
Když jsme se po letech konečně navštívili stařičkou Pezíkovu keš Nýrská přehrada, napadlo mne při pohledu přes koruny stromů, že musí existovat místo s ještě lepším výhledem. Nebylo těžké jej najít – koukali jsme přímo na něj. Místní jej jistě znají a vás zbylé na něj zveme touto krabičkou.
Nad přehradou...
Když se na konci 60. let uplynulého století budovala na Úhlavě vodní nádrž Nýrsko, bylo nezbytné přeložit silnici spojující Nýrsko s vesnicemi v Úhlavském údolí a Železnou Rudou. Do svahu Bergu, jak je na starých mapách nejzápadnější výběžek Pancířského hřbetu označován, se musely stroje notně zakousnout, aby zajistily dostatek místa pro novou silnici č. 190. Svah Bergu je od té doby obnažen na skálu, v současnosti překrytou sítí proti pádu uvolněných kamenů. Útes nabízí jednu z velmi krásných vyhlídek na vodní plochu přehrady, její okolí a Královský Hvozd.

Podíváte-li se – opatrně – z vyznačené vyhlídky zcela vpravo, uvidíte především korunu a betonový plášť mohutné sypané hráze. Na celé rozlehlé vodní ploše naleznete jen kašnový přeliv, svým způsobem ozdobu nádrže. Přímo nad hrází stoupají svahy k vrcholu Hraničáře, na jehož úpatí vidíte louku s dvojicí domů – říká se jim Na Lesní Louce. Dála vlevo, nejspíše naproti vám vystupuje malý hřbet zvaný Hrbek, za kterým se dále zvedají tisícovky Lomničky a hraniční Helmwald. Údolí potoka Lomnice odděluje tyto vrcholy od pyramidy vrcholu Na Výšině v popředí a Lovečné s hraniční Holí/Jägerhübel na horizontu. Za ní se mimochodem ukrývá Malý i Velký Ostrý, ze kterých neuvidíte lautr nic.

Ve směru k Holi se na březích nádrže rozprostírají louky v okolí dvorce Špirku (Spirken). Za severovýchodním výběžkem Hole, který klesá až ke Kollerovu Dvoru (Kollerhof) s viditelným kostelem Panny Marie Bolestné, rámuje horizont hraniční hřeben Královského hvozdu, jeho nejznámější část. Zprava jeho hradba pomalu stoupá k Velkému Kokrháči, pak poklesne, aby opět začala stoupat táhlým obloukem ke Svarohu (Zwercheck) a k Jezerní hoře (Seewand). Od jejího vrcholu klesá k Malému Špičáku a Špičáku s novou rozhlednou. V popředí před Špičákem je kopec oddělující Zelenou Lhotu a Hamry, kdysi zvaný Kravař (Krawasch Berg). Vlevo od něj na horizontu vykukuje vyšší Rýzmberg, jež je nazývaný též Milec podle původního názvu Liebsberg. Jeho krásná vyhlídka Liebeshöhe není patrná, ale domy Hojsovy Stráže na levém svahu nepřehlédnete.
... a pod přehradou

Než se v roce 1965 začala budovat přehrada, žádný výhled ze svahu Bergu nejspíše nebyl, svahy pokrýval les. Kdyby byl, před vámi by místo rozsáhlé vodní nádrže zadržující více než 20 miliónů m3 vody byla klikatící se řeka, louky, pastviny a domy. Několik staletí staré dvorce a mlýny, nové domy z počátku století, drobné průmyslové provozy. Nepláčeme nad tím, že zmizely, to se prostě stalo a přehrada plná průzračně čisté vody je potřebná a navíc krásná. Jen chceme v následujících řádkách vše zmizelé, většinou pohřbené na dně, malinko připomenout a ještě na chvíli vrátit na světlo staré názvy. Ke keši jsme doplnili řadu waypointů pro lepší představu, kde jednotlivé domy stály. Nepokoušejte se je navštívit, přehrada a její nejbližší ochranné pásmo je zcela nepřístupná a ve většině případů není nic vidět. Určitě se však můžete podívat např. na malé mapce vedle hintu nebo si GPX keše přetáhnout do plochy Mapy.cz.

Začněme s virtuální procházkou ještě pod hrází: silnice klesající od úpravny vody do Staré Lhoty odpovídá z větší části původní trase silnice do Železné Rudy. V místech dnešní hráze se rozkládala brusírenská niva (Glassschleifen Flur), která byla na jihu ohraničena Úhlavou mířící od silnice přes údolí směrem k Hraničáři. U východního okraje nivy, dnes již pod vodou nádrže, stávala křižovatka zmíněné silnice a silniček do Staré Lhoty a k usedlostem na levý břeh Úhlavy, kterou překonávala mostkem.
Většina zatopených domů stávala okolo silnice na Rudu: první dům čp. 38 stál na úzkém pruhu mezi řekou a silnicí přímo pod vyhlídkou. U zatáčky začínala osada Úhlavský Jez (Angelwehr) domem čp. 24. Ten patřil mezi provozy brusírny skla rodiny Zieglerů fungující přibližně od roku 1846. Po rozšíření o výrobu zrcadel byla prodána firmě Franz Schrenk a následně posledním majitelům, firmě Wolf & Štětka. Brusírna ukončila provoz ještě přes I. světovou válkou, následné využití budov nám není známé, např. na mapě z roku 1912 je udávána cihelna.

Za zatáčkou pokračovala silnice téměř rovně až k Zelené Lhotě, lemována domy: vlevo čp. 100, o kousek dál vpravo starý Tremlův mlýn (Tremlmühle) čp. 26 u říčního meandru, za jezem náhonu pak další budovy brusírny. Ve svahu nad mlýnem stávaly domy Tremlovského dvorce (Tremlhof). Se jménem Tremlů bychom se před zatopením setkali u křižovatky, kde se odbočovalo ke kamenolomu. Jedním z domů byl totiž Tremlseff čp. 27 (dříve zvaný Tremlhöfe), naproti němu stály domy čp. 209 a 103. Jen pár desítek metrů od Tremlseffu stál vedle Leopoldského potoka dům Leopold čp. 28.

Vydejme se nyní k lomu. Za mostkem bychom našli kapli a trojici usedlostí: bokem stojící nejstarší Ohlhof čp. 29, a dvojici mladších Ohl-Peter čp. 104 a Ohl-Koarl čp. 126 po stranách silničky mířící ke kamenolomu. V lomu se dobývala žíla granitového porfyru procházející směrem na Kravař, podle značky v některých mapách tu dříve snad býval mlýn či hamr. Dnes je v lomu jen mělké jezírko. Sousední, novější kamenolom má přímou souvislost s výstavbou hráze, vozil se odtud kámen, byť šlo jen o svor, který je v Úhlavském údolí všudepřítomný. Nedaleko starého lomu se do Úhlavy (Úhlavka, Angel, Angelbach) vléval Zelenský potok a v cípu před soutokem stávala kaplička.

Zůstaňme ješte chvilku na levém břehu, půl kilometru jižně stával další starý dvorec – Veitlovský čp. 30 (Veitlhof), po válce označovaný podle lokality Na Výšině. Šlo o velkou a starou zemědělskou usedlost s několika dalšími budovami, většinou postavenými před I. světovou válkou. Spolu s kapličkou patřila usedlost rodině Wiererů. Celá lokalita se dness nachází nad vodou, v ochranném pásmu, kousek od silničky, a na letecké mapě jsou na místě domů patrné staré listnáče.

U samého závěru dnešní přehrady, u ústí Svinského potoka do Úhlavy, stával Hamerský dvůr čp. 31 (Hamerhöfe), opět šlo několik budov včetně mlýna. Asi s výjimkou mlýna stály budovy nad dnešní hladinou, ostatně skromné zbytky jedné z nich jsou stále zachované. Jméno dvora se udrželo pro budovy okolo nedaleké bývalé školy, které zůstaly stát dodnes. Nedaleko Hamerského dvora byl další most přes Úhlavu, přes který byste se kdysi dostali do zbylých částí Hamrů.

Přesuňme se nyní od půldruhého kilometru severovýchodně, pod samotu Špirk. Kdysi od ní vedla silnička k mostu poblíž pozdější hráze přehrady a právě vedle ní byl poslední z velkých dvorců: Bruckhöfe (Bruckhof). Nejstarší byla usedlost čp. 23 nesoucí zmíněné jméno, okolo které bylo několik hospodářských budov a dům čp. 97. V těsném sousedství stál ještě dům čp. 98 zvaný Bruckhäusl a kaplička, vše patřilo jednomu majiteli. Dvorec je pod hladinou, ale alej okolo cesty od Špirku do údolí je stále patrná.

Za Račím údolím, které tvoří západní cíp přehrady, je na úpatí Hraničáře rozsáhlá louka patřící již do katastru Staré Lhoty. Nejprve se jí říkalo Hochwiese, později Waldwieshauser a po válce se používalo jen české Na Lesní Louce. V té době na ní stála rozesetá čtveřice domů – dvojice horních domů zanikla z jiných důvodů, třetí pod silničkou zůstal dodnes a nejníže položený dům, těsně nad současným ochranným pásmem smrků, byl zbořen.

Poslední domy zatopené přehradou stály jen 200 metrů jižně od kašnového přepadu. Trojice domů na lokalitě K Úhlavě (Neben der Angel) byla zvána Waldwiese a naprosto neměla šanci zatopení přečkat – ocitla se v nejhlubších místech vodní nádrže.
A tím končí naše procházka minulostí Úhlavského údolí a okolo nýrské přehrady. Nad kouskem Šumavy se zavřela voda nádrže a poslala jej navždy do historie. Skutečně navždy.
Kudy ke krabičce

Auto či kolo odstavte u sjezdu na hráz přehrady (waypoint PA), blíž nezaparkujete. Kratší cesta vede nepřehlednou zatáčkou, proto buďte maximálně obezřetní, držte se kraje a buďte připraveni uskočit do příkopu. Kousek před začátkem skal vede vzhůru pěšinka borůvčím (waypoint T1) a dovede vás nad vyhlídku (waypoint R1), která je za ochranným lanem. Druhá cesta je delší a neozkoušeli jsme ji celou – z parkoviště se vydejte na opačnou stranu a po širokém cestě (waypoint T2). Cesta vás povede směrem k vyhlídce, ale máme obavu, že skončí dříve a bude nutné jít lesem. Druhou možností by bylo za pasekou po levé straně stoupat na výše vedoucí cestu, která vede nad vyhlídku, ale spojnice mezi těmito cestami je zarostlá borůvčím. Keš je umístěna ve více než bezpečné vzdálenosti od srázu.
CHKO Šumava

Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!