Budu vám vyprávět příběh o skřítcích a o tom, jak vznikla Mechová skála i nedaleká studánka.
V krásném lese v polesí okolo Čertova břemene žilo spousty skřítků, protože les byl odjakživa pohádkový. Na paloučku u velkého kamene bydleli skřítčí kluci Dřevíčko, Vodička, Zlobílek, Křovíčko, Pařízek, Lísteček a skřítčí holčičky Borůvka, Malenka, Jahůdka a Lístečka. Skřítkové se kamarádili, hráli si na paloučku v lese, mezi stromy sbírali různé dobroty a bylo jim tady dobře.
Pro náš příběh je důležité představit jednoho skřítka: Malenka byla hodná skřítčí slečna, která milovala maliny tak, že se podle nich jmenovala. Každý den léta chodila z paloučku na různá místa lesa, aby sbírala maliny. Protože nebyla lakomá, nemyslela jen na sebe, ale sbírala maliny i pro zvířátka. Jak byla drobounká, mohla krásně vyšplhat až úplně nahoru pro ty nejsladší maliny. Zvířátka na ně nedosáhla, protože by si o trny potrhala kožíšky. Jen, co Malenka nasbírala košíček, vydala se domů, aby upekla výborné velké koláče. Jejich vůně přilákala zvířátka a Malenka se s nimi i s dalšími skřítky o koláče rozdělila. Nejen proto ji měli všichni rádi.
Malenka se hodně líbila skřítkovi, který se jmenoval Zlobílek. Jak byl Zlobílek zlobivý, tak vždycky Malence provedl nějakou lumpárničku. Jednou to ale přehnal: Malenka měla nasbíraný plný košíček malin a šla už domů péct, když se skřítek Zlobílek schoval za smrk. "BAF!" bafnul na ní. Malenka se tak moc lekla, že upustila svůj košíček s malinami a ty se rozsypaly všude po mechu. Když viděla to neštěstí, rozplakala se.
Zlobílek byl sice zlobivý, ale nebyl zlý, byl to dobrák, a tak mu bylo Malenky líto.
"Promiň, já jsem tě nechtěl vylekat tak moc," řekl zkroušeně a pomohl ji posbírat rozsypané maliny a také jednu borůvku.
Malenka ho přesto při sbírání hubovala:
"A zlobím se na tebe, a zlobím, a zlobím, protože to se nedělá, takhle moc strašit skřítky. Bafej si na kamarády a ne na mně, když to nečekám. Já se potom leknu a všechno upustím."
Zlobílek byl smutný, protože se mu Malenka líbila. Chtěl ji malinko rozveselit, trošku poškádlit, ale místo toho ji rozlobil. Příště ji raději pozoroval zpovzdálí a nechodil jí na oči, aby trochu zapomněla na to, co jí provedl.
Jednou měla Malence přijet babička Skalněnka s bratrancem Ostružínkem. Malenka v domečku přemýšlela:
"Čím já bych babičku s Ostružínkem pohostila?" Napadlo ji, že jim upeče malinovo-borůvkovo-jahodový koláč. Vynikající nápad. Jenomže když obešla svá stará místečka, zjistila, že nikde už žádné maliny, borůvky ani jahůdky nejsou, všechny byly vysbírané. Malenka se musela vydat do lesa hledat nějaké nové místo.
Jak šla a hledala malinky, došla na zvláštní místo, kde stál ošklivý domek. Necítila se tu dobře, místo ji připadalo divné, ale překvapivě tu rostly maliny. Byly to ty největší, nejsladší a nejkrásnější maliny! Okolo byly také nejhezčí mešíky, ale z těch koláče péct neuměla. Pustila se s radostí do česání, ale stále ji přepadal nenápadný strach, trochu se bála, jakoby bylo místo začarované. A měla pravdu! V domečku totiž bydlela zlá čarodějnice Baňucha.
Malenka trhala do košíčku malinky, skoro už měla košíček plný, ale teprve teď si uvědomila, že vlastně neví, kde je a kudy se dostane domů. Zapomněla dávat pozor na cestu a ztratila se. Začala strašně, ale strašně plakat, a plakala a plakala, až vyplakala studánku. Tolika slziček to bylo. Zlobílkovi, který ji cestou za malinami sledoval, bylo Malenky líto a tak k ní přišel a konejšil ji: "Neboj, Malenko, já znám cestu, já tě odvedu domů."
Pláč Malenky i Zlobílkovo konejšení vzbudily zlou a línou čarodějnici Baňuchu.
"Huhuhuhu! Tady je moje místečko, tady je všechno moje, tady mi nikdo nebude česat moje maliny!"
Malenka se strašně lekla, ještě více, než když na ní bafl Zlobílek. Fňukala:
"Já jsem nevěděla, že je to tvoje místečko. Hledala jsem maliny po celém polesí a našla jsem je jen tady. Co mám dělat, aby ses nezlobila?" a dál plnila svými slzičkami studánku.
Čarodějnice se zamyslela a jak byla líná, vymyslela, že by pro ní mohli ti dva pidižvíci něco udělat.
"Dej mi svůj košíček, to jsou stejné mé maliny," štěkla k Malence a už ji z ruky brala skřítčí košíček. Malenka zase plakala o něco víc.
"Pustím vás, jen pokud splníte mé tři úkoly," zahřímala, až se jí skřítci báli. Než vymyslela první úkol, chvíli to trvalo.
"Vaším prvním úkolem bude načesání plného koše malin, ostružin, borůvek a jahod," řekla důrazně a začala se šklebit, jak se už těšila na dobroty.
Skřítkové na sebe smutně koukli, Malenka stále plakala, ale košík snad zvládnou nasbírat, vždyť tu roste všeho dostatek. Baňucha však přinesla obrovský koš, který vypadal spíše jako větší nůše. Zlobílek se naštval, ale Malence už tekl po tvářích potok. Sotva koš odtáhli k borůvčí, jak byl velký a těžký. Trhali, trhali a trhali, pak ještě česali a sbírali, hledali každou malou schovanou bobulku, aby vůbec dokázali koš naplnit. Nakonec se jim koš podařilo naplnit a úplně vyčerpaní jej dotáhli k domku čarodějnice.
Baňucha se probudila a krákorala na ně:
"Tak co, skřeti, už máte natrháno?"
Skřítkové ukázali na plný koš.
Baňucha se trochu zamračila a zamumlala: "Máte štěstí, první úkol jste splnili! Čeká vás však druhý úkol: protože jsem stará a rozlámaná, všude mně bolí, tak mi postavíte krásný mechový domek, aby se mi pěkně spalo." Jak určila úkol, vydala se na pochůzku po blízkém okolí a v duchu se těšila, jak si odpočine v nové posteli.
Malence se zase spustily slzy a se Zlobílkem se smutně dali do díla: z klacků a kůry postavili domek a vystlali jej těmi nejjemnějšími mechy, čarodejnici připravili polštáře z bělomechu, peřinu z kapradí, doprostřed malé místnosti dali stůl z pařezu, lišejníky vyzdobili stěny ještě na stůl postavili vázičku s pampeliškou. Skřítkové byli ze všeho toho stavení naprosto zmožení, ale domek postavili a dokončili. Na čarodějnici Baňuchu však museli čekat.
Když se čarodějnice vrátila ze svých pochůzek, uviděla, že jí skřítkové postavili opravdu hezký domek. Ale skřítky nepochválila:
"Hmm, nic moc to není, ale budiž, nechám si jej," zamručela a pokračovala: "Zbývá poslední úkol. Třetí úkol bude nejtěžší a pokud jej nesplníte, budete mi sbírat maliny už napořád. Chachá! Vy ho nesplníte, protože je nejtěžší, cha cha chá. To spíš zkamením, než byste ho splnili. Cha cha chá!"
Skřítci se začali třást strachem, nejen Malenka, ale už i Zlobílek a Malenka samozřejmě plakala jak o závod. Baňucha vymyslela hrozně těžký úkol:
"Přinesete mi košík plný jedlých hub!"
Zlobílkovi a Malence se ulevilo, najít houbičky v lese není těžké. Ale čarodějnice věděla své, protože všude v okolí vysela jen samé jedůvky a hořčáky, zatímco jedlé houby rozkopala. Tak byla zlá a hloupá.
Skřítkové chodili po lese, hledali, hledali, ale nic nemohli najít. Hledali hřiby pod smrky, klouzky v mlází, křemenáče pod břízami, hledali všude možně, ale nemohli žádnou houbičku najít. Ani obyčejnou babku, ani slizkého klouzka.
"Kdyby alespoň nějaký hříbeček povyrostl. Co budeme dělat, Zlobílku? Tady rostou jen samé jedovaté," povídala utrápeně Malenka. Ale měla štěstí. Slyšela ji zvířátka, která krmila svými koláčky. Ta si řekla:
"V takovém trápení Malenku ani Zlobílka nechat nemůžeme, pomůžeme jí."
Protože už zvířátka od Malenky věděla, že je tu jedůvka na jedůvce, odběhla do blízkého lesa Sukořína a nasbírala spoustu nejkrásnějších houbiček, samé oranžové křemenáče, šedé kozáky, pravé hříbky, hnědé poddubáky či žluťoučké lištičky. Skřítkové zvířátkům za houbičky poděkovali, Zlobílek je naskládal do košíku a Malenka je přikryla bedlou, kterou přinesl jezevec.
Skřítci odnesli košík k novému domku čarodejnice. Když slyšela, že skřítci přišli, začala se hnusně chechtat, jak si představovala ty své dva malé služebníčky, co ji tu budou už navždy sloužit. Jen co vyšla ven, smích ji rychle přešel. Uviděla košík a byl plný! Byla celá bez sebe, vzteklá k puknutí řvala:
"Jak je to možný!? U sta červivejch pecek, kde jste k čertu byli?! Slepého netopýra na vás, kde jste je našli?! Tady žádná jedlá neroste! Tucet prašivek na vás!" prskala vzteky na všechny strany.
Vztekala, křičela, hudrovala a prskala by tam dodnes, kdyby nedošlo na její slova. Sama si vzpomněla, jakou hloupost řekla a hrozně se lekla. To byl také její konec. V okamžiku se nafoukla, rostla, rostla, až vyrostla nad stromy a pak zkameněla. Zlobílek s Malenkou koukali na obrovskou skálu, co před nimi najednou stála, velkou tak, že ani nahoru pořádně nedohlédli. Ale protože čarodějnice byla stará a vetchá, nebyla skála moc pevná. Bylo jen otázkou času, kdy a jak se rozpadne. Za chvíli si na vrcholek zkamenělé čarodějnice Baňuchy sedl malinkatý střízlík a prozpěvoval si. Skála se však začala naklánět směrem k Čertovu břemenu a s ohromným rachotem se složila do lesa.
Malenka se Zlobílkem nevěřili, co se právě před nimi seběhlo, ale věděli, že se mohou vrátit domů. Protože Baňucha nestačila sníst ani obří košík s ovocem, natož košík s houbičkami, poprosili jelena, aby jim s nimi pomohl. Jelen si pověsil košíky z obou stran na paroží a pobídl Malenku i Zlobílka, aby se tam také posadili. Skálu rádi nechali za zády i s vyplakanou studánkou a zamířili šťastně domů.
Babička Skalněnka s bratránkem měla tenkrát úplné hody, protože Malenka s novým pomocníkem Zlobílkem napekla takových dobrot, až se všichni v lese za ušima olizovali.
Během té slavné hostiny ostatním skřítkům vyprávěli, co je v lese potkalo. Skřítci nevěřili, že Baňucha zkameněla, a chtěli skálu vidět na vlastní oči. Vypravili se tedy všichni ke skále. Zlobílek s Malenkou se nestačili divit: jak zmizela zlá čarodějnice, celé místo ožilo a zkrásnělo, všude bylo plno života i skála z čarodějnice obrostla mechem, jakoby příroda doháněla ta dlouhá léta, která tu v péči o krásu zameškala. Místo se Malence a Zlobílkovi teď moc líbilo, i pro společné dobrodružství, co tady prožili a které je sblížilo, usadili se v domku, který před tím postavili čarodějnici. A zůstali tu už napořád, vždyť k ostatním skřítkům to nebylo příliš daleko.
Nyní již víte, jak se u Čertova břemene objevila Mechová skála i studánka, kterou vyplakala Malenka. Jestli navíc najdete poklad, který Malenka se Zlobílkem schovali, tak můžete postavit domeček pro další skřítky. Ale určitě o kousek dál od pokladu.
Kudy ke studánce
Ke studánce se můžete vydat se po naučné stezce Čertovo břemeno, která je 15km okruhem začínajícím v Letinech. Přivede vás do blízkosti waypointu T1, kde budete muset trasu naučné stezky opustit.
Od Chocenického Újezdu vede k lesu asfaltová silnička, ale jelikož auta do lesa nepatří, budete muset auto zanechat na rozcestí (waypoint PA). Afaltová silnička vede dál, je vhodná i pro cyklisty a dobře použitelná pro kočárky. Dovede vás až na dosah Čertova břemene, kde je potřeba odbočit na nepoužívanou lesní cestu (waypoint T1). Ta rozhodně není vhodná pro kočárky a na své si na ní přijdou spíše terénní než silniční cyklisté, protože cesta se postupně mění na pěšinu, jsou na ní ponechané větve či padlé stromy.