Střední Povltaví je krajem úchvatných vyhlídek na klikatící se údolí Vltavy. Příkré a skalnaté svahy nad vodní nádrží Slapy nabízejí vyhlídek celou řadu a na jednu méně známou vás přivede i tato keš.
Hledat na Slapech dlouhý přímý úsek řeky je marné: řeka se zde zcela svázala do dlouhých zakleslých meandrů vyřezaných v tvrdých horninách. Je už navždy odsouzena k neznatelnému zařezávání do svahů stojících jí v cestě a snad jednou se dočká proříznutí šíji některého z meandrů, byť současná líná hladina sílu řeky značně uspala.
Pod Županovicemi se Vltava zařízla do svahů Dubového vrchu. Jeho vrchol v nadmořské výšce 415 metrů vystupuje nad hladinu o téměř 150 metrů. Dubový vrch geomorfologicky náleží do Jílovské vrchoviny, která je součástí Benešovské pahorkatiny v rozsáhlé Středočeské pahorkatině. Na rozdíl od svého okolí netvoří těleso kopce hlubinné vyvřelé horniny žulového charakteru jako granodiority, ale částečně přeměněné sopečné horniny. Konkrétně je Dubový vrch budován starohorním dacitem a andezitem, které se střídají s ryolitem, ryodacitem a jejich tufy.
Vyhlídka
S těmito horninami se setkáte na vyhlídce, která leží na okraji skalního komplexu nad zákrutou pod Županovicemi, okolo sta metrů nad hladinou. Výhled se otevírá k jihozápadu proti proudu směrem k Županovicím a novým Zvíroticím, dominantou lesem pokrytý kopec Buček u Hřiměždic. Po pravé straně je vidět po proudu Vltavy především na říční zákrutu nedaleko Hubenova a její výsepní břeh s několika skalními výchozy. Chcete-li něco živějšího než kopec, pak můžete v letní sezóně pozorovat pěkně z nadhledu provoz všelijakých plavidel na hladině.
Kdysi na vyhlídce stával dřevěný altán, ale nezůstalo po něm ani stopy. Stejně jako zmizel altán v toku času, tak zmizely sady na protějším břehu pod hladinou vodní nádrže.
 |
 |
Zmizela také Svině. Příhodný název, v němčině Swinski Stein, patřil skalisku, které přímo pod vyhlídkou vystupovalo z řeky. Nikoliv někde u kraje koryta, ale pěkně hrdě uprostřed řeky. Nešlo o žádného drobečka, byl to malý ostrůvek, jak vidíte na dobových fotografiích. Název mu dali plavci (voraři), kteří velké a plavbě nebezpečné kameny v řečišti nazývali svině (nebo šimák). Menším kamenům říkali štěňata, hříbata, veverky, kvočna či kuřata. Skála Svině je dnes ukryta ve dvacetimetrové hloubce, pravděpodobně pod nánosy bahna na dně.
Příroda
Strmé a skalnaté svahy, orientované k jihozápadu a jihu, jsou extrémním stanovištěm. Dochovala se na nich teplomilná doubrava s nechtěným trnovníkem akátem, reliktní borové porosty, některá místa jsou pokryta skalní stepí. Dnes méně častý typ biotopu je domovem mnoha vzácnějších druhů.
 |
 |
 |
| Česnek chlumní | Chrpa čekánek | Hvozdík kartouzek |
Např. lichenologové jsou potěšeni výskytem lišejníků druhů Physconia perisidiosa, rožďovek Ramalina pollinaria a Ramalina farinacea rostoucích na kůře stromů či druhu Pycnothelia papillaria, který byste našli vyrůstat na zemi. Snadno naleznete terčovku svraštělou (Flavoparmelia caperata), která je v oblasti hojná.
 |
 |
 |
| Čistec přímý | Mateřídouška vejčitá | Netřesk výběžkatý |
Ale vám udělají radost spíše kvetoucí a vonící rostliny – mateřídouška, hvozdík kartouzek, chrpa čekánek, tolita lékařská, česnek chlumní, tařice skalní, čistec přímý, netřesk výběžkatý, jetel rolní a určitě naleznete řadu dalších.
Okáč bělopásný
Na všech těch květinách se pasou motýli, ale jeden mezi nimi vyniká svou vzácností: okáč bělopásný (Hipparchia alcyone). Tento třícentimetrový lesní motýl je bohužel kriticky ohroženým druhem, patří mezi vůbec nejohroženější druhy v Čechách. V minulosti byste se s ním mohli setkat v českých nížinách či pahorkatinách, výjimečně na Šumavě i na Moravě. V poslední době v celé Evropě počty okáčů bělopásných klesají, ve střední Evropě je úbytek dramatický. Na Moravě se s ním v současnosti nesetkáte a v Čechách přežívá několik kolonií ve středním Povltaví a na Sedlčansku.
Jihozápadní svahy Dubového vrchu a zvláště skály v okolí vyhlídky jsou jedním z těchto posledních míst. Housenky okáče vyhledávají jako živnou rostlinu kostřavy, v této oblasti obvykle kostřavu ovčí (Festuca ovina agg.) a kostřavu červenou (Festica rubra). Samice proto kladou vajíčka poblíž těchto rostlin na nějaké osluněné, leč suché místo. Dospělí motýli sají nektar mateřídoušek, na kterých je můžete pozorovat v červnu až v září. Ale pozor, většinou vysedávají mistrně maskovaní na kůře stromů.
Okáč bělopásný potřebuje ke svému životu značně prosvětlené, otevřené lesy až lesostepi. Ty byly kdysi mnohem častější díky pařezinového hospodaření a pasení hospodářských zvířat v lesích, jenže oba tyto způsoby lesního hospodaření byly v minulosti po právu odmítnuty. Dnes těmto okáčům zbývají extrémní stanoviště nevyužívané člověkem či některé pravidelně mýcené pásy pod dálkovým elektrickým vedením.
Zahlédnete-li okáče bělopásného, zaradujte se, vyfoťte si ho, ale vůbec se jej nedotýkejte, natož abyste jej chytali. Tento motýl u nás skutečně bojuje s vyhynutím.
Kudy ke krabičce
Keška se nalézá na pravém břehu Vltavy a tak se na něj ponejprv dostaňte: z levého břehu nejlépe přejedete po nedalekém Cholínském mostu. Začínáte-li na pravém břehu, navigujte se na nedaleké Křepenice s renesanční tvrzí Jana Krčína. Ze silnice II/119 mezi Cholínem a Křepenicemi je malá, neznačená odbočka do chatových osad Cihelna a V Pekle (waypoint T1, streetview). Osadami pomalu projeďte k poslednímu domu, kde by bylo vhodné zastavit. Dál pokračujte pěšky po vyježděné cestě k hornímu konci louky a po jejím okraji se vydejte ke vstupu na cestu do lesa. V lese vás povede vrstevnicová cestička, jen v některých místech je potřeba koukat pod nohy. Cestička vás přivede nad vyhlídku a odtud už je to jen pár metrů dolů.