Z luk Filipovy Hutě je vidět na několik šumavských vrcholů. Kromě jednoznačné a nezaměnitelné dominanty jakou je Roklan, lze rozpoznat plochou oblinu Modravské hory, hraniční Malou a Velkou Mokrůvku či blízký Tetřev. Posledním kopcem je tři kilometry vzdálený Čertův vrch, který na horizontu tvoří malý, nepříliš výrazný zoubek.
Čertův vrch vystupuje z plochých Modravských plání do nadmořské výšky 1244 metrů, přibližně 40 vrcholů na české straně Šumavy je vyšších. Hlavní kupa Čertova vrchu, která výrazněji vystupuje nad okolní terén z nadmořské výšky 1200 metrů, má kruhovou základnu s průměrem přibližně 1,2 km. Pozvolné svahy hory klesají mnohem dále, na severozápadě až k 3,5 km vzdálenému soutoku potoků na Modravě a na východě pak ke korytu Teplé Vltavy (Černý potok). Ze severozápadního svahu pak vystupují dva skalnaté vedlejší vrcholy, známější je nazýván Lovčí skála.
Vrcholová plošina Čertova vrchu by mohla být zbytkem původního paleogenního zarovnaného terénu Šumavy. Jelikož je vrch pokryt smrkovým lesem, často mladým a hustým, ani si nevšimnete mírného naklonění plošiny směrem k severovýchodu do sedla s Tetřevem v nadmořské výšce přibližně 1200 metrů.
Velmi mělké sedlo mezi těmito horami spolu s prudkými svahy na vnějších stranách obou hor vytváří až dojem, že Čertův vrch společně s Tetřevem tvoří dvojhoru, tj. velmi plochou a rozložitou obdobu Roklanu. Na rozdíl od této známé dvojhory či Ostrého zdejší vrcholky nikterak výrazně nevyčnívají nad terén a tak se o nich jako o dvojhoře neuvažuje.
Na severozápadním okraji vrcholové plošiny Čertova vrchu lze najít několik pararulových skalek, které oživují jinak fádní charakter temene hory. Nejvýraznější je samotná vrcholová skalka (v blízkosti keše), zajímavá je i skupina skalek ležících severněji (waypoint R1), kterou někteří návštěvníci označují jako druhý vrchol. Nedaleko od ní byly na svahu pokáceny napadené smrky a z jinak silně zarostlého vrcholu se otevírá omezený výhled směrem k Roklanu (waypoint R3).
Příkrý západní svah vytváří již zmíněný zoubek na horizontu. V severní části je svah pokryt rozptýlenými balvany, na jižním okraji vystupuje ještě jeden drobný vrcholek (waypoint R2), v jeho blízkosti je pěkné skalní okno, na šumavské poměry vzácnost.
Jižní svah klesá směrem k Černé hoře do sedla, kde se rozkládá I. zóna NP chránící tzv. Černohorský močál s porosty borovice kleče. V minulosti byl močál postižen odvodněním, které mu neprospělo. Na počátku 21. století proběhla revitalizace výstavbou drobných hrází v původních odvodňovacích kanálech pro zadržení vody v lokalitě, což by mělo vést k obnovení procesů tohoto vrchoviště.
Zajímavostí je, že ač kopec nese čertovské jméno, nevíme o žádné pověsti, která by se k němu vázala. V Německu navíc není kopec znám jako Teufelberg, jak by zněl doslovný překlad názvu, ale nazývá se Siebensteinköpfel. Toto jméno se vyskytuje na všech historických i předválečných mapách, např. na české turistické mapě vydané Vojenským zeměpisným ústavem spolu s Klubem čs. turistů v Praze v roce 1937. Je možné, že Čertův vrch získal český název až po II. světové válce. Mimochodem, jen 5 km jihovýchodně, nedaleko pramenů Vltavy, je německá tisícovka s velmi podobným názvem – Siebensteinkopf (Sedmiskalí).
V knize "Život pyrotechnika" od již zesnulého policejního pyrotechnika Antonína Klůce jsou autorem zmiňovány úkryty a podzemní sklady budované za II. světové války, které odhalil v oblasti Kvildy a pramenů Vltavy. Údajně měly sloužit pro uskladnění vojenského vybavení pro případ potřeby, případně pro ukrytí úředních písemností z území Protektorátu. Autor také píše: "Vědělo se také například, že na Černou horu a Čertův vrch směřovaly za války transporty různého materiálu, ale o pátrání po možných dalších štolách nebyl zájem." Skepse k takovému tvrzení je na místě, neb autor jej nijak nekonkretizuje a nedokládá, přesto je možné, že případné úkryty vybudované sovětskými zajatci z tábora Prameny Vltavy jsou jedinou čertovinou, která se na Čertově vrchu ukrývá.
Kudy ke krabičce
Jednoznačnou volbou by měla být žlutá turistická značka vedoucí z Filipovy Hutě na Březník. Přibližně jeden kilometr jižně od Lovčí skály křižuje silničku lesní cesta (waypoint T1). Nepříliš používaná cesta vede na severní svah, avšak blízko u kamene připomínajícího vztyčený pomník (waypoint R4) se stáčí k jihu. Nevzdejte se a terénem pokračuje stále stejným směrem přes moře balvanů, až budete severně od vrcholu. Zde ještě příjemná procházka lesem končí a bude potřeba přelézat ležící kmeny či se prodírat hustým porostem. Upozorňujeme, že o co méně používají odbočku turisté, o to více ji ničí lesáci: klidně se může stát, že cesta bude neschůdně bahnitá.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!