Křakovský vrch tradiční cache – GC2B96B

CS: Vrch na jihovýchodním okraji Sedmihoří, větší z dvojice Křakovských vrchů.
EN: The hill on the southeast edge of the Seven Mountains, the larger of the two Krakovsky hills.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Křakovský vrch, vzhledem k blízkému Malému Křakovskému vrchu zvaný též Velký, na starých mapách označovaný jako Krzakauer Berg, patří mezi sedmero hlavních vrchů Sedmihoří. Najdete jej v jihovýchodní části hlavního prstence vrchoviny, mezi Rybničním vrchem a Malým Křakovským vrchem. Od Rybničního vrchu jej odděluje údolí levostranného přítoku Křakovského potoka přitékajícího od nádrže U Ručiček. Jde o jediné místo Sedmihoří, kde je prstenec vrchů pokořen vodním tokem. Těleso kopce je mírně protáhlé ve směru západ-východ, přičemž nejstrmější jsou jižní svahy, naopak severovýchodní svahy jsou pozvolné. V žebříčku jedenácti pojmenovaných vrcholů Sedmihoří je Křakovský vrch na 6. místě s nejvyšším bodem v nadmořské výšce 563,5 metrů. Louky a pole na jihu, vně Sedmihoří, překonává vrchol o přibližně 100 metrů a vnitřní Mezholezskou kotlinu na severu o 70 metrů.

Na svazích Křakovského vrchu naleznete řadu míst ovlivněných lesním hospodářstvím, což je příležitost ohlédnout se zpět a porovnat využívání lesa v minulosti a dnes.

Pravěk a středověk

Výchozím stavem Sedmihoří i okolní krajiny byla poslední doba ledová. Od jejího skončení se začalo měnit druhové složení flóry a fauny, které akceleroval příchod člověka. Změny způsobené člověkem jsou tak silně, že přírodovědci dnes považují oblast za málo zachovalé území.

Širší okolí Sedmihoří bylo již osídleno v době prehistorické, nejprve lidem s volutovou keramikou, později, v době bronzové do oblasti přišel lid mohylový. Přivedl početná stáda dobytka a začal vypalovat lesy, aby získal pastviny. Odborníci usuzují, že postupoval velmi razantně, neboť mohylové hroby pocházející z této doby jsou nacházeny často v lesích. Předpokládají, že mohyly nebyly postaveny v lesích, nýbrž ve volné krajině, která po mnoha staletích podlehla sukcesi lesa. Jiné vysvětlení může spočívat v ochraně před pozdějšími vlivy člověka, kterou vzrostlý les mohylám poskytoval na rozdíl od obdělávaných polí.

Přesunete-li se v čase do středověku, je oblast na počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu spíše opuštěná. Na počátku 13. století je zahájená opětovná kolonizace a přináší spolu s lidmi intenzivní zemědělství, které mění místní lesy na pole a pastviny. V průběhu 14. století dostává krajina téměř současnou podobu, tj. rozložení a poměr lesů a polí se později mění jen málo.

Minulost zaznamenaná na papír

První písemná zmínka o lesích v oblasti Horšovského Týna pochází z roku 1587. O lesy v této době nikdo nepečuje, jsou prostě využívány bez řízené obnovy. V hospodářském využití lesů převažuje myslivost, což dokazuje finanční rozvaha z roku 1705, která uvádí výnos 364 zlatých z myslivosti oproti 346 zlatým z obchodu se dřevem. Pravděpodobně pro značnou vyčerpanost lesů bylo v roce 1717 vydáno opatření zvedající prodejní cenu dříví, v odůvodnění je uváděna jeho nízká cena i přílišné množství těženého dříví. Zároveň byla nařízena ochrana pasek, větší šetření dříví a také zakázán prodej poddaným bez nutné potřeby.

Na konci 18. století byste měli problém najít původní nenarušené lesy, naprostá většina lesů se změnila na kulturní vysázené lesy s převažujícími monokulturami borovice a smrků. Lesní hospodářství v oblasti zaznamenalo změnu s generační výměnou lesmistrů v roce 1797. Nový lesmistr Fr. Ullmann dostal od majitele výčet nešvarů v hospodaření, jako bylo nedostatečné osetí pasek a zanedbávání dohledu na nálet, ničení mladého lesa pasením dobytka, velmi rozšířené vyvážení hrabanky z lesa i zlodějina na dřevě. Dostal také úkoly z oblasti personální politiky, kdy měl mezi svými podřízenými vymýtit sobeckost a kořistnictví, chabý dohled na les a také to, co dnes nazýváme tunelováním či úplatky. Myslivci nechávali na pasekách pást nejen svůj dobytek, ale také dobytek poddaných, navíc jim dovolili brát z lesů dřevo. Požadovali za to protislužby např. při obdělávání svých deputátních polí. Obrat v lesním hospodářství nebyl okamžitý, ale po dvaceti letech začaly některé pastviny mizet ve prospěch plochy lesa.

Přesuňme se opět v čase a to do doby velké hospodářské krize na počátku třicátých let minulého století. V té době proběhla v již samostatném československém státu pozemková reforma a některé pozemky z majetku Löwensteinů a Trauttmansdorffů byly zabrány. Mířkovské polesí a polesí Darmyšl vytvořila základ nového státního polesí Sedmihoří. Po skončení II. světové války se Sedmihoří s dalšími konfiskovanými lesy stalo součástí Lesního závodu Horšovský Týn. I po dalším společenském převratu v roce 1989 zůstávají lesy státní, pečuje o ně podnik Lesy ČR, konkrétně Lesní správa Horšovský Týn.

Jak se hospodaří v současnosti

LČR se snaží v Sedmihoří pěstovat lesy a pečovat o ně tak, aby byla splněna produkční funkce a zároveň byla v rovnováze s půdoochrannou a rekreační funkcí. Ochrana půdy v Sedmihoří je velmi důležitá, protože písčité půdy snadno podléhají erozi a na strmých svazích mohou být náchylné k pohybům. Kořeny stromů zpevňují svahy a zabraňují poškozování půdy. Rekreační funkce je zřejmá: budete-li okouzleni žulovými balvany, omámeni svěžím vlahým vzduchem, natáhnete-li se do mechu, najdete-li některou z kešek v Sedmihoří, najdete-li košík hub či si pusu ušpiníte od borůvek, pak tuto funkci lesy Sedmihoří úspěšně plní.

Produkční funkce je obvykle tou první, na kterou si vzpomene prvňáček při otázce, k čemu je nám les. Stromy, které vnímáme např. jako žijící zelenou střechu, vidí druzí jako obnovitelnou surovinu – dřevo. V Sedmihoří převažují borové lesy, jejichž dřevo se uplatňuje při výrobě oken či nábytku. Borovice má v Sedmihoří však ještě ušlechtilejší využití: některé porosty jsou významné geneticky. Tyto živé semenné banky se rozkládají na území téměř 490 ha, což není vzhledem k celkové rozloze Sedmihoří zanedbatelná plocha.

Kromě převažující borovice naleznete na zastíněných svazích a ve vnitřní Mezholezské kotlině smrkové porosty s příměsí jedle, modřínu, buku, dubu a také břízy. Obvyklé stáří zdejších porostů je 120 let: stromy tohoto stáří dosahují výšky 25 metrů a jejich kmen má průměr 35 cm. Pro srovnaní: o polovinu mladší stromy mají své špičky ve výšce 15 metrů a průměr kmene dosahuje 20 cm, desetiletý porost dosahuje výšky 3 metrů.

Zdejší hospodář prosazuje přirozenou obnovu lesa při využívání původních druhů dřevin na jejich přirozených stanovištích, neb jde o recept trvale udržitelného hospodaření v lese. Na některých místech, zvláště na jih exponovaných svazích, je samovolná obnova minimální, najít stromek úspěšně rostoucí ze semínka pár minut trvá. V takové případě se ke slovu dostává obnova řízená: původní porost vytěží dřevorubci s motorovou pilou, získané dřevo je staženo pomocí koní či traktorů. Pokud je terén příznivější, probíhá těžba s pomocí harvestorů, které stromy pokácí, nařežou na polena požadované délky a nakonec vytěžené dřevo z porostu vyvezou.

Paseky jsou osazovány mladými stromky, dvouletými borovičkami nebo tříletými smrčky, buky a duby. Na suchých lokalitách je nezbytné zajistit příznivé podmínky a borovice jsou vysazovány včetně kořenového balu. Pak se už jen čeká, zda správně zaprší, zda sazenice nespálí sluníčko. Oplocením lze mladé stromky chránit proti okusu srnčí zvěří nebo muflony. Po roce bude paseka stále v podstatě holá, stromky na ní budete muset hledat. Druhý rok po kácení pokryje paseku buřeň, tj. směs rostlin, které svou přítomností stěžují růst nového lesa. Tyto nežádoucí rostliny je potřeba odstranit, neboť kromě stínění a odčerpávání vláhy a živin mohou být přenašečem chorob či útočištěm hmyzích škůdců. Po pěti letech od výsadby se z malých stromečků stanou stromky vysoké metr či metr a půl a vy je už budete považovat za houští. Nový les roste a až další generace se v něm bude moci bezstarostně projít.

Kudy ke krabičce

Na Křakovský vrch se můžete vydat od Mířkovské hájovny u Středního mířkovského rybníka, kde můžete zaparkovat svůj automobil (waypoint P1). Máte-li raději chůzi po cestách, jděte rovně po naučné stezce. Cestou potkáte 2. zastávku naučné stezky věnovanou právě lesnímu hospodaření. Další cesta vás dovede k rekonstruované nádrži U Ručiček (více se o ní dozvíte v textu kešky Ztracené srdce Sedmihoří), po jejíž hrázi přejdete a kousek za ní se odpojíte od naučné stezky a odbočíte vpravo ve směru na východ na zarůstající cestu (waypoint T1). Pokud se nespletete, dovede vás cesta až pod vrchol, spletete-li se, skončíte na Malém Křakovském vrchu nebo úplně někde jinde.

Od Mířkovské hájovny můžete na Křakovský vyrazit ještě druhou cestou: nepůjdete do kopce po naučné stezce, ale odbočíte vpravo, po žluté turistické značce ve směru na východ. Půjdete podél luk u Dolního mířkovského rybníka a okolo malé nádrže. Na další křižovatce (waypoint T2) odbočíte vlevo a dál je na vás, jakou si zvolíte cestu k vrcholu a kešce. Jisté je, že povede lesem a po nejstrmějších svazích, které jsou ale krásné.

Cesta z opačného směru začíná u silnice mezi Mezholezy a Semněvicemi. Na waypointu P2 najděte místo k zaparkování. Lesní cesta, u které zastavíte, pokračuje dále na jih a mírně se kroutí. Vy po ní dojdete na waypoint T3, kde odbočíte vpravo, na západ, abyste na Křakovský vrch vystoupali od východu.

Série Sedmihoří

Přírodní park Sedmihoří je malebnou vrchovinou tvořenou podkovou dominantních vrchů vystupujících z ploché okolní krajiny. Mrazové sruby, pseudokary, kamenná moře a proudy, skalní mísy i osamělé balvany nepřeberného množství tvarů jsou těmi nejlepšími příklady forem zvětrávání žuly na českém území, zároveň i důvodem, proč je ke jménu Sedmihoří často připojováno slůvko tajemné.

Zveme vás i touto keškou na putování po krásách Sedmihoří, na jeho vrcholy, do jeho lesů, k několika rybníkům, do pěkné a zajímavé přírody. Pevně věříme, že se vám Sedmihoří bude líbit, něco se o něm dozvíte, najdete několik kešek a třeba objevíte i nám neznámá místa, která si zamilujete.

Plánujete-li navštívit více krabiček najednou, vybavte se na cestu dostatečnou zásobou tekutin. Nevíme o stálém zdroji vody na území parku, natož vody pitné. Celé Sedmihoří je velmi suché, zároveň špatně dostupné a proto vůbec neuvažujte o rozdělávání ohně. Dlouhé kalhoty a dobré boty mohou být na mnoha místech výhodou.

Zpět na listing na Geocaching.com · Námi založené cache · AHA