Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Vrchol Haltrava dosahující nadmořské výšky 861,9 m dal jméno nejen hřebenu od Výhledů po Vranovské sedlo, ale také geomorfologickému okrsku Haltravská hornatina s nejvyššími horami Českého lesa. Spolu se sousedním vrcholem Tyrolkou vytváří Haltrava přibližně 800 metrů dlouhý zalesněný hřbet s téměř neznatelným sedlem uprostřed. Bezprostřední okolí samotného vrcholu působí klidnějším dojmem než v případě Tyrolky, především díky protáhlému plochému temeni s menšími a méně častými skalkami či kamennými shluky.
 |
 |
 |
Haltrava je tradicí považována za jedno z míst, kde se v českých zemích slétávaly čarodějnice. Nejbližšími kopci s podobnou pověstí jsou Plešivec u Jinců a Třístoličník na Šumavě. V naší době se na Haltravu občas slétají turisté, aby se zúčastnili turistického pochodu Přechod Haltravy. Poprvé jej na jaře 1983 pořádal Jaroslav Danzer, pochod tehdy měl dvě trasy o 15 a 25 kilometrech, doplňoval je běh. Od roku byl pochod pořádaný i pro veřejnost. J. Danzer organizoval všechny ročníky až do své smrti v roce 1995, na jeho paměť je pochod od roku 1996 jeho memoriálem. Nejpočetnější ročníky se konaly na konci 80. let, kdy účast přesahovala 500 turistů, v posledních letech počet účastníků obvykle nedosahuje stovky.
Sýc rousný
V oblasti Haltravského hřebene žijí kromě jiných ohrožených druhů zvířat i dvě vzácné sovy a to sýc rousný a výrazně hojnější puštík obecný.
Sýc rousný (Aegolius funereus), někdy vzhledem k jeho velikosti uváděný jako sýček rousný, je spíše malá sova z čeledi puštíkovití. Jeho přirozeným biotopem je tajga, starší jehličnaté lesy, ale je schopen žít i ve smíšených a listnatých lesích v horách, vzácněji v pahorkatinách. Sýce rousného bychom našli v boreálním pásu celé severní polokoule, v Evropě se mimo uvedené pásmo vyskytuje také v Alpách, Karpatech, pohraničních horách Čech a několika dalších ostrůvkovitých populací.
Vzhled i velikost sýce rousného je velmi blízká sýčkovi obecnému. Pták dosahuje délky okolo 25 cm, křídla mají rozpětí přesahujícím lehce 50 centimetrů. Hmotnost je obvykle 120–150 gramů, ale může být v rozsahu 90–200 gramů. Na zavalitém těle má velkou kulatou hlavu s nápadným obličejovým závojem. Velké oči jsou žluté, černě orámované; černě lemovaný je i celý šedý obličej. V poměru k hlavě malý zobák je šedý a zahnutý.
Světle šedé až světle hnědé opeření je vylepšeno bílými pruhy a skvrnami, nejvíce na spodní straně těla, takže ve svém prostředí je dokonale zamaskován. Mladí ptáci mají peří čokoládově hnědé, dospělí ptáci obou pohlaví se od sebe vzhledem neliší. Pomůckou pro odlišení sýce od sýčka obecného jsou nohy, které jsou celé opeřené a to včetně prstů; proto též sýc rousný. Dalším znakem je let, který je u sýce přímý, zatímco u sýčka obloukovitý.
Potravou sýce jsou drobní hlodavci jako hraboši, lumíci a myši, dále malí ptáci včetně mláďata, které loví v naprosté většině případů v noci. Poklesnou-li stavy hlodavců, přechází na lov rejsků a plšíků, popř. začíná útočit i na ptáky větší, než je on sám. Svou kořist vyhlíží na výše položeném místě, například v blízkosti mýtin či vřesovišť, a překvapuje ji rychlým, neslyšitelným výpadem.
 |
|
Podmínkou pro život sýce rousného v některé lokalitě je kromě dostatku vhodné potravy i dostatek stromových dutin pro hnízdění. Nejraději má dutiny opuštěné datlem černým, rád využije i ptačí budku správné velikosti. To je štěstím pro snahu o zvýšení jeho celkových početních stavů i pro možnost nalákání na holé hřebeny českých hraničních hor. Vyvěšená budka však musí být dobře chráněna před kunami.
Do nalezené dutiny snáší samice přibližně od poloviny března 4 až 6 vajíček, na kterých sedí výhradně samice přibližně 4 týdny. Samec plní po tu dobu úlohu lovce a zásobovače, samici krmí v dutině, případně ji přivolá krátkým signálem. I po vylíhnutí mláďat samec potravu pouze opatřuje, samice ji následně v dutině rozděluje ptáčatům. Přibližně po měsíci od vylíhnutí opouštějí mladé sovičky dutinu, ale ještě dlouho se nechávají rodiči krmit, přičemž mláďata o potravu žadoní v noci dosti hlučně.
 |
 |
 |
Populace sýce rousného na území České republiky byla v 90. letech odhadována na 600–700 párů, početní stav by měl být setrvalý nebo mírně rostoucí, ale ornitologové váhají, zda nejde jen o zdánlivý nárůst způsobený důkladnějšími pozorováními. Sýc rousný patří mezi zvláště chráněné druhy, neboť je silně ohrožený a to především lesním hospodářstvím, které jej připravuje o hnízdní dutiny.
Hřeben Haltravy a Bučina
Přijeďte se podívat na krásné horské bučiny Českého lesa i rozeklané dlouhé skály. Projděte se lesem po hřebenové Baarově cestě a mimo cesty na Bučině, nadechněte se vlhkého vzduchu a poslechněte si šumění korun stromů.
Haltravský hřeben táhnoucí se mezi Caparticemi a Pivoní vytváří jihozápadní hradbu Chodska a ze svých severovýchodních úbočí nabízí krásné výhledy do vnitrozemí. Souvislé pásmo vrcholů je oddělené jen mělkými sedly a neklesá pod nadmořskou výšku 800 metrů, obdobně vysoká je i blízká Bučina. Doby ledové ve starších čtvrtohorách ozdobily zdejší vrcholy skalami a mrazovými sruby, svahy jsou pak posypány kamennými moři a suťovými proudy.
Rozsáhlý lesní komplex patří mezi ty nejcennější lesy v Plzeňském kraji a to především pro zachovalé, geneticky cenné listnaté porosty místy téměř pralesovitého charakteru. Pro svůj význam byl hřeben Haltravy spolu s Bučinou a Starým Herštejnem vyhlášen v roce 2009 evropsky významnou lokalitou. Při své návštěvě tedy nezapomeňte, že jste na velmi cenném území Chráněné krajinné oblasti Český les.