Nad Věckovicemi, v sedle mezi Bítovy a Doubravou, je malá kaplička. Možná vám bude připadat stejná a tuctová jako mnoho dalších rozesetých po Čechách, ale zdání klame. Kaple sv. Blažeje nestojí na obyčejném místě – u své paty má kámen, kam obtiskl svou nohu hlavní světec dnešního arcibiskupství pražského, slavný Slavníkovec, svatý Vojtěch při své cestě napříč západními Čechami do Bavorska.
Pod kaplí je také zázračná studánka, údajně s léčivými účinky. Podle dnešního poznání vědy má studánka zvýšenou hladinu radioaktivity. Geolog Václav Cílek spekuluje, že pokud není léčivost studánky způsobena nějakým zázrakem, pak by právě vystavení organismu malé dávce radioaktivity mohlo spustit určitou imunitní reakci jako v případě očkování.
Původní kapli nechal postavit Blažej z Poleně, místní šlechtic, na paměť návštěvy a stopy sv. Vojtěcha, i jako poděkování za léčivé účinky studánky. Zvolení světce stejného jména jistě nebylo náhodou, nicméně sv. Blažej byl vždy považován za patrona a přímluvce proti nemocem. Kaple byla roku 1784 stržena a mnohem později byla vystavěna tato.
Mimochodem, kolem kaple chodíval také Josef Dobrovský při svých pobytech v nedalekých Chudenicích.
Pověst o zlenivělém pasáčkovi
Sv. Vojtěch neotiskl do kamene jen svojí šlépěj, ale v sedle jistý čas zůstal, aby jako poustevník o samotě rozjímal. Společnost mu dělala jen občas lesní zvěř a čas od času místní pasáček, hoch pokorný, pracovitý a veselý. Přinášel do jinak poklidně plynoucích dní sv. Vojtěcha trochu rozptýlení a občas pronesl nevědomky myšlenku, o které později sv. Vojtěch dlouze přemýšlel.
Když sv. Vojtěch od Věckovic odcházel, rozhodl se odměnit pasáčka za jeho příjemnou a podnětnou společnost. Když příště přišel pasáček ke studánce, našel na kameni minci. Potěšilo jej to, neboť krávy pásl za stravu a nocleh a peníze dostal jednou za rok a o moc více jich nebylo. Ten den pásl s radostí, krávy byly nějaké hodnější, tráva zelenější i slunce se na něj usmívalo.
Penízek našel i při příští návštěvě a jak ke studánce chodil častěji a častěji, zjistil, že každý den na něj čeká jedna mince. Penízky pěkně střádal a tak časem mohl odejít ze služby a pořídit si vlastní malé hospodářství. Ke studánce chodil však stále a tak postupně bohatl, vylepšoval svůj dům a přikupoval pole.
Peníze jej však měnily: stal se z něj úspěšný statkář, ale také začal lenivět. Nechtělo se mu chodit ke studánce, přeci jen to byla dálka a cesta k ní vedla do kopce. Jednou při odpočívání po nedělním obědě vymyslel řešení svého trápení: proč by chodil každý den ke studánce, když by mohl jednou kámen přijít za ním. Jak vymyslel, tak také rozkázal a jeho pacholci kámen dovezli až na jeho vlastní grunt. Usínal a těšil se na sladký život, kdy se mu budou penízky rodit rovnou na dvorku.
Hned ráno došel ke kameni, ale mince nikde. Nejdřív myslel, že mu jej ukradli pacholci, tak jim vyčinil, ale ti nechápali, o čem pán mluví. Bývalý pasáček čekal celý den, kdy se penízek objeví, ale nic. Čekal celou noc, ale také nic. Kouzlo s přesunem kamene zmizelo. Jak ten byl vzteklý, co si pacholci vyslechli, ale všechno to láteření mu nebylo nic platné. Kámen byl už jen kamenem.
Teď měl na dvoře kámen, co mu připomínal jeho vlastní hloupost, lenost a hamižnost. Jen se na něj podíval a nejradši bych si jich pár vyplatil sukovicí. Co s takovým kamenem na dvoře? Rozkázal pacholkům, aby jej v noci odtáhli na poleňský hřbitov. Pacholci rádi kámen odtáhli, protože dělal v domě jen zlou krev. Druhého dne se vesničané divili, kde se vzal na hřbitově takový balvan, šuškali o tom, zda jej nepřinesl čert. Taková zpráva se mezi lidem šířila snadno a z dalekého okolí chodili lidé, aby se na ten údajný čertův kámen podívali. Až jeden z příchozích povídá, že to rozhodně není čertův kámen, že takový býval u jejich studánky nad Věckovicemi, ale nedávno zmizel. Polenští slovům příliš nevěřili, ale když ve Věckovicích ten určitě čertův kámen chtěli, tak jim pomohli kámen zase vrátit ke studánce. A tam je dodnes.
Jak ke krabičce
Když nakouknete do kaple, najdete na podlaze netradiční dlaždičky dvojího druhu. Spočítejte rohy jedné dlaždičky od každého druhu, menší číslo si poznamenejte jako A, větší číslo jako B. Na zadní stěně kaple visí obraz s náboženským motivem. Poznamenejte si počet osob v bílém rouchu jako číslo C. Po levé straně kaple je černobílá kresba, na které je zachyceno D osob. A už jste si na kameni vlevo před kaplí prohlédli Vojtěchovu stopu? Jako písmeno X si poznamenejte velikost jeho chodidla v evropském číslování obuvi. Teď vážně: pokud si myslíte, že jde o otisk pravé nohy, poznamenejte si jako E číslo 5, pokud myslíte, že jde o otisk levé nohy, poznamenejte si číslo 1. Nakonec si kapli obejděte, spočítejte okénka na zadní stěně a poznamenejte si jejich počet jako F.
Získaná čísla už jen dosaďte do vzorce:
N 49° 25.[F][F][A-C] E 13° 11.[B+D][C+E][B-D]
Kontrolní součet všech číslic ve výsledných souřadnicích je 47.