Bloudění nad Březinou multi-cache – GC1MCHP

CS: Zapomenutý sedlák Jan Škopek a jeho záhadné bloudění v lese nad Březinou.
EN: Forgotten farmer Jan Skopek and his mysterious wandering in the woods above Brezina.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Jan Škopek, rodák z Březiny, prožil v 19. století spokojeně svůj život. Zapomnělo se na něj stejně jako na většinu jeho vrstevníků. Jedinou zmínkou o něm byly záznamy ve staré matrice, ale do té nahlíží už jen badatelé.

Přesto se Jan Škopek na konci 80. let překvapivě z hlubin zapomnění vynořil. Vlastivědný nadšenec Ing. Alois Zábranský z Radnic při procházení farní kroniky mezi fádními záznamy o úrodě a počasí tehdy objevil dva podivné záznamy týkající se právě Jana Škopka. Farář Vorlík v zápisu ze 14. října 1853 popisoval, že předchozí noci zmizel na cestě do Volduch mladý Jan Škopek. V pozdějším zápise z 26. října téhož roku pak líčí okolnosti jeho podivného návratu. Mezi stranami kroniky byl vložen volný list papíru s mnoha čárami.

Dvojice starých zápisů se stala předmětem zájmu malého kroužku nadšenců okolo Ing. Zábranského, kteří se snažili vypátrat více informací o této podivné události. V čarách na volném listě sice rozpoznali okolí Březiny a některé lesní cesty, ale jejich prvotní nadšení během následujících měsíců pozvolna uvadalo s tím, jak nedokázali najít jakoukoliv další informaci.

Co je dnes známo

Podle zápisu faráře Vorlíka se 13. října 1853 Jan Škopek vydal s několika kumpány na večer do hostince v Oseku. Za humny ale změnil plán a že prý půjde za svou milou, Rozárkou Aubrechtovou, do nedalekých Volduch. Kamarádi jej doprovodili kousek k lesu, kde se Jan rozloučil a že půjde přes les sám.

Druhého dne ráno se starý Škopek po synovi sháněl. Když slyšel, že šel za Rozárkou, uklidnil se, byť se prý Jan domů vracel vždy včas. Odbylo poledne a syn stále nikde. Popoháněn Škopkovou vydal se hledat Jana se svým psem. Janův kamarád Olda Skočný ukázal starému Škopkovi, kde se s Janem včera rozloučili. Pes zavětřil stopu a vedl po ní Škopka přes les. Ušli notný kus cesty, až se pes zastavil na malém pahorku s několika balvany. Stopa v těchto místech končila, protože pes s nosem u země zkoumal okolí, ale dál nešel. Vypadalo to, jakoby se mladý Škopek v těchto místech do země propadl. Farář se v závěru prvního zápisu zmínil o své modlitbě za ztraceného.

Druhý zápis z konce října líčí, jak do vsi přivezli Jana Škopka na povoze z Oseka. Byl bledý, trochu hladový, ale živ a zdráv. Olda Ouzký z Oseka pracoval toho dne v lese a když si chtěl sednout v poledne, aby se naobědval, zakopl o nohu mladého Škopka, který spal v houští. Sám Škopek pak o své cestě vyprávěl, že v lese zahlédl svatojánské brouky, které chtěl Rozárce nachytat. Při jejich chytání asi sešel z cesty a trochu bloudil. Místa nepoznával a pamatoval si jen jakési malé skalky, o které zakopával. Pak si pamatoval, jak na těch kamenech seděl a vůbec nevěděl, kudy má jít, ani odkud vlastně přišel. Nakonec se vydal na jednu stranu a bloudil končinami, které nepoznával, až se asi za svítání svalil mezi stromky. Škopek vůbec netušil, že uplynula skoro půlka měsíce od doby, kdy zmizel. Farář pozorně poznamenal, že ač byl Škopek pryč mnoho dní a měl ušpiněné šaty, jeho vousy byly neoholené nanejvýše dva dny. Podle Vorlíka odjel starý Škopek se psem za Ouzkým do Oseka, aby mu ukázal místo, kde syna našel. Z toho místa nechal jít psa a ten prý došel na tytéž skalky, co před tím, jen z druhé strany. Stopa opět dále nevedla.

Podle dalších záznamů ve farní kronice o Janu Škopkovi, které mají z pohledu výše popsaných událostí vpravdě nicotný význam, se Ing. Zábranský domnívá, že Škopek celý zbytek života prožil klidně a své záhadné zmizení nijak nepřipomínal.

Neumělá mapka, kterou faráři na list podle svého nakreslil pravděpodobně starý Škopek, byla pro kroužek určitou nadějí. Nadšenci se podle ní pokusili rekonstruovat trasu Škopkova bloudění, aby mohli najít zmiňované skalky a podrobit je zkoumání. Nicméně na trase nalezli hned několik skalek, navíc některé další mohly být znehodnoceny pozdější těžbou v oblasti. Zkoušeli procházet trasu i několikrát v noci, ale nikdy se nic zvláštního nestalo a nebo to alespoň nepostřehli.

Ing. Zábranský přiznal, že s kolegy Lipšákem a Sochorem hledali několik měsíců libovolné logické vysvětlení, které by třináctidenní zmizení Jana Škopka vysvětlilo, ale marně. Naopak je čím dál tím častěji napadala vysvětlení nadpřirozená, což bylo podle slov Zábranského jedním z důvodů, proč později činnost kroužku utlumil.

Přijeďte se podívat

Pokud byste zatoužili navštívit místo, kde mladý Škopek pravděpodobně opustil své kumpány, než zažil nejpodivnější příhodu svého života, můžete se nějaké noci vydat na uvedené souřadnice. Nečekejte nějakou atrakci, prostě běžné zákoutí lesa, kde se jen kdysi dávno stalo něco zvláštního.

Když jsem se Ing. Zábranskému zmínil o tomto článečku a že lákám lidi do lesa, smál se a říkal, že ať se lidi raději z louky před lesem podívají do kraje. Je tam výhled a krásné západy slunce. A jestli nějací blázni skutečně půjdou v noci do lesa, ať si vezmou dlouhé kalhoty, že les je plný šlahounů ostružin.

Po tom, co v lese zažil mladý Škopek, bych doporučil vybavit se baterkou, zásobou jídla a pití, protože svatojánští broučci se vás budou snažit také svést z cesty.

Cestou ke krabičce se projdete všemožným terénem po trase dlouhé přibližně tři kilometry, cesta zpět bude kratší. Cache je přerostlou náhradou za bludičkovou trasu, která byla součástí archivované cache Noční České Údolí. Nečekejte víc než procházku nočním lesem.

Zpět na listing na Geocaching.com / Back to cache page on Geocaching.com