Hory mezi horami
Kašperské Hory se svým názvem odkazují na nedaleký gotický hrad Kašperk i prastarou hornickou tradici. Malé děti si však někdy myslí, že jde o pohoří stejně jako Krušné hory. Ale nejsou daleko od pravdy, vždyť město je obklopeno téměř ze všech stran horami a kopci: od východu Chlumem (962 m), Ždánovem (1064 m), Zámeckým vrchem (920 m) s hřebenem táhnoucím se až ke Kašperku na severu. Severozápad je prolomen údolím Opoleneckého potoka pádícího k Otavě. Na západ od města stoupají svahy Šibeničního vrchu (805 m), který pokračuje hřebenem ke vzdálenější Vinici (812 m) a dál až ke Klostermannově vrchu nad Rejštejnem. Na jihozápadě protéká údolíčkem Kašperský potok, aby se terén hned zvedl do svahu Liščího vrchu (797 m), který tvoří jižní hradbu městu a jehož hřeben se na východě napojuje na úpatí Chlumu.
Zlato!
Ač poslední jmenovaný vrch není nejvyšší, měl a má pro město stále velký význam. V jeho jižních svazích omývaných Zlatým potokem se po mnoho staletí těžila zlatonosná ruda. Pozůstatky těžby si můžete prohlédnout při cestě po Zlatokopecké stezce v Amáliině údolí, naleznete je však i na západních svazích. Těžba drahých kovů a její technologie se odrazila i v místním pojmenování Na Prádle patřícím řadě domků u silničky. Název je odvozen právě od středověkého propíráním zlatonosného písku a drcené horniny. Mimochodem, ony domky byly původně dělnickou kolonií, dnes slouží pro rekreaci.
Zimní dobrodružství
Liščí vrch zase nabývat významu: na severním svahu přivráceném k městu začal v roce 1962 vznikat lyžařský areál. Po více než 40 letech si lyžařský areál od Tělovýchovné jednoty Kašperské Hory pronajala komerční společnost a výrazně modernizovala. Na svazích s možností umělého zasněžování a nočního provozu jsou k dispozici dva lyžařské vleky a jeden pro děti.
Zakladatelům lyžarského areálu je na vrcholu věnován křížek, umrlčí prkno a také historické sjezdové lyže, vše najdete na waypointu K1.
Výhledy
Z Liščího vrchu je jeden z nejhezčích výhledů na Kašperské Hory. Město jak na dlani je nasvícené sluncem za vašimi zády a pozadí mu tvoří panoráma kopců šumavského podhůří. Zcela vlevo výhledu dominuje náměstí věž arciděkanského kostela sv. Markéty, vedle ní lze rozpoznat trojici štítů radnice. O kus vpravo vystupuje v pozadí sušická dominanta Svatobor s trojicí věží a o další kousek vpravo spočinula majestátná budova základní školy. Nad tím vším bdí dvojice věží hradu Kašperku. Pokud si najdete místo, kde výhledu nebudou bránit stromy rostoucí na snosu, uvidíte až do Nebe. Tak se totiž říká hájence na svazích vrchu Chlumu. Za ním pak vystupuje hlavní hřeben Javornické hornatiny s nejvýraznějším Ždánovem.
Z luk klesajících pod vrcholem k jihu do Amáliina údolí je vidět především Huťská hora a dále vlevo svahy klesající do údolí Losenice. Pokud budete mít štěstí, můžete na nejbližších protějších svazích zahlédnout pasoucí se bizony, kteří jsou v okolí chováni.
Pověst o Liščím vrchu
Jeden sedlák se vracel z polí přes Lišák domů, když uslyšel jakýsi lomoz. Nastražil uši a vydal se po zvuku. Čím více postupoval, tím bylo zřetelnější, že jde o údery kladívek o skálu. Popošel ještě několik kroků, když tu uviděl světélko. Možná jej lákalo, možná šel za ním sám, ale světélko se s každým jeho krokem zmenšovalo, až zmizelo nadobro. Jenže sedlák již v té chvíli stál před jeskyní či chodbou, kterou jaktěživ neviděl. Pokřižoval se, zapálil lampu a vstoupil do chodby. Šel a chodba se po několika desítkách metrů rozšířila ve velkou halu. Sedlák v ní spatřil tucet jakýchsi trpaslíků se zašpičatělými kloboučky. Do jednoho oťukávali zářivé kamení.
Sedlák je pozoroval, ani nedutal, když tu najednou jeden z trpaslíků vylomil ze skály velký balvan zlata. Vyskočil radostí a zapištěl. Ostatní trpaslíci se okolo něj sběhli a připojili se k jeho radosti vlastním skotačením. Sedlák se neubránil a vyprskl smíchy. Místo ozvěny se ozval strašlivý rachot, klenba jeskyně se zřítila a zvědavého sedláka pohřbila.
Doma jej čekala jeho žena, ale marně. Čekala celou noc a když se nedočkala, vydala se muže hledat. Našla stopy odbočující z cesty a po chvíli stála před skálou. Stála na stejném místě, jako její muž včera, ale po muži či jeskyni ani památky. Zašla za farářem pro radu. Farář ji utěšil a poradil, aby v případě, kdy se manžel nevrátí, šla na místo, kde stopy manžela končily, až za rok.
Rok se s rokem sešel a jak farář řekl, tak se také stalo. Žena nalezla otevřenou jeskyni a vstoupila do ní. Ve velké hale ke svému překvapení našla svého muže, jak pokojně a s úsměvem buší do skály. Při vzpomínce na rok trápení s hospodářstvím se naštvala a manželovi vzala kladivo z ruky se slovy: Jdeme domů! Jakmile ty dvě slova vyslovila, ozvala se opět velká rána a na manžele spadl strop jeskyně. Tak jeskyně polapila oba a oni v ní budou trčet až do soudného dne.
Kudy ke krabičce
V létě bude nejlepší projet okolo domků Na Prádle a kaštanovou alejí vyjet do sedla, kde je možné zaparkovat auto (waypoint P1, streetview). V sedle odbočí i turisté putující po modré turistické značce aneb Klostermannově cestě. Ze sedla vede na vrchol mezi loukami pohodlná cesta až k vysílači. Zmíněná silnička alejí není v zimě příliš intenzivně udržovaná a je otázkou, v jakém stavu bude při sněhové pokrývce prostranství v sedle. Pak by mělo smysl zaparkovat pod vlekem (waypoint P2, streetview). Cache není po napadání sněhu dostupná, přesto mají zimní a podzimní výhledy své kouzlo, zvláště při inverzi.
