Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Goethe a Vlčí hora
Jedna z úchvatných vyhlídek na Vlčí hoře nese na počest slavného německého básníka jméno Goethova. V textu cache Goethův pahorek, umístěné na vyhlídce, se dočtete:
Až navštívíte toto místo, pochopíte, proč si VLČÍ HORU vybral ke svým meditačním výletům slavný německý básník Johann Wolfgang von GOETHE, při svých návštěvách Mariánských Lázní.
Pěkné, že? Můžete stát na stejném místě, kde před mnoha a mnoha lety stál velikán světové literatury. Můžete přemýšlet, jak se výhled za ta staletí změnil či nad čím básník rozjímal. Obyvatelé nedalekého Černošína si Goethovy návštěvy vždy vážili a u vyhlídky kdysi umístili pamětní tabulku. Ale všechen odlesk Goethovy slávy má podstatnou trhlinu: J. W. von Goethe Vlčí horu nikdy nenavštívil!
.jpg)
Ač starší literatura mluví o Goethově návštěvě, dobová kronika tehdejší obce Černošín pobyty Goetha na Vlčí hoře popírá. V letech 1821–1823 pobýval Goethe v Mariánských Lázních, když mu bylo 72 až 74 roků. Jeho věk a nepříliš dobrý zdravotní stav mu nedovolily vydat se na Vlčí horu osobně, byť jej velmi zajímala.
Přesto nechybělo mnoho a k návštěvě Vlčí hory v roce 1821 málem došlo. Goethe byl pozván svým přítelem, nadšeným geologem a paleontologem hrabětem Kašparem Šternberkem na návštěvu zámku v Březině u Radnic. Hrabě chtěl Goetha provést štolou a ukázat mu tzv. mrtvý les, tj. fosilní otisky stromů a rostlin v černém uhlí. Ač se Goethe na tuto zajímavost těšil, léto bylo toho roku obzvláště deštivé a tak k cestě vedoucí přes Černošín nedošlo. Nicméně Goethe stál o minerály z Vlčí hory i nadále a v únoru 1823 o ně požádal dopisem Karla Breinla von Wallerstern, plzeňského krajského hejtmana.
V červenci téhož roku, při poslední Goethově návštěvě Mariánských Lázní, jej navštívil J. S. Zauper a předal mu krystaly augitu a amfibolu, které na Vlčí hoře nasbírali jeho žáci. Goethe z nich ještě téhož léta sestavil samostatnou sbírku s 24 exempláři. O získání minerálů si do svého deníku poznamenal: Prof. Zauper přinesl zajímavé minerály, zvláště z Vlčí hory a z krajiny Plzeňské. O tři dny později se z Vlčí hory vrátil Goethův sluha Stadelmann a přinesl další vzorky, aby v následujících týdnech zamířil na Vlčí horu ještě několikrát.
Goethe se tenkrát s J. S. Zauperem nesetkal poprvé. Tehdejší profesor jediného plzeňského gymnázia byl už nějaký Goethovým přítelem i obdivovatelem jeho díla. Slovo profesor však ani v nejmenším nestačí pro představu Zauperových zájmech téměř renesanční šíře. Ale začněme od začátku.
Josef Stanislav Zauper
J. S. Zauper se narodil 18. března 1784 v severočeském Duchcově jako jediný syn do rodiny uznávaného německého malíře a restaurátora Josefa Zaupera. Otec vzbudil ve svém synovi zájem o výtvarné umění, ale zásadní vliv na formování osobnosti Josefa Zaupera měl jeho strýc Josef Pressler, zpovědník saské princezny Marie Augusty. Díky jeho kontaktům poznal Zauper v Drážďanech již jako mladý celou řadu umělců a vědců. Sám začal psát německy a latinsky oslavné básně.
Strýc Pressler ovlivnil i profesní směřování mladého Josefa. Po úspěšném absolvování piaristického gymnázia v Mostu se rozhodl stát se duchovním, toužil vstoupit do tepelského kláštera. Pravděpodobně na strýcovu přímluvu byl přijat ke studiu bohoslovectví v Praze, které absolvoval. Na rozdíl od dnešních zvyklostí složil navíc zkoušky z matematiky a fyziky. Do premonstrátského kláštera v Teplé byl přijat pod řádovým jménem Stanislav. V roce 1809 nastoupil jako profesor na plzeňské gymnázium, kde působil až do své smrti. Vyučoval řečtinu a řeckou literaturu včetně historických souvislostí, nicméně byl znalý též malířství, světové literatury, hudby, mineralogie, meteorologie či optiky.
V roce 1832 se po J. B. Steinhauserovi stal prefektem gymnázia (od roku 1848 byla tato funkce přejmenována na ředitele). Správa školy jej plně vytěžovala a musel proto přestat vyučovat. Nicméně pod jeho vedením bylo plzeňské premonstrátské gymnázium označováno za nejlepší v zemi, působili na něm prvotřídní učitelé a vlastenci jako Josef Vojtěch Sedláček, Hanuš J. Karlík či Josef František Smetana. Sám Josef Zauper byl v roce 1835 vyznamenán Velkou zlatou medaili se stuhou, o čtyři roky později získal titul arcibiskupského notáře a v roce 1849 pak titul c. k. školního rady. Hudební skladatel Bedřich Smetana, synovec zmíněného J. F. Smetany, v té době na gymnáziu často nezdárně studoval a na svého učitele Zaupera vzpomínal slovy: "Před mužem tím jsme měli náramný respekt."
V roce 1847 začal Zauper s přáteli usilovat o vznik městského muzea v Plzni. Fond uvažovaného muzea měl vzniknout ze sbírek gymnázia a samotného města, ale nakonec muzeum vzniklo až za dlouhých třicet let, dávno po Zauperově smrti. I Západočeská galerie v Plzni, která vznikla až v roce 1954, považuje rok 1847 za počátek vzniku části svého sbírkového fondu.
J. S. Zauper zemřel 30. prosince 1850 a byl pochován na plzeňském mikulášském hřbitově, jako čestný měšťan nákladem města. Náhrobek byl litinový, zhotovený v Metternichovské huti v Plasích, ale dnes byste jej asi jen těžko hledali.
Zauper a Goethe
Zauperův zájem o dílo výmarského básníka nebyl odvěký, vzbudilo jej až vydání Goethových spisů od roku 1816. Na jejich základě se stal tak vášnivým obdivovatelem Goetha, že na něj útočili kritikové Goetha. Na jaře 1821 vydal Zauper ve Vídni knížku "Grundzüge zu einer deutschen theoretisch-praktischen Poetik aus Goethes Werken entwickelt", která se věnovala celému dílu J. W. Goetha. Když byla kniha kladně přijata v Drážďanech a Vídni, osmělil se Zauper a jeden výtisk knihy zaslal s dopisem do Výmaru. Goethova reakce Zaupera pravděpodobně překvapila, neb byla příznivá a básník se těsil na osobní setkání při své návštěvě Čech. O měsíc později Goethe zaslal Zauperovi knihu s věnováním. Tak začalo přátelství a vytrvalá korespondence dvojice mužů, které dělil sice věkový rozdíl 35 let, ale měli společné zájmy.
Poprvé se společně setkali 6. sprna 1821 v Mariánských Lázních, kde se Goethe léčil. Téměř celodenní schůzka, které se účastnil také tehdejší prefekt gymnázia Steinhauser a inspektor Gradl, se točila okolo školství, české literatury, poezie, estetiky, etiky i politiky. Zauper byl setkáním nadšen a následně prakticky zužuje své další práce na jediné téma – Goetha. Zauper se také stává určitým obráncem myšlenek Goetha.
Druhé setkání se odehrálo 30. června následujícího roku na témže místě. Při setkání bylo domluveno, že Zauper bude informovat Goetha o kulturním dění v Čechách. Goethe překvapivě Zaupera nabádá, aby zprávy byly psány česky.
V roce 1823 se setkali v M. Lázních potřetí a naposled. Tématem obou srdečných schůzek 19. a 20. července byla literatura i meteorologie, mineralogie či optika. Při této schůzce předal Zauper Goethovi minerály augitu a amfibolu z Vlčí hory.
Následně se styky obou mužů omezily jen na korespondenci. Zauper sice opakovaně zval Goetha na návštěvu Plzně, ale nejspíš pro jeho věk k návštěvě nikdy nedošlo. Goethe se zajímal například o Zauperovy překlady Homérových eposů Ílias (1826) a Odysseia (1827) do němčiny. Ač byla korespondence velmi čilá, pro Goethovo stáří postupně slábla a později ji za Goetha vyřizoval J. P. Eckermann. Poslední Zauperův dopis už nezastihl Mistra naživu, dopis dorazil do Výmaru 3 dny po Goethově smrti. Korespondence je uchována v archivu tepelského kláštera spolu se sbírkou minerálů, kterou klášteru věnoval Goethe.
Jeden doklad Zauperova přátelství s J. W. Goethem existuje v Plzni dosud. Když bylo roku 1869 postaveno německé divadlo, vznikla s ním i zcela nová ulice. Německá menšina navrhla ulici pojmenovat Německá, což ale bylo Čechy odmítnuto stejně jako další návrh. Nakonec byla nová ulice pojmenována kompromisně jménem Goethova, přičemž výběr jména byl odůvodněn právě přátelstvím Goetha se Zauperem i Goethovým vytrvalým zájmem o město Plzeň.
Zauperova vyhlídka
Ač není jisté, zda J. S. Zauper navštívil Vlčí horu osobně či na sběr minerálů vyslal jen studenty samotné, dovoluji si na počest tohoto plzeňského měšťana pojmenovat jednu z vyhlídek na Vlčí hoře jeho jménem.
Zauperova vyhlídka nabízí výhled vymezený na jihozápadě Přimdou a na severozápadě Slavkovským lesem. Nejvýraznějším prvkem je údolí Kosového potoka, který protéká po západním úpatí Vlčí hory, a vesnička Třebel, v pozadí je možné vidět Český les.
Kudy ke krabičce
Na samotnou Vlčí horu se dostanete po silnici II/230 vedoucí ze Stříbra do Plané. Odbočka je označena waypointem T1, ale již rok je hned na začátku zákaz vjezdu motorových vozidel. Bezprostředně za značkou lze na straně cesty bezpečně zastavit auto, ale stále je to za značkou zákazu.
Od odbočky vede široká cesta, snadno sjízdná i pro cyklisty, až k rozcestníku u velkého topolu (waypoint T2). Vlevo pokračuje kamenitá cesta vedoucí na výše položené louky k waypointu T3. Odsud se můžete vydat jak na hradní zříceninu Volfštejna (cache GC1KBEV), tak podél lesa na vrchol Vlčí hory i na obě vyhlídky.
Pěší turisté se mohou vydat po žlutě značené turistické trase z Černošína nebo z opačného směru od Třebele. Z rozcestí Pod Vlčí Horou lze odbočit na waypoint P2 nebo se vydat přímo na vrchol.
Milujete-li adrenalin cesty přímo za šipkou cestou necestou, můžete na waypointu T2 odbočit vpravo a pokračovat po cestě přímo pod vyhlídku (waypoint T3). Kratší cesta bude vyvážena prudkým stoupáním.
Goethův pahorek a Zauperova vyhlídka jsou vzdáleny od sebe jen několik stovek metrů, ale pravděpodobně mezi nimi nevede žádná přímá cesta. Naopak jsou obě vyhlídky odděleny hustějším smrkovým lesem, kterým lze ale prokličkovat. Vydáte-li se nejdřív na vrcholovou plošinku Vlčí hory, vede z ní pohodlná pěšina až na Zauperovu vyhlídku.
Na cestách i při procházení lesem na severním svahu buďte ostražití: na mnoha místech jsou na zemi zbytky rezavého drátěného pletiva, o které snadno zakopnete či si poškrábete nohy.
Při přípravě textu byl neocenitelným zdrojem informací vlastivědný web Hamelika, který se zaměřuje na historii Mariánskolázeňska.