravo | vlevo | vzadu |
| GLORIAE | LAUDI | TRIUMPHO | HONORI |
| SANCTIIO ANNISDENEPO MVCO SANCTI IOANNIS DE NEPOMUCO |
PRAGEN SIS CANO NICI PRAGENSIS CANONICI |
MARTY RIS SILEN TIARII MARTYRIS SILENTIARII |
MAGNI FAMAEPA TRONI MAGNI FAMAE PATRONI |
| Slávě | Chvále | Triumfu | Poctě |
| svatého Jana z Nepomuku | pražského kanovníka | mučedníka místa mlčení | velkého pověsti ochránce |
Kudy ke krabičce
Stejně jako místo sloužilo pěším poutníkům pro zastavení, tak i dnes je možné u sv. Jana zastavit. Při cestě od Plas vynechte nabízené parkoviště a odbočte až za zatáčkou na cestu k lesu (waypoint T1, streetview), je to určitě bezpečnější místo na odbočení. Při cestě od Kralovic můžete odbočit na zmíněnou cestu nebo sjet na drobné odpočívadlo (waypoint PA, streetview).