Je to Kluk!mystery cache – GC1N0VT

[CS:] Téměř tradiční cache na kopci s vyhlídkou a vyprávění o mých přátelích. Text je k dispozici včetně diakritiky.
[EN:] Nearly traditional cache on the hill named Kluk with viewpoint. English text about cache is at the end of listing.

Na výchozích souřadnicích cache nehledejte, není tam, ale z cesty zde odbočuje pěšinka vedoucí na vrchol.
There is no cache on starting coordinates, but there starts footpath heading to the viewpoint.

Vyhlídka z kopce Kluk

Jižně od Plzně, na okraji polesí Vysoká, je kopec Kluk. Je vysoký 465 metrů, což z něj dělá snad nejnižší vrchol celého polesí. Nicméně z paseky na jeho vrcholu je jedna z mála vyhlídek v celém lesním komplexu a nabídne vám výhled na celou Plzeň od Nové Hospody až k Černicím.

V tomto místě bych mohl s textem v podstatě skončit, přidat fotografii výhledu a listing tradiční cache by byl hotov. Ale už když jsem poprvé viděl na mapě název kopce, vzpomněl jsem si na své přátele a jejich drobečka. Ano, je to kluk. Nebude-li vám to vadit, chtěl bych vám o nich trochu vyprávět. Nemáte-li na osobní vzpomínky naládu či nechcete nakouknout malinko do života někoho jiného, jen prolétněte listing očima, správné souřadnice najdete rychle.

Na konci minulého století...

Příběh mých přátel začíná 24. září 1999. Bylo úterý a na univerzitě v Plzni předchozího dne začal semestr a pro mnoho studentů začalo i samotné studium. Veronika přišla ze severních Čech studovat na tehdy nově otevřenou humanitní fakultu archeologii. V ono úterý potkala na přechodu u hlavní pošty jeho, Pavla. Když na to dnes vzpomíná, musí se smát: snažil se jí představit svého kamaráda, aby ji zabavil a mohl se věnovat její kamarádce. Pavel přišel do Plzně z malé vesničky na Rokycansku, aby po střední elektrotechnické začal studovat počítače na FAV.

Já je oba poznal druhý den v malé čajovně na Roudné, která už dnes neexistuje. Hledal jsem někoho, kdo by mi pomohl jako programátor oživit jeden webový projekt, a kamarádka říkala, že o někom ví. Představila mi Pavla, který byl sice k nepřeslechnutí, ale správný nadšenec. Během večera jsme se domluvili. V koutě seděly dvě sympatické slečny, jedna brunetka s copem, druhá měla vlasy světle hnědé a vlnité. Té s copem říkali podle jiné archeoložky Lara, skutečné jméno jsem se dozvěděl později.

Tenkrát mně určitě jedna z nich zajímala, jenže jsem neměl tak praštěný nápad, abych začal běhat s Veronikou jako Pavel. Nemyslím žádné běhání za holkami, ale regulérní kondiční běh. Možná pomohlo, že Veronika dříve hrála fotbal, závodně tancovala a byla zvyklá trénovat. Z jejich vyprávění si už nepamatuji, kdo s tím přišel, ale po pár týdnech společného běhání se jeden zeptal, zda by spolu raději nemohli chodit, že by to bylo příjemnější. Když o tom přemýšlím, napadlo to asi Veroniku: kdyby šlo o počítače a programování, napadlo by takový posun Pavla ještě dřív, než by se vůbec potkali, ale v této oblasti to musela být Veronika.

S Pavlem jsme webovou službu úspěšně oživili a připravili i pár dalších. Stal se z nás nejen team, ale také přátelé. Mohl jsem proto pozorovat, jak se stěhují do společného podnájmu na Skvrňanech a jak mluví o fotbalové jedenáctce, kterou jednou sestaví z vlastních dětí, jak později shánějí peníze na koupi malého bytu v centru, jak jej rekonstruují a jak v něm spokojeně bydlí.

Někteří lidé obecně považují za zázrak, že tak odlišné bytosti, jako jsou muž a žena, mohou žít vedle sebe, takže soužití programátora s tančící humanistkou by prostě označili za absurdní vtip. Veronice s Pavlem však společný život překvapivě klapal, i když jejich vztah měl také několik malých krizí, o kterých se Pavel samozřejmě dozvídal zpětně. Možná za to správné klapání vděčili svému nabitému programu, kdy oba studovali, on programoval a ona tancovala, tedy oba měli dost vlastních zájmů a nejspíš zbývající trochu volného čas velmi rádi trávili spolu.

Pan Werich kdysi říkal, že při společném soužití se názory partnerů k sobě pozvolna přibližují, až ty její definitivně nabudou vrchu. U Pavla a Veroniky to bylo snad trochu jinak, neboť po pár semestrech ukončila Veronika studium archeologie a začala se živit psaním dokumentace počítačových programů. Naopak z venkovského samorosta Pavla se stával mladý muž, který dokonce o víkendu jedl zeleninový salát namísto pořádného fláku masa.

Když Veronika přešla do velké IT firmy, aby dokumentovala jejich produkty, objevila recept na romantický večer s programátorem: v posteli si nechávala od Pavla vysvětlit technologie, na které při dokumentaci narazila. Ač by normální smrtelník označil diskusi nad kolizní podstatou Ethernetu za divnou i za jiných okolností, fungovalo to. Je možné, že vážně míněná otázka z oblasti IT položená dívkou v posteli by mohla být vzrušující i pro další "ajťáky". Kromě příjemných chvil tento recept dovedl Veroniku až k dálkovému studiu na FAVce, kde při studiu booleovské logiky s nadšením objevovala, jakým způsobem její partner vlastně uvažuje.

Uběhlo pár dalších let a Pavel už v té době spoluvlastnil softwarovou firmu a Veronika se úspěšně dostala do posledního ročníku školy. Asi byl čas udělat v jejich vztahu další krok a tak jej udělali. Pavel si se mnou chtěl vyřídit jeden starý účet a tak přede mnou těhotenství tajil, ale po pár měsících se stejně sám prořekl. Veronika byla už v té době trochu zakulacená. Pak Pavel zkoušel tajit alespoň pohlaví, ale když si řekl o můj seznam mužských jmen, bylo jasno i v tom. Je to kluk! Nevím, zda seznam vůbec procházeli, ale furiantsky zmiňovali jména jako Kryšpín, Honimír či Božeměch, k čemuž jsem jim doplnil nepochopitelně opomínaného Žibřida.

Svým rodičům oznámili nadcházející povýšení do stavu seniorů tak, že jim mezi řečí dali na prohlédnutí fotky z ultrazvuku. Když rodiče fotky v podstatě bez zájmu přešli, upozornili je, že právě koukali na své vnouče. Škoda, že jste neviděli ty pingpongové míčky, co měli překvapení rodičové místo očí.

V Pavlově rodném kraji, co by od rodné vísky kamenem dohodil, pořídili parcelu na kraji vsi a začali vybírat dům, který by si na ní nechali postavit. Naplánovali také svatbu a nenapadlo je nic lepšího, než se nechat oddat Pavlovým tátou, který pro tu slávu urychlil rekonstrukci návsi. Před malou kapličkou a zraky řady přátel si řekli své ANO a byli oddáni. Po bouřlivé hostině, která byla prokládána koupáním v místním koupališti a několikanásobným úprkem před bouřkou, vyrazili na krátké líbánky a pak zpět do práce. Veronika musela před odchodem na mateřskou předat agendu nástupkyni a Pavel měl vždy od rána do večera co programovat.

Měsíc s měsícem se sešel a přiblížil se předpokládaný termín porodu. Pavel byl jako vždy optimistou a přítomnosti u porodu se nebál, ale nakonec vše proběhlo jinak. Ten den měl jednání v Praze a Veronika chystala na večer malou oslavu jejich výročí. Jenže když delší jednání skončilo a Pavel zase zapnul mobil, přišla mezi několika připomenutími z kalendáře překvapivá SMS:

Tak te to minulo, uz jsme tri. Po desate to zacalo a pak uz to vsechno slo docela rychle. Malej je trochu velkej - meri sice jen 49 cm, ale ma velkou hlavu s obvodem 39 cm a vazi 4,49 kg. Na svet prisel ve 13:21 a jak hned pekne kricel, cely ty. Jsem uplne vyrizena, vypinam mobil, tak az prijedes, tak nas hledej podle jmena nebo maleho podle cisla 437. Liba Veronika

Je to kluk a on je táta!

Cache

Chcete-li si ověřit místo uložení cache, můžete si jej zkontrolovat on-line nebo sečíst veškeré číslice souřadnic – vyjít by vám mělo číslo 63.

Pod kopec se nejlépe dostanete po tzv. vojenské silnici II/180, kde v Robčicích odbočíte na jih na waypointu T1. Budete se držet stále vpravo a přes waypoint T2 dojeďte po polní cestě na waypoint PA značící místo k zaparkování. Polní cesta je docela udržovaná a je sjízdná, bahno jsem na ní neviděl. Od místa k zaparkování se vydejte cestou zatáčející vpravo a dojděte mezi zdmi ostružin na první rozcestí označené jako waypoint T3. Začněte stoupat po cestě vedoucí až k waypointu T4, na začátku cesty a před koncem je vyšší tráva, pamatujte na ni po dešti. Od waypointu T4 stačí dojít na výchozí souřadnice této cache, kde vpravo odbočuje pěšinka vedoucí v trávě až na vrchol, v létě je možné okolo ní zobat ostružiny. Cesta na vrchol je vhodná i pro malé děti, kočárky asi neprojedou vysokou travou ani pěšinou k vrcholu a cyklisté na trekových nebo horských kolech raději zvolí jiné lesní cesty od parkoviště k waypointu T4. Mezi waypointy naleznete i posed, který je umístěn na velmi šikovném místě. Cache vyzvedávejte opatrně a k jejímu okolí šetrně.

English: Look for numbers in the text above and you will find right coordinates of cache. Sum of all numbers of coordinates is 63. You could verify coordinates on-line too. To get on the best way, follow waypoint T1, then T2 and leave your car on place marked by waypoint PA. Then you should go to crossroad marked with waypoint T3, turn to the left and follow forest path to the waypoint T4. Several meters are starting coordinates and footpath heading to the viewpoint.

Zpět na listing na Geocaching.com / Back to cache page on Geocaching.com