Kostel sv. Mikuláše v Kozojedech tradiční cache GC1P27R

CS: Barokní kostel a blízké památky v Kozojedech.
EN: Baroque church and other near landmarks in Kozojedy.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Malý venkovský kostel sv. Mikuláše v Kozojedech je příkladem vynikající barokní architektury Jana Blažeje Santini-Aichela, která ozdobila severní Plzeňsko zásluhou cisterciáckého kláštera v Plasích.

Umístění a historie

Kostel orientovaný k východu stojí na vyvýšené plošině nad Kozojedským potokem v jihovýchodní části dnešních Kozojed. Kdo do vsi přijíždí či přichází od jihu, od Liblína, vnímá kostel jako její přirozenou dominantu. Z jiných směrů je však kostel již léta zastíněn novější zástavbou.

Hřbitovní kostel, jehož zasvěcení sv. Mikulášovi někteří historikové dávají do souvislosti s polskou kolonizací zdejšího kraje, je původně gotický; písemně je poprvé připomínán v polovině 14. století jako farní. Historik Mojmír Horyna předpokládá v té době jednoduché provedení kostela skládající se z obdélné lodi a kněžiště s trojbokým závěrem. Dle absence opěráků a rozměrů obvodových stěn usuzuje dále na obyčejné ploché stropy.

Osud kostela a celých Kozojed byl v době pozdního středověku a na počátku novověku spojen s hradem Krašov a jeho panstvím. Páni panství obvykle vykonávali patronátní právo nad kostelem. Pánové z Kolovrat drželi panství od konce 14. století přes husitské války až do roku 1526, ale po prodeji panství se v průběhu 16. a 17. století majitelé střídali a s nimi i patroni kostela.

V roce 1678 prodal Norbert Adolf Miseroni z Lisonu celé krašovské panství plaskému klášteru za 27 500 zlatých. Klášter držel panství více než sto let až do svého zrušení v roce 1785. Plasští cisterciáci nechali kostel barokně přestavět, některé prameny uvádí první přestavbu již v roce 1690 za vlády opata Ondřeje Trojera. Jistě je doložena přestavba z let 1724-1727 v době největšího rozmachu kláštera za vlády opata Evžena Tyttla. Deset let po dokončení přestavby byla postavena jednoduchá ohradní zeď hřbitova obklopující kostel, čímž byla dokončena jeho současná podoba. Nynějším majitelem kostela je Římskokatolická farnost Kralovice.

Předehra

Než se dostaneme k přestavbě kostela sv. Mikuláše, vraťme se do doby na konci 17. století, do posledních let vlády opata Trojera. Ten na klášterní panství přivedl znamenitého architekta J. B. Matheye, který pro klášter realizoval výstavbu sýpky, přestavbu kostela sv. Václava a prelaturu. Architekt Mathey v roce 1698 zemřel, o rok později zemřel i opat Trojer a opatské berle se chopil Evžen Tyttl.

Opat Tyttl nechtěl zůstat ve stínu svého předchůdce a tak začal zvelebovat nejen klášterní areál v Plasích, ale také celé panství. Kromě výstavby hospodářských dvorů rekonstruoval a vylepšoval farní kostely. Jako první byl upraven kostel Archanděla Michaela v Oboře. Stavba začala vznikat v době, kdy opat Tyttl ještě neměl svého dvorního architekta, autor projektu nebyl bravurní jako například Mathey, což se projevuje jednoduchým a obvyklým řešením kostela. Při této přestavbě bylo zřejmě určeno pravidlo i pro další přestavby kostelů: vždy bude nově navrženo průčelí a doplněna věž umístěná v ose lodi.

Santiniho barokní přestavba

Od roku 1707 pro klášter pracoval génius českého baroka, Jan Blažej Santini-Aichel. Když se mluví o jeho díle pro plaský klášter, obvykle se uvádí stavba monumentálního konventu v Plasích, komplex proboštství a kostela Mariánská Týnice či hospodářským dvorem Hubenov. Ale Santini připravil i přestavby dvou farních kostelů, kromě Kozojed ještě v nedalekých Všehrdech, které jsou ve stínu staveb významnějších.

Pro přesnost je nutné uvést, že Santiniho autorství není přímo doloženo, tj. nezachoval se podepsaný projekt přestavby, ani záznam o honoráři za jeho vytvoření či zmínka v korespondenci opata s architektem. Nicméně autorství je Santinimu připisováno na základě jeho tehdejší dlouhodobé práce pro klášter a především na základě architektonického rozboru. Jako první připsal Santinimu úpravu průčelí kostela v Kozojedech Johann Joseph Morper a stejný názor zastává i největší současný znalec Santiniho díla, profesor Mojmír Horyna.

Santiniho projekt vzniklý okolo roku 1720 zachovával zdivo trojbokého gotického presbytáře a větší části lodi. Loď byla dále prodloužena a byla do ní prolomena nová okna. Santini však mepočítal s původními stropy, které byly nahrazeny plochými fabionovými se zrcadly, a nepočítal ani se západní štítovou zdí, která byla stržena. Na její místo byla umístěna kruchta (kůr) nesený dvojicí hranolových pilířů a pod ní půdorysně dynamizované podkruchtí s valenou klenbou. Kostel doplnila na západní straně mohutná věž v ose kostela s vojicí bočních prostorů sloužících jako schodiště a márnice. Věž s vedlejšími prostory byla navržena širší než samotná loď a  proto byly zdi této západní přístavby napojeny na původní zdivo elegantní křivkou.

Tříosé průčelí kostela je svébytným uměleckým dílem. Z čtvercového půdorysu vycházející hmota věže má vypouklé všechny své zdi, naopak boční pole průčelí jsou ve stejné míře proláklá. Santini však nenechává vzniknout jednotnou vlnu a vertikálními hranami vlnu dělí. Zdánlivé rozpínání hmoty věže podtrhuje Santini ustoupenými nárožími i mansardovou bání se zvoncovitou spodní a kapkovitou horní částí. Průčelí v přízemí věže prolamuje hlavní vchod do kostela s kamenným portálem a římsou, boční pole pak dvojice nyní prázdných nik, nad nimi jsou umístěna kruhová okna. Tvar niky se opakuje ve tvaru okna v patře věže, kterému je předsazen hrdý kamenný znak opata Tyttla s letopočtem dokončení přestavby. Zmíněné okno se odráží také ve tvaru korunní římsy věže. Římsy průčelí jsou bohatě tvarované.

Ač vrcholně barokní přestavba kostela sv. Mikuláše v Kozojedech, započatá mimochodem rok po architektově smrti, není nijak rozsáhlá, patří mezi významné realizace závěru tvorby J. B. Santini-Aichela.

Kozojedská madona

Dřevěná soška Panny Marie s dítětem, která je zvaná Kozojedská madona, byla darována kostelu pravděpodobně některým příslušníkem šlechtického rodu pánů z Kolovrat a to v návaznosti s převzetím patronátu nad kostelem roku 1392.

Polychromovaná socha vysoká 95 centimetrů je vyřezána z lipového dřeva v letech kolem roku 1383. Dílo mimořádné výtvarné hodnoty je slohově zařazováno do okruhu děl okolo Madony ze Žebráku a tím i do pražské dílny anonymního Mistra Žebrácké madony.

Hlubokou úctu věřících k sošce dokládá věnování Anny Johanny Miseronové, vdovy po rytíři Fr. Miseroni, z roku 1677 na bočním oltáři v kostele slov "Ke cti a chvále Boží a blahoslavené panny Kozojedské pro věčnou památku..." a také pozdější úpravy sošky, aby ji bylo možné snadno obléknout do různých šatů pro nošení na slavnostních procesích.

Socha byla vystavena na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, nyní je pro svoji významnou uměleckou hodnotu vystavena v Muzeu a galerii severního Plzeňska Mariánské Týnici. Místnímu kulturnímu spolku se podařilo zajistit sádrovou kopii Madony. Kopie, dílo místního sochaře Bartoloměje Štěrby, byla 21. srpna 2004 při koncertu Gabriely Demeterové odhalena na původním místě, na hlavním oltáři v kostele.

Sochu restauroval akademický malíř Martin Pavala, na jehož fotografiích si můžete sochu prohlédnout před restaurováním, v jeho průběhu a po dokončení, především pak z různých úhlů.

Tři drobnosti u kostela a ještě jedna navíc

Mezi kostelem a školou lze nalézt ještě tři drobnosti: mladičký strom milénia, pískovcovou plastiku Anděl od Heleny Štěrbové z Kozojed a pak kapličku sv. Anny. Ta je tvořena vysokým hranolem na zděném podstavci, krytém stanovou stříškou s železným křížkem. V nice je barokní dřevěná soška sv. Anny Samotřetí s Ježíškem v ruce a Pannou Marií jako dítětem u nohou. Na levé boční zdi je pamětní deska padlým ve světové válce.

Pokud vejdete na přístupný nepoužívaný hřbitov okolo hřbitova (branka po levé straně) a dojdete za presbytář, najdete o hřbitovní zeď opřenou velkou plochou kamennou desku s tesanými písmeny začínající slovem ZDE. Náhrobek patří Maxmiliánu Cinkrošovi, jednomu z posledních mnichů plaského kláštera. Po zrušení kláštera se stal na mnoho desítek let farářem v Kozojedech a také v nich zemřel. Celý text lze přečíst, ale téměř 200 let starý pravopis je pochopitelně odlišný od dnešního.

Kudy ke krabičce

Dostat se ke krabičce je snadné, takže tentokrát spíše na téma jak ke krabičce: pěkně poooomaaaaluuuu. Nespěchejte. Začněte prohlídkou kapličky, zastavte se před Andělem, přes kterého je pěkně vidět napojení lodi na průčelí. Nebojte se zajít na zanedbaný hřbitov. Nakonec si prohlédněte samotné průčelí, povzdechněte si, jaká je to škoda, že zatím nejsou peníze na jeho opravu. A bude-li hezké počasí, sedněte si na lavičku a zapřemýšlejte, kam by se tu dala schovat krabička Tic-Tac. Vymyslíte-li zároveň, kam by se dala umístit schránka větší, pošlete nám fotografii daného místa, rádi krabičku zvětšíme.

Vydáte-li se po cestičce vedoucí vpravo od průčelí kostela dolů ke Kozojedskému potoka, dovede vás do blízkosti Kozojedského vodopádu.

Zpět na listing na Geocaching.com / Back to cache page on Geocaching.com