Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Když člověk projíždí silnicí pod vrcholem Huťské hory, pro okolní louky snadno zapomene na nadmořskou výšku přesahující 1100 metrů. Ploché temeno hory vzbuzuje dojem kopečku, který je k vidění za každou druhou vsí. Přitom severozápadní a severovýchodní svahy klesají do údolí, kde o téměř 600 metrů níže protéká Otava a Jesenice.
 |
 |
 |
Výrazné převýšení mně lákalo připravit multi keš, která by dala zabrat nohám kačerů podobně jako zdolání vrcholků nejvyšších šumavských hor. Vyhlédl jsem si zelenou turistickou trasu vedoucí z údolí Losenice a pro kešku zvolil odpovídající název Zasloužená. Když jsme se synem keš připravovali, byl jsem překvapen, jak krásným koutem Šumavy cesta prochází a co vše je na ní k vidění. Keš by se klidně mohla jmenovat Za odměnu a stále by to bylo příhodné.
Krabička se nachází na temeni Huťské hory, ale přesné souřadnice si zjistíte sami cestou. Kontrolní součet všech indicií je 59, kontrolní součet všech číslic ve výsledných souřadnicích je 39. Vzorec pro výpočet:
N 49° 0[A-D+H].[B-G-J][C+F-K][E+L-B]
E 13° 3[D+K-I].[G+J-E][F+L-I][H+A-D]
Cesta začíná v nadmořské výšce 600 metrů na mostíku přes Losenici, jednou ze zlatonosných říček Šumavy. V minulosti byly na ní a Zlatém potoce desítky mlýnů, jeden, Scherlmühle, stával i na levém břehu před můstkem, přímo pod Dvorským vrchem. Dnes je Losenice známá především jako pstruhová voda a též pro své romantické okolí. V těchto místech tvoří též severní hranici Národního parku Šumava, do kterého tímto vstupujete.
První zastávka (waypoint QA) se však nebude týkat romantiky, nýbrž se vrátí k hornické historii okolí. Po pravé straně silnice je malá drobná šachta, ve které se kdysi dobývala zlatá žíla přímo ze skály a dnes snad slouží netopýrům. Počet písmen ve dvouslovném názvu šachty si poznamenejte jako písmeno A.
Od štoly pokračujte dál po silnici podél Losenice až k waypointu T1, kde zelená značka silnici opouští (v některých mapách je trasa jiná, jako ještě několikrát). Na svazích, do kterých budete stoupat, uvidíte pokročilou sukcesi v kdysi kulturní krajině. Po pravé straně bývaly před 60 lety pastviny a louky, dnes už zarůstají.
Na druhé zastávce (waypoint QB) budete potřebovat zodpovědět, jaké stromy rostou v malém hájku vpravo od cesty. Pokud mezi nimi výrazně převažuje jeřáb ptačí aneb jeřabiny, pak si jako B poznamenejte 5, jde-li o břízu bělokorou, pište si 7, nebo 9, jde-li o javory kleny.
Malým lesem projdete k další luční enklávě, pozornější mezi lučním kvítím dokáží najít i vemeníky. Louka však není přesná, vlastně jste na někdejší zahradě domu, po kterém dnes zůstaly snad jen staré ovocné stromy. Vy, co budete procházet na podzim, napište, zda na stromech stále dozrává ovoce. Na třetí zastávce (waypoint QC) se zaměřte na strom rostoucí vpravo od cesty. Poznáte jej podle dvojice kmenů. Písmeno C bude mít hodnotu 9, jedná-li se o hrušeň, hodnotu 5, jedná-li se o třešeň, a hodnotu 1, jedná-li se o smrk.
Přes louku a malý potůček stoupejte blíže k Malému Kozímu Hřbetu, cestou můžete hledat stopy po snosech, kamenech sebraných z luk a políček a odnosených na jejich kraje. Oddychnout si můžete na čtvrté zastávce (waypoint QD), kde ve stínu velkého javoru stojí křížek. Tyto drobné sakrální památky jsou nejen stopou víry dřívějších obyvatel, ale i dnes jsou pevnými body v krajině, které člení delší cestu do kratších úseků či poskytují důvod ke chvilce odpočinku. Na křížku je štítek a na něm dvě slova. Jako písmeno D si poznamenejte počet písmen v druhém slově.
Jen pár desítek metrů a vcházíte do dnes nevelké osady Malý Kozí Hřbet. Osada byla součástí obce Kozí Hřbet (Ziegenruck, Cimruky), která se na stejnojmenném výběžku Huťské hory od středověku rozkládala. Nebyla nijak malá, poslední údaje uvádějí více než 100 domů a přes 600 obyvatel, včetně dvou malých škol. Snad k dřívějšímu rozmachu obce přispěla Zlatá stezka, která tudy procházela, možná lesy poskytující palivo okolním hutím.
Kozí Hřbet má i svou pohnutou historii, podle které by se daly snadno točit horory. V roce 1853 napadlo tolik sněhu, že vsi na Huťské hoře odřízl od okolí. Domy byly toho roku zasypány navátým sněhem často až po střechy, nikdo nemohl ze vsi, často ani k dobytku, který tak pošel hlady. V takové situaci propukla ve vsi epidemie tyfu. Když se na jaře na popud úřadů značným úsilím proházely cesty, v domech bylo nalezeno mnoho mrtvol, ostatní byli nemocní, popřípadě šílení. Děti zemřely téměř všechny, celkem přežila jen polovina lidu. Po druhé světové válce museli odejít všichni německy mluvící obyvatelé a ves se vylidnila.
Na páté zastávce (waypoint QE) si na bývalé obyvatele můžete vzpomenout u malé kaple z roku 1845. Vlevo ode dveří je tabulka připomínající historii obce, na ní si najděte, kolik denárů se tu kdysi platilo mýto a máte písmeno E.
Od kaple pokračujte opět po zelené turistické trase, která vás zavede k blízkému Dobronínu, dnes už jen rekreační osadě. Na šesté zastávce (waypoint QF), v blízkosti mohutných stromů, je další křížek, tentokráte ozdobený srdíčky. Na jeho podstavci je vytesán letopočet, z něhož si poslední číslici opište jako hodnotu písmena F.
Cesta pokračuje téměř po rovině mezi loukami a pastvinami k jihozápadu a vy můžete při chůzi vpravo pozorovat les, který vyrostl na dřívějších loukách patřících k samotě Mooshaus. Trasa se okolo luk stáčí vpravo, aby následně odbočila vlevo do lesa. V něm vás zavedeme k sedmé zastávce (waypoint QG), kde kdosi umně provedl místní pojmenování ve dřevě. Jako hodnotu písmene G si opište jedinou číslovku v textu tabulky.
Převážně smrkovým lesem dojdete k louce okolo bývalé Flusárny. Podivný název je přirozeným pojmenováním místa, kde byla vyráběna surová potaš neboli flus, surovina pocházející z popela potřebná při výrobě skla. Pěkné stavení Flusárny stávalo nad osmou zastávkou (waypoint QH) u křížku mezi jasany. V roce 1945 bylo konfiskováno, následně přiděleno městu Kašperské Hory. Jak sami vidíte, nebo spíše jak jej nevidíte, nevedlo se mu ve veřejné péči dobře. Ale zpět ke křížku: podívejte se na jeho zadní stranu, najděte nejvýše umístěný šroub a jako hodnotu písmene H spočítejte otvory nad ním.
Pár metrů za křížkem je rozcestí, jedna z cest vede k místu leteckého neštěstí s památníkem. Půjdete-li z Huťské hory zpět, potěšíme vás, že je odbočka značena i na vhodném místě v opačném směru. Nyní se vydejte po kraji louky vstříc nadmořské výšce 1000 metrů. Rozsáhlá louka otevírá výhled na Kašperské Hory, hrad Kašperk, ale i dále do kraje na Svatobor. Pokochejte se, další výhledy budou až na temeni hory.
Za samým okrajem louky čeká zastávka devátá (waypoint QI). Po levé straně cesty stojí kamenný patník, který má na přední straně napsáno číslo, které se vám bude hodit jako písmeno I. Jen co by kamenem dohodil stojí kříž, tentokrát však novodobý. Na křižovatce byl instalován v roce 2005 jako náhrada za bývalý Kohoutí kříž, drobná malba je dílem paní J. Nazarské.
Od křižovatky nad Flusárnou půjdete v trase Zlaté stezky, přesněji jejím úvozem. Člověk by očekával, že v zimě bývala Zlatá stezka takzvaně mrtvá, leč opak je pravdou. Když napadl sníh, ujezdila se dobrá cesta a počasí přálo, přeprava zboží po ní proudila jak voda na jaře v Otavě.
Okolní smíšené lesy nepatří mezi ty odvěké pralesy, vždyť nedaleko v Podlesí bývala před papírnou vysoká pec a na Starou Huť můžete zajít cestou zpět. Přesto na severních svazích Huťské hory vyrostl krásný les, který je zařazen do II. zóny národního parku. K lesům se váže i desátá zastávka (waypoint QJ), která vás přivede do blízkosti zdejšího velikána. Pokud je velký strom na levé straně cesty jehličnatý, poznačte si u písmene J číslo 2, je-li však listnatým, pište 4.
V posledním úseku stoupání je podél Zlaté stezky nataženo elektrické vedení, nezbytný průsek pak poskytuje potřebné světlo borůvčí. Nedaleko vrcholu Huťské hory je kamenný sloupek s křížkem věnovaný sv. Kryštofovi, patronovi všech poutníků, ale i horských cest. Na tomto jedenáctém zastavení (waypoint QK) se zastavte u plochého kamene vpravo od sloupku. Jako hodnotu písmene K si poznamenejte počet rohů na vrchní straně otvoru uprostřed.
Horskou smrčinou přijdete na silničku, kterou na vrchol vybudovala armáda. Vydejte se po ní k vyhlídce, která je vaší poslední, dvanáctou zastávkou (waypoint QL). Z tabulí, poskytujících základní orientaci ve vrcholech panoramatu před vámi, věnujte zvýšenou pozornost levé. Na ní najděte vrchol s popiskem nejblíže hornímu okraji tabule a jako L si poznamenejte poslední číslici nadmořské výšky.
Poslední indicie, je čas počítat. U vyhlídky je stůl, kde můžete vydechnout. Zdolali jste převýšení okolo 560 metrů a jste v nadmořské výšce přesahující 1150 metrů. Svoji cestu jste začali u dravé řeky, prošli jste zarůstajícími loukami a zahradou, zastavili se u malebné horské kaple a několika křížků, poznali dříve obydlená místa, navštívili různé lesy, rozhlédli se do vnitrozemí a nyní pohlédli na hraniční hřebeny, sledovali jste Zlatou stezku a došli k rozlehlým loukám zaniklého Zhůří. To vše na pár kilometrech cesty.
Máte-li spočteno a zkontrolováno, rozloučíme se spolu a hurá za keškou. Zasloužíte si ji!
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!