Kleiner Rachel / Maly Roklan tradiční cache – GC2WZKT

DEUTSCH

Der Berg "Rachel" assoziiert mit der typischen Silhouette auf beiden Seiten der Grenze. Jemand kann sich auch daran erinnern, dass es sich um den zweithöchsten Berg im Waldgebirge handelt, nur ein paar Meter niedriger als Großer Arber. Der Berg setzt sich aus Großer und Kleiner Rachel zusammen und liegt mitten im Nationalpark Bayerischer Wald.

Kleiner Rachel (auf Deutsch, auf Tschechisch auch Roklanec genannt) ist mit 1399 m der dritthöchste Berg im Bayerischer Wald. Die Spitze befindet sich 900 m nordwestlich vom Großen Rachel, 30 Minuten Wandern, ungefähr 900 m von der Grenze mit der Tschechischen Republik. Wandern auf Berggipfel ist wegen Natur und Artenschutz auf Sommer begrenzt – um Lebensraum der bedrohten Tierarten, speziell um Luchs und Auerhuhn, zu erhalten und schützen.

Der Berg befindet sich auf dem Gebiet des Nationalpark Bayerischer Wald, und sogar in der Kernzone. Jetzige Fichtenwälder wurden in dem letzten Jahrhundert durch Luftverschmutzung geschwächt und folglich von Buchdrucker angegriffen. Dieses hat eine Kalamität verursacht und hat die Gestaltung des Berges geändert. Im Nationalpark wird ein natürliches Verfahren der Erneuerung des Waldes präferiert und wird nicht künstlich geregelt – aus diesem Grund können Sie auf dem Weg zwischen den Baumstummeln der trockenen Bäumen auch die neuen jungen Bäume suchen.

Ein paar Meter unterhalb des höchsten Punkt gibt es Felsen, wo man wunderschöne Aussicht (Waypoint R2) auf Region Zwiesel Winkel und auf bekannte Gipfel wie Großen Arber, Großen Osser, Kleinen Osser, Zwercheck, Seewand, Falkenstein genießen kann. Vor sich sehen Sie große Trinkwasser Talsperre in Frauenau. Dank den Brüdern Robbels von Fraueneau steht auf den Felsen etwas unterhalb des höchsten Punkt ein Blechkreuz mit Gipfelbuch, vergessen Sie also nicht die Unterschrift. Der Gipfel des Kleinen Rachels ist im Schatten des Großen Rachels, gehört nicht zu den beliebtesten Ausflugszielen. Diese Charakteristik ist für die Touristen interessant, die wunderschöne aber zugleich ruhige Stellen in der Mitte der Natur bewundern wollen.

Rachelwiese

Rachelwiese mit der Fläche fast 2 Hektar, ist eine Verzierung des Bergsattels zwischen den Großen und Kleinen Rachel, eine Oase mit dem frischen Grünem der Wiese. Die Oase entstand in der Zeit, wann Wälder des Bergrats als Weiden für Vieh der Bauer von Dörfern in der Umgebung benutzt wurden. Der beauftragte Hirt hat erwachsene Kälber in Wälder in die höchstgelegenen Ebenen getrieben, wo diese von Juli bis September weiden konnten.

Langfristiges Abweiden des Unterholzes, Sämlinge eingeschlossen, haben schrittweise verursacht, dass die Wälder leuchter wurden und folglich auf diese Art und Weise haben Bergwiesen entstanden. Hirte haben auf neue Wiesen Blätterbäume ausgepflanzt, so dass man im Schatten ausruhen kann.

Weiden des Viehs dauerte bis in die Fünfziger Jahre im letzten Jahrhundert, ausnahmsweise bis in die Neunziger Jahre. In 1956 hat die Ministerialforstverwaltung Entscheidung getroffen, wieder die Bergweiden zu bewalden. Anfang der Sechziger hat man mit Fällen der alten Bäume und mit Auspflanzen der Fichten angefangen. Diese Tätigkeit hat an Widerstand der Öffentlichkeit angestoßen und im Jahre 1964 hat man davon abgelassen. Bergweiden werden in der Gegenwart als eine historische Sehenswürdigkeit wahrgenommen und Beweis des Wirtschaftens unser Vorfahren.

Im Gebiet zwischen dem Großen Rachel und dem Großen Falkenstein gibt es Bergweiden, die man auf traditionelle Weise Schachten nennt. Simple Benennung Wiesen ist mehr typisch für den nördlichen Teil des Bayrischen Waldes, im südöstlichen Teil verwendet man gewöhnlich den Ausdruck Plätze.

Die Rachelwiese mit 1360 Metern gehört zu diesen historischen Weiden – wahrscheinlich war es eine der höchst gelegten Weiden im Bayrischen Wald. Im Jahre 1831 hatte Sie eine Fläche von 5 Hektar, heute ist die Ausdehnung fast eine Halbe davon. Ein sichtbares Merkmal der fortschtittenden Sukzession sind die einzeln stehenden Fichten, die einige der wenigen nicht abgestorbenen Nadelbäumen auf den Gipfeln der beiden Roklan sind.

Es ist interessant, dass auch heute die hochgelegene Bergwiese in der Höhe verwendet wird: außergewöhnlich dient die Rachelwiese als eine Landefläche für Rettungshelikopter.

Aufmerksame Touristen können am Rand der Rachelwiese einen kleinen Grenzstein bemerken: Über die Wiese führt nämlich die Grenze der Gemeinden Frauenau (nördlicher Teil der Wiese, Gipfel des Kleinen Rachels) und Spiegelau (südlicher Teil der Wiese, südliche Hänge). Zugleich ist es die Grenze der Bezirken Regen und Freyung-Grafenau.

Rachel-Nordkar See

Dieser See unter dem Großen Rachel ist ein Schatz in der Mitte der ausgedehnten Wälder, der einzige Eissee auf dem Gebiet Nationalparks Bayerischer Wald. Beim Rückblick in die Historie, würden wir unter den Gipfeln zwei andere Seen finden: südwestlich vom jetzigen Rachel See gibt es moosiges Gebiet des Alten Sees und nördlich des kleinen Rachels gibt es Kar des so genannten Rachel- Nordkar Sees (auch Rachel Nord See genannt).

Der Bergsattel zwischen beiden Gipfeln, heutige Rachelwiese, war dank der geographischen Lage oft viel von großer Menge des Firnschnees bedeckt. Steile Neigung des nördlichen Hanges verursachte Rutschen des angehäuften Schnees ins Tal des Kleinen Rachel Baches und auf diese Art und Weise entstand der kleine Gletscher. Im Tal hat man Spuren des Gletschers gefunden, vier erkennbare Wälle der Seitenmoräne von verschiedenen Längen, vor Allem vier Wälle der Stirnmoräne. Die Existenz von diesen Stirnmoränen dokumentiert einen wiederholenden Entstand und Rückzug des Gletschers. Bewiesen wurden vier Gletscher Anstürme.

Die auffälligste Endmoräne, die sich ungefähr in der Höhe von 1050 Metern befindet, wurde, nachdem der Gletscher vertaut war, in einen kleinen Rachel See transformiert. Über Tausende von Jahren wurde das von den Hängen des kleinen Rachels abgeschwepte Material im Boden des Sees abgelagert. Das Sediment hat den See vollgefüllt, so dass Torfmoos wachsen konnte und diese Tatsache hat den natürlichen Untergang des Sees zu Ende gebracht. Auf der Tschechischen Seite des Naturparks kann man in der Vergangenheit die ähnliche Historie finden: Stará jímka unter dem Stubenbacher See.

Den Nord Kar See kann man beim Wandern über Magistrale im Nationalpark Bayrischer Wald in der Richtung Schachten anschauen.

Wie man unser Cache findet

Unser Cache befindet sich am Weg vom der Gemeinde Ober Frauenau als Ausgangspunkt Richtung Rachel, wo man auch europäische Fernroute E6 findet. Diese ist nur zu Fuß zugänglich, zum Wandern am Steinweg braucht man touristische Schuhe und das von der Seehöhe beeinflusste sich schnell wechselnde Wetter sagt ein, entsprechende Kleidung anzuhaben. Den Weg muss man nicht verlassen um den Cache zu finden und abzuholen.

Angesichts vielen interessanten Zielen in der Umgebung Rachels empfehlen wir eine ungefähr 10km lange Route des Auerhuhnes, die an der Bushaltestelle in Gfäll (Waypoint T1) beginnt und endet. Diese führ über Großen Rachel, um Rachelkapelle und Rachelsee herum, über Mischwälder in den niedrigeren Ebenen und neu entstehende Wälder auf der Stelle der abgestorbenen Bergfichten.

Um Rachelwiese und Kleinen Rachel zu besuchen, ist es nötig von dieser Rundroute hinter Waldtschmidthausen Richtung Ober Frauenau abzubiegen. Von Mai bis Oktober 8 - 18 fährt der Bus Richtung Gfäll von P+R Parkplatz in Spiegelau (Waypoint PA). Zu anderen Zeiten ist es möglich nach Gfäll mit dem Auto zu fahren, nichtsdestoweniger dieser Parkplatz ist kleinig. Das gleiche Regime des Busverkehrs und Parkplatzes für Autos gilt auch für Racheldiensthütte (Waypoint T2).

Eine zweite Alternative kann die Trasse von Klingenbrunn Richtung Großer Rachel sein oder Grattrasse von Schachten. Nationalpark Bayerischer Wald bietet zum Orientieren eine Mappe der touristischen Routen in der Umgebung Rachels (PDF).

Auf Berggipfel des Kleinen Rachels zweigt der Fußpfad am westlichen Rand der Rachelwiese ab. (Waypoint T3). Der Fußpfad ist zugänglich von 15. Juli bis 15. November, zu anderen Zeiten besteigen Sie die Spitze nicht und versuchen Sie nicht die Spitze über Flächen der Kernnaturzone zu erreichen. Der Pfad ist nicht markiert und aus diesem Grund muss man sehr aufmerksam Verlauf der Pfades beachten.

Danksagung

Wir würden uns gerne für die Hilfe bei der Vorbereitung von diesem Cache bei Petra Kašperová, David Kašper und Karel Běl bedanken.

ČESKY

Když se řekne "Roklan", vybaví se na obou stranách hranice výrazná hora s nezaměnitelnou siluetou. Leckdo si vzpomene, že jde o druhou nejvyšší horu na Šumavě, jen o pár metrů nižší než Velký Javor. Ale Roklan je horou s dvěma vrcholy.

Malý Roklan (v češtině zvaný též Roklanec, německy Kleiner Rachel) je s nadmořskou výškou 1399 metrů třetí nejvyšší horou Šumavy. Vrchol se nachází přibližně 900 metrů severozápadně od Velkého Roklanu (1/2 hodiny chůze), necelé 2 km od hranic s Českou republikou. Přístup na vrchol je však omezen na letní období z důvodu ochrany životního prostoru tetřevů hlušců a rysa ostrovida, ohrožených obyvatel Šumavy.

Hora leží na území Národního parku Bavorský les a to dokonce v jeho jádrové, bezzásahové zóně. Zdejší smrkové lesy byly v minulém století oslabeny imisemi a následně napadeny lýkožroutem, jehož působení mělo charakter kalamity a změnilo podobu hory. Národní park upřednostňuje samovolný vznik nového lesa před umělými pokusy o obnovu, takže můžete při cestě mezi torzy suchých smrků hledat mladé stromky.

Ze skalek kousek pod nejvyšším bodem hory je krásný výhled (waypoint R2) na region Zwieseler Winkel, známé šumavské vrcholy Velký Javor, Malý a Velký Ostrý, Svaroh, Jezerní horu a Falkenstein. Před sebou uvidíte také hladinu velké nádrže na pitnou vodu Frauenau. Na skalku u výhledu umístili bratři Roblové z města Frauenau kovový vrcholový kříž s návštěvní knihou, nezapomeňte se zapsat i tam. Vrchol Malého Roklanu je jako celá hora zastíněn Velkým Roklanem, leží stranou masového zájmu turistů, což jej děla atraktivní pro ty, kteří hledají krásné a klidné místo uprostřed přírody.

Roklanská louka

Ozdobou sedla mezi Velkým a Malým Roklanem je dvouhektarová Roklanská louka (německy Rachelwiese), oáza svěží luční zeleně. Vznikla v době, kdy lesy hraničního hřebene Bavorského lesa sloužily sedlákům z okolních vesnic pro pastvu dobytka. Pověřený pastevec vyhnal především odrostlá telata do lesů v nejvyšších polohách, kde se pásly od června do září. Dlouhodobé spásání lesního podrostu včetně semenáčků stromů vedlo k postupnému prosvětlení lesů a následně ke vzniku horských luk. Pastevci na vzniklé pastviny vysazovali listnaté stromy, aby získali stíněné místo pro svůj odpočinek.

Pasení dobytka se místně udrželo až do 50. let minulého století, výjimečně až do 90. let. V roce 1956 rozhodla ministerská lesní správa o opětovném zalesnění horských pastvin. Na počátku šedesátých let začalo na některých pastvinách kácení starých stromů a výsadba sazenic smrků. Tato opatření se setkala s odporem veřejnosti a v roce 1964 bylo od zalesňování upuštěno. Horské pastviny jsou v současnosti vnímány jako historická památka a doklad hospodaření předků.

V oblasti mezi Velkým Roklanem a Velkým Falkensteinem jsou horské pastviny tradičně nazývány Schachten (šachty). Prosté označení Wiesen (louky) je typické spíše pro severní část Bavorského lesa, na jihovýchodě je obvyklý výraz Plätze (plocha, prostranství).

Roklanská louka mezi tyto historické pastviny patří a se svou nadmořskou výškou 1360 metrů byla pravděpodobně jednou z nejvýše položených pastvin na Šumavě. V roce 1831 měla rozlohu přes 5 hektarů, dnes je její plocha sotva poloviční. Viditelným projevem postupující sukcese jsou na Roklanské louce především solitérní smrky, jedny z mála neodumřelých jehličnanů na vrcholech Roklanů.

Zajímavostí je, že i dnes se lidem louka vysoko v horách hodí – v mimořádných případech slouží Roklanská louka jako přistávací plocha pro helikoptéru záchranářů.

Pozornější turisté si na jz. okraji Roklanské louky mohou všimnout drobného mezníku. Přes louku totiž prochází hranice území obcí Frauenau (severní část louky, vrchol Malého Roklanu) a Spiegelau (jižní část louky, jižní svahy). Zároveň jde o hranici zemských okresů Regen a Freyung-Grafenau.

Zazemněné jezero

Roklanské jezero pod Velkým Roklanem je perlou uprostřed rozsáhlých lesů, jediné ledovcové jezero na území Národního parku Bavorský les. Pokud bychom se ale přesunuli v čase zpět, našli bychom pod vrcholy Roklanů další dvě jezera: jihozápadně od současného Roklanského jezera je bažinatá oblast Starého jezera a severně od Malého Roklanu kar tzv. Zazemněného jezera (též označovaného jako Roklanské Severní jezero).

Sedlo mezi oběma vrcholy, dnešní Roklanská louka, bylo pro svou nadmořskou výšku vhodné pro hromadění velkého množství firnového sněhu. Strmý sklon severního svahu umožňoval nahromaděnému sněhu klouzat do údolí současného Malého Roklanského potoka a vytvořit drobný ledovec. V údolí byly nalezeny stopy po ledovci – čtyři rozpoznatelné, různě dlouhé valy postranní morény a především čtvero valů čelní morény. Přítomnost několika čelních morén dokumentuje opakovaný vznik a ústup ledovce, prokázány jsou čtyři ledovcové nápory.

Nejvýraznější koncová moréna, která se nachází v nadmořské výšce přibližně 1050 metrů, dala po roztátí ledovce vzniknout mělkému jezeru. Během tisíců let se na dně jezera usazoval materiál splavený ze svahů Malého Roklanu. Usazeniny zaplnily jezero natolik, že v něm mohl růst rašeliník, který přirozený zánik jezera dokončil. Na české straně Šumavy podobný osud potkal Starou jímku pod Prášilským jezerem.

Kar Zazemněného jezera si můžete prohlédnout při putování svahy pod Hochruckem po magistrále Bavorského lesa ve směru na Schachten.

Kudy ke krabičce

Keš je umístěna u cesty z Horního Frauenau na Roklan, po níž prochází evropská dálková trasa E6. Dostupná je pouze pěšky, kamenitá cesta vyžaduje pevnou obuv a nadmořská výška odpovídající oblečení chránící před náhlou nepřízní počasí. Pro nalezení a vyzvednutí keše není potřeba cestu opustit.

Vzhledem k mnoha zajímavým cílům v okolí Roklanu doporučujeme zvolit přibližně desetikilometrovou okružní trasu tetřeva, která začíná i končí na točně autobusu v Gfäll (waypoint T1), prochází přes Velký Roklan, okolo Roklanské kaple i Roklanského jezera, obecně přes krásné smíšené lesy v nižších polohách i nově vznikající les na místě odumřelých horských smrčin.

Z této okružní trasy je nezbytné pro návštěvu Roklanské louky a Malého Roklanu odbočit za Waldschmidthausem na cestu do Horního Frauneau. Od května do října od 8 do 18 hodin zajíždí na Gfäll autobus z P+R parkoviště ve Spiegelau (waypoint PA). Mimo tuto dobu je možné na Gfäll zajet i autem, nicméně parkoviště na Gfäll je malinké. Stejný režim autobusové dopravy i parkoviště pro automobily platí i pro Racheldiensthütte (waypoint T2).

Alternativou může být trasa vedoucí na Velký Roklan z Klingenbrunnu či hřebenová trasa přicházející od Schachten. Národní park Bavorský les poskytuje orientační mapku turistických tras v okolí Roklanu (PDF, v němčině).

Na samotný vrchol Malého Roklanu a vyhlídku odbočuje malá cestička na západním okraji Roklanské louky (waypoint T3). Cestička je otevřena jen v období od 15. července do 15. listopadu, mimo tuto dobu na ni nevstupujte a nepokoušejte se na vrchol dostat ani přes plochy jádrového území národního parku. Cesta není nijak značena a je proto nezbytné pozorně sledovat její průběh.

Poděkování

Rádi bychom poděkovali Petře Kašperové, Davidovi Kašperovi a Karlovi Bělovi za pomoc s přípravou této cache.

(kopie listingu)