Pojedete-li prstem na mapě od Horské Kvildy na západ, narazíte na louky zvané dnes Výhledy. Zde na jižních svazích nevýrazné tisícovky Jelení kaliště (1126 m) se rozkládala samota Schrollenhaid. Založena byla uprostřed lesa jako mnoho dalších osad na Pláních, nejvýše položené osídlené části Šumavy.
Osada Schrollenhaid ležela na rozlehlém území tzv. vnitřních kvild, Innergefild, které byly spravovány z hradu Kašperku, od 16. století městem Kašperské Hory. Roku 1849 vznikla obec Ziegenruck (Cimruky, Kozí Hřbety), do které byla začleněna Horská Kvilda i její osady včetně Schrollenhaid. O deset let později došlo k další změně a na katastrálních územích Horské Kvildy a Zhůří vznikla obec Horská Kvilda.
Pro charakter osady bylo velmi podstatné klima: zatímco blízká Horská Kvilda leží v mrazové kotlině a její extrémní podnebí neumožňuje pěstovat libovolnou plodinu, na Schrollenhaidu byla drobná políčka a ovocné stromy. Předpokladem bylo příznivější podnebí stráně skloněné k jihu, ze které navíc studený vzduch stékal do údolí Hamerského potoka. Uvážíte-li zdejší nadmořskou výšku okolo 1050 metrů a chudou, kamenitou půdu, je jasné, že šlo o podmínky na samém kraji možností pěstování i těch nejméně náročných zemědělských plodin. Dokladem úsilí, se kterým zdejší obyvatelé získávali obživu, zůstávají dodnes kamenné snosy.
Mezi drobnými políčky byly rozesety i zdejší chalupy. První domek čp. 24 (na st.p. 52) byste kdysi potkali při příchodu na Výhledy blízko památného buku. Při stejně cestě o kousek dále stál dům čp. 23 (na st.p. 53), který se dochoval dodnes jako č.e. 6. Za nejmladším domem byste museli až na západní část pastvin: v roce 1941 získali Wenzl a Frida Frankovi parcelu č. 267 a téhož roku na ní vystavěli dům. I tento se dočkal dnešních dnů jako če. 8. Na domkem Franků stával na st.p. 54 domek čp. 21, který se do dnešních dnů nedochoval, stejně jako dům čp. 51 na st.p. 59 nedaleko keše. Největším domem byla lesovna čp. 56 (st.p. 58), která bývala v majetku města Kašperské Hory. Bývalá lesovna je dnes označena č.e. 9 a je v majetku města Plzně, kde slouží jako rekreační objekt magistrátu.
 |
 |
Po skončení druhé světové války se vše změnilo: zdejší Němci byli vyhnáni, jejich políčka zarostla trávou a změnila se na louky a pastviny. Západní okraj dokonce pohltil les, jinde se usadily náletové dřeviny, některá místa jsou dnes podmáčená nebo se mění v rašelinné louky. Místo, které opustil člověk, se stalo domovem pro vzácné druhy rostlin a také krásnou krajinou.
Klostermannova a Váchalova vzpomínka
Ač se nedochovala pravděpodobně žádné dobová fotka Schrollenhaidu, je zmiňována mnohokráte v díle Karla Klostermanna. Vybrali jsme však úryvek z povídky Divoké včely, kde je připomínáno Povydří a jeho okolí původními názvy ještě v podobě před velkou vichřicí v roce 1870:
"V mém mládí, když jsem docházel o prázdninách nahoru do Schlösselwaldu ku své tetě, sestře mého otce, prosté selce, dobrotivé, celé zmořené tuhou prací, matce šesti synů a šesti dcer, bylo jinak na Šumavě než dnes. Kusy pralesa všude, prales na svazích mezi Horním a Dolním Schlösselwaldem, prales k Schätzenwaldskému podílu, prales za Rehberskou vsí, Hauswaldská kaple v samém pralese, jehož vysoké jedle, kostrbaté smrky a ohromné buky pokrývaly celý rozsáhlý svah Jezerního hrbetu nad Grünbergem i svahy Polední hory nad Stubenbachem; dále svahy Seckerbergu nad Křemelnou řekou, mezi touto a Grosshaidem. Pralesem aspoň z části, byly ještě pokryty strmé srázy od Schlösselwaldu k Vydře, a jeden jediný mohutný prales se rozkládal na protějším – pravém – břehu řeky, kudy nyní silnička k Antiglu, širé hvozdy to, náležející kr. městu Kašperským Horám, stoupající až nahoru do vysokých plání Haidelských, Innergefildských a Schrollenhaidských."
Schrollenhaidské okolí zaujalo i Josefa Váchala, českého grafika, řezbáře a spisovatele. Pojednal o něm v knize Šumava umírající a romantická, kde byste našli barevný dřevoryt nazvaný Vývraty ve Schrollenhaidě.
Pojďte na výlet
Na co vás nalákat? Na zastrčený, turisty opomíjený kousek Šumavy, kterým neprochází turistická značka a neprojíždějí cyklisté? Na dva mohutné buky, z nichž jeden je památným s vlastní keší? Na nenáročnou procházku ke krásným a voňavým loukám? Na ovce, které se na loukách někdy pasou? Na výhled s nepřehlédnutelným Sokolem/Antýglem a za pěkného počasí i s Velkým a Malým Roklanem? Nejspíše na kombinaci všeho.
V Národním parku Šumava je možné parkovat pouze na vyhrazených parkovištích. Nejbližší je v Horské Kvildě podél silnice u obecního úřadu a jde o parkování placené (waypoint PA, streetview). Z parkoviště budete muset jít po silnici severozápadním směrem až na konec vsi (cca 1 km). Po levé straně silnice tu stojí poslední dům zdobený parožím ve štítu. Za ním odbočíte vlevo (waypoint T1, streetview) a po lesní cestě půjdete až k rozcestí, kde buď odbočíte vpravo k památnému buku nebo budete pokračovat po lepší cestě rovně až na Výhledy. Podél bývalé lesovny projdete do západní části luk a ke keši.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!