Okolo okresní silnice II/200 mezi tachovskými vesnicemi Olešnou a Boněticemi a také podél polní cesty z prvně jmenované vsi do Bonětiček bylo kdysi vysázeno několik stovek jírovců. Stromy v hlavní i boční aleji za ty roky vyrostly a staly se dominantou krajiny, pročež jsou od roku 1987 chráněny. Nejmohutnější stromy mají ve výčetní výšce 1,3 m obvod přesahující 250 cm, nejtenčí, jistě nepocházející z první výsadby, mají obvod 70 cm. Aleje od svého vysazení prořídly, udává se počet 192 jedinců. Uvážíme-li, že toto číslo pochází z doby přípravy návrhu na vyhlášení ochrany před téměř čtvrt stoletím, bude skutečný počet ještě nižší. Stromy nadále ubývají, staré jírovce usychají a nové nejsou do alejí vysazovány.
Jírovec maďal
Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), zvaný také kaštan koňský, není původním druhem naší přírody. Ve třetihorách se sice vyskytovaly některé druhy jírovce i na našem území, ale postupně ustoupily. Poslední dobu ledovou přečkal v Evropě jen druh maďal v horských oblastech středního Balkánu. Přispěním člověka se tento opadavý listnatý strom v novověku výrazně rozšířil, zvláště v mírném pásu Evropy.
Pohled na mohutný strom, na jaře obalený krásnými bílými květy, byl jistě důvodem, proč svou cestu do světa započal jako solitér vysazovaný v parcích, velkých zahradách a alejích. Oblíbili si jej i myslivci, kteří jej vysazují v lesích, aby přilepšili zvěři kaštany. Za jírovec v sousedství jsou vděční včelaři, neboť jeho květy obsahují na cukry bohatý nektar. A konečně kaštany milují děti, které z nich každoročně vyrábí zvířátka.
... a jeho nepřítel
Evropské jírovce v posledních letech výrazně trpí nájezdy malého motýlka klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella). Najít na konci léta strom bez poškozených listů je téměř nemožné a ani tato alej není výjimkou. Samice klíněnky kladou svá vajíčka na spodní stranu listů. Z vajíček se vylíhnou larvy, které usilovně vykusují části pletiva listů. Larvy poškozují list až z 90 procent, zároveň napadají většinu listů, čímž brání stromu ve fotosyntéze a strom celkově oslabují. Když dorostou správné velikosti, v listech se zakuklí a na podzim s listy spadají na zem. V opadaných listech přezimují a na jaře se vylíhne nová generace motýlů. Děsivá je především rychlost, s jakou se tento motýlek rozmnožuje: za rok dokáže jedna samička vyprodukovat přes tisícovku nových jedinců, přičemž polovina jsou opět samičky.
Klíněnka jírovcová byla objevena v roce 1986 v Makedonii, o tři roky později už byla v Rakousku, v roce 1992 byla nalezena v Itálii a od roku 1993 je bohužel přítomna i na našem území. Velmi pozdní objev druhu a mnoho blízce příbuzných druhů klíněnky na americkém kontinentu jsou argumenty pro hypotézu, že klíněnka jírovcová byla do Evropy zavlečena ze zámoří. Tato hypotéza nám také dává naději, že současné děsivé poškození jírovců by mohlo být redukováno v okamžiku, kdy se objeví přirození nepřátelé klíněnek jírovcových (jako např. parazité druhů Chalcidoidea). Do té doby zůstává nejúčinější metodou boje důsledné pálení spadaného listí.
