Přírodní rezervace Zábělá tradiční cache – GC2QEFX

CS: Přírodní rezervace chránící přirozený dubohabrový prales a další zajímavé biotopy.
EN: Nature Reserve protects the oak-hornbeam forest and other interesting habitats.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Do rezervace nesmí vjíždět cyklisté, snažte se držet na pěšinách a nepoškozovat přírodu.

Na samém okraji okresu Plzeň-město a návazně v okresu Plzeň-sever, na pravém břehu řeky Berounky pod Bukovcem lze najít rozmanitou mozaiku přírodě blízkých lesních společenstev. Rozmanitost je podmíněna i geomorfologií území se skalnatými stráněmi a srázy erozního břehu, podmáčenými plochami podél potůčků i rovinami.

U přírodních rezervací může laik snadno předpokládat, že ochraňují území, které bylo ušetřeno lidských zásahů a vyvíjí se samovolně od dávných časů až do naší doby. Často je pravdou naprostý opak a polesí Zábělá je toho dobrým dokladem.

Od pastvin k prvnímu lesu

Člověk žijící ve středověku viděl v lese především zásobárnu dřeva či potenciální plochu pro svou zemědělskou činnost, ať již šlo o pěstování plodin či chov hospodářských zvířat. Měnil tvář krajiny ve svém okolí, z dnešního pohledu si bezohledně podmaňoval přírodu. Místo současných ač často monokulturních hospodářských lesů existovaly rozsáhlá území složená ze střídajících se pastvin, křovin, malých lesíků průkopnických druhů stromů a pařezin.

Lesy v okolí velkých středověkých měst zanikaly zcela. Konkrétní situaci dokládá kázání Mistra Hilaria Litoměřického v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, kde roku 1467 na adresu okolí Bukovce pronesl: "…Paměti předků říkají, že v těch místech a v jejich okolí byly velmi husté lesy, které byly později vykáceny až do jednolité mýtiny."

Pokud byla v 15. století na území rezervace pastvina či pařezina, což je indikováno tvarem i druhovým složením nejstarších stromů, pak musel existovat okamžik, kdy začal les vznikat. Zlomem byla pravděpodobně třicetiletá válka, která zdecimovala populaci českých zemí přibližně o jednu třetinu. Úbytek obyvatel i hospodářská stagnace vedly ke snížené potřebě pastvin či opuštění pařezin. Počátky samovolného vzniku dnešního porostu v jádrové části rezervace lze hledat v době okolo roku 1675, doložené měřením letokruhů nejstarších dubů a potvrzené odhadovaným věku porostu v lesnických plánech z druhé poloviny 19. století. V závěru 17. století se na již nevyužívaných plochách uchytily první duby, popř. z pařezů postupně vyrostly dnešní dubové dvojáky a trojáky, a zahájily proces sukcese.

Od lesa k pralesu

V roce 1796 byla v mapě zachycující lesní porosty v revíru Zábělá (tehdy zvaném Hrádek) vyznačena jednotlivá lesní oddělení. Pro jednotlivé úzké pruhy lesa byl v mapě uveden i rok jejich plánované těžby. Část dnešní rezervace označovaná jako les Habří měla být vykácena na etapy v letech 1819 až 1822. K těžbě však v uvedených letech nedošlo, není ani znám důvod zachování lesa, ale rozhodně šlo o významný moment na cestě k dnešnímu pralesu.

Předpokládá se, že porost byl udržován v přirozeném stavu již od počátku 19. století. Lesní hospodářský plán z roku 1877 u části dnešního území rezervace uvádí slovo "park". Slovem "rezervace" se tenkrát chráněná přírodní území neoznačovala, zajímavou souvislostí však může být pětiletá existence Národního parku Yellowstone v USA.

Les byl prakticky vyjmut z běžného lesního hospodaření a sloužil spíše rekreačnímu účelu. Od roku 1877 až do roku 1932 nebylo prokazatelně v lese záměrně těženo, byť mohly být odklízeny zlomené, uschlé či vyvrácené stromy. Na samém konci 19. století se však v důsledku čilého turistického využití mluvilo o pustošení zábělského lesa a zvažováno bylo i zřízení výletního poplatku určeného na odstraňování škod. Od roku 1970 se uklízely jen suché nebo zlámané stromy.

Vznik rezervace

Prokazatelně byla Zábělá určitým způsobem chráněna od roku 1877, v roce 1955 je v porostní mapě označeno Habří písmenem R jako rezervace, o rok později je Zábělá zmiňována jako městská rezervace. Proces vedoucí k formálnímu vyhlášení započal ředitel Lesního závodu v roce 1961, když upozornil Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Plzni na dubový prales v Zábělé a navrhl jeho ochranu.

S projednáním jeho návrhu si státní aparát dával na čas, trvalo několik let, než byl projednán. Doporučeno bylo zřízení 14 hektarové státní přírodní rezervace Zábělá, která byla roku 1969 vyhlášena s účinností od roku 1970. Paradoxně nebyla vyhlášena navrhovaná pralesovitá habrová doubrava, ale jiných 6,6 ha ochranného lesa na skalnaté ostrožně a sutích. Podle pamětníků byla změna výsledkem tlaku Zpč. státních lesů, pro které by vyhlášení navrhovaného území znamenalo ztrátu části produktivního lesa.

V 80. letech bylo navrženo rozšířit již vyhlášenou rezervaci o území dubohabřin a skalní výchozy v okolí vyhlídky na Kozí boudě s reliktními bory.

Vyhlašování komplikovalo rozdělení oblasti mezi dva okresy, část na území okresu Plzeň-sever byla vyhlášena jako přírodní rezervace roku 1993, část na území okresu Plzeň-město následovala o 5 let později. Celková rozloha obou částí chráněného území dosahuje 31,93 ha. V roce 2005 byla PR Zábělá společně s PR Háj na protějším břehu a PP Malochova skalka zařazena do evropsky významné lokality Zábělá.

Co činí rezervaci unikátní, je přirozený vývoj porostu zarůstajícího odlesněnou krajinu od jeho vzniku až do současnosti bez přerušení velkoplošným kácením. Jádrová část rezervace se též řadí mezi nejdéle chráněné lesy v České republice.

Rekreace

Rekreační určení lesa v Zábělé jistě přispělo k jeho zachování. V 19. století nebylo možné vstupovat volně do libovolného lesa, pro vstup do většiny lesů bylo nezbytné zvláštní povolení. Zábělský les byl však přístupný bez povolení a proto se stal oblíbeným výletním místem Plzeňanů. V roce 1861 byla přes Zábělou vybudována železniční trať spojující Plzeň s Prahou.

O téměř 30 později, v roce 1889, se představitelé města Plzně rozhodli v Zábělé zřídit výletní restauraci. Aby cesta z města do Zábělé byla pohodlná, požádali též o zřízení zastávky na trati, čemuž bylo téhož roku vyhověno. Sláva zábělské restaurace začala blednout po uvolnění vstupu do všech lesů. Dnes z restaurace zbourané v roce 1957 najdete jen skromné zbytky, na zastávce vlak nestaví od roku 1970. O zaniklé restauraci a zastávce se více dozvíte v textu keše Výletní restaurace Zábělá.

V roce 1979 byla v oblasti rezervace, okolních lesů a Spáleného vrchu vyznačena naučná stezka. Věnuje se historii, geomorfologii, vývoji lesa, lesnímu hospodaření a ochraně přírody. Informační tabule jednotlivých zastávek doplňují přístřešky, lavičky a odpadkové koše, ozdobou je krytý dřevěný most. Naučné stezce je věnovaná oblíbená keš Lesnickou stezkou.

Rekreační využití však v současnosti rezervaci spíše ohrožuje, protože atraktivnost lokality i naučná stezka přitahují stále větší množství návštěvníků. Neukáznění turisté a cyklisté však sešlapávají rostliny i půdu, odhazují odpadky.

Dubohabřiny

Jádrem rezervace je pralesovitý dubohabrový les svazu Carpinion s občasnými přechody ke svazu Tilia-Acerion rostoucí na rovinatém území v okolí dřívější restaurace. Nejstarší stromy jsou výlučně duby, pozůstatky pařeziny a prvotní sukcese. Koruny dubových velikánů nejsou obvykle zapojeny, v některých částech jsou stromy roztroušené, v jiných chybí zcela.

Dorůstající generace lesa vznikla převážně na základě přirozených procesů, umělá obnova výsadbou nepůvodních druhů byla poměrně omezená, a tak druhové složení a prostorové rozmístění je blízké přírodní habrové doubravy. V této generaci převládá habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata), doplňované javorem mléčem (Acer platanoides) a klenem (Acer pseudoplatanus), dále lískou obecnou (Corylus aellana) a svídou krvavou (Swida sanguinea). Průzkumy byla zjištěna jen velmi omezená schopnost dubu letního zmlazovat pod korunami habru, což vede k jeho absenci v nastupující generaci lesa.

Smutnou zajímavostí, na kterou ve své práci upozornil Jiří Berkovec, je plán péče zmiňující nutnost usměrnění vývoje lesa, aby odpovídal přirozenému vývoji. Zdánlivě logický požadavek naráží na absenci jakékoliv doubravy v Evropě, která by nebyla přímo ovlivněna lidským působením. Přirozený vývoj a struktura habrových doubrav tak zůstává oblastí věděckých hypotéz. Prakticky je péče o rezervaci omezena jen na těžbu nežádoucích druhů stromů a případnou podporu chtěné druhové skladby lesa.

V dubohabrové části rezervace lze najít největší stromy rezervace, například smrk s obvodem přes 4 metry a výškou okolo 42 metrů, dub letní s obvodem přesahujícím 5 metrů a výškou 35 metrů či pětikmennou lípu malolistou s výškou 30 metrů.

Když na podzim opadá listí z většiny stromů, les se výrazně prosvětlí. To umožní v bylinném patře vykvést jarním rostlinám. V letním období se naopak pod zapojenými korunami stromů daří stínomilným rostlinám.

V bylinném patře je zastoupena sasanka hajní (Anemonoides nemorosa) a pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), lipnice hajní (Poa nemoralis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), strdivka nicí (Melica nutans), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), kopytník evropský (Asarum europaeum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), dymnivka dutá (Corydalis cava), konvalinka vonná (Convallaria majalis), mařinka vonná (Galium odoratum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), žindava evropská (Sanicula europaea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), udatna lesní (Aruncus vulgaris), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus), snědek chocholičnatý (Ornithogalum umbellatum), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), podbílek šupinatý (Lathraea squamaria) a další. Přes velkou druhovou rozmanitost vykazuje bylinné patro nízkou pokryvnost.

Ostatní biotopy

V jihozápadní části rezervace, blíže Bukovci, v okolí vyhlídky na Kozí boudě, se na skalních výchozech dochoval reliktní bor svazu Hieracio pallidi-Pinetum s přechodem do zakrslých doubrav. Kromě převažující borovice lesní (Pinus sylvestris) v této části naleznete dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur). V podrostu se vyskytuje tzv. hříšná tráva, odborně metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), vřes obecný (Calluna vulgaris), jestřábník savojský (Hieracium sabaudum), jetel alpínský (Trifolium alpestre) a malá kapradina sleziník severní (Asplenium septentrionale).

Samotné nestíněné skalní výchozy obsazují xerofilní rostliny jako huseník lysý (Arabis glabra), silenka nicí (Silene nutans), penízek modravý (Thlaspi caerulescens), pryšek chvojka (Tithymalus cyparissias), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) a hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum).

Na strmé skalnaté stráni, která výškově odděluje pobřežní louky a rovinatou plošinu dubohabřin, rostou suťové javorohabřiny (Aceri-Carpinetum). Kromě javoru mléče, javoru klenu a habru obecného se v nich setkáte s lípou malolistou, javorem babykou (Acer campestre), jeřábem břekem (Sorbus torminalis) či břízou bělokorou (Betula pendula). Pod nimi našly své místo rostliny zastoupené např. plicníkem tmavým (Pulmonaria obscura), kopytníkem evropským (Asarum europaeum), hluchavkou skvrnitou (Lamium maculatum) a netýkavkou nedůtklivou (Impatiens noli-tangere).

Na svazích nad řekou rostou také kyselé doubravy společenství Luzulo albidae-Quercetum. Podrost v nich tvoří metlička křivolaká, lipnice hajní, bika hajní (Luzula luzuloides), jestřábník obecný (Hieracinum vulgatum), jestřábník Lachenalův (Hieracium lachenalii), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) či rozrazil lékařský (Veronica officinalis).

Rokle potůčků a úzký pruh na březích Berounky patří porostům potočních luhů. Ve stromovém patře převažuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) doprovázený olší lepkavou (Alnus glutinosa).

Živočichové

Listnatý les s mnoha starými stromy je vhodným domovem pro ptactvo a lesní hmyz. Průzkumem bylo zjištěno 41 druhů ptáků, většina jich v rezervaci i hnízdí. Za zmínku stojí puštíkovitá sova kalous ušatý (Asio otus), létající drahokam neboli ledňáček říční (Alcedo atthis), datel černý (Dryocopus martius) a příbuzná žluna šedá (Picus sanus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), tažná žluva hajní (Oriolus oriolus) a dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) z čeledi pěnkavovití.

Na biotop přestárlých dubů a jiných stromů je vázáno několik druhů tesaříků (Pedostrangalia revestita, Clytus tropicus, Saphanus piceus, Chlorophorus herbsti, Prionus coriarius). V dutých dubech žije vzácný páchník hnědý (Osmoderma eremita) z čeledi zlatohlávkovití, který své jméno dostal právem. V trusu vysoké zvěře byl zaznamenán nepříliš hojný hnojník Alphodius zenkeri, v Plzni se vyskytuje ještě v přírodní památce Doubí.

Kudy ke krabičce

S ohledem na ochranu přírody není krabička umístěna v jádrové části rezervace, ale až v její severní části, na místě, kde by k žádnému závažnému poškozování vegetace vaší návštěvou docházet nemělo.

Doporučujeme návštěvu rezervace kombinovat s dalšími keškami v oblasti, tj. vydejte se např. Lesnickou stezkou z Bukovce, dojděte se podívat na Vyhlídku Kozí Bouda a pokračujte přes keš věnovanou výletní restauraci. Když se budete hodně rozhlížet, uvidíte všechny biotopy, které tvoří rezervaci, uvidíte stojící velikány dubů, stovky semenáčků na plochách náhle nezastíněných korunou padlého obra, rozpadající se kmeny, ale ve správném období i tisíce květů hajních rostlin.

Ke kešce vás dovede zelená turistická trasa, ze které na waypointu T1 odbočíte a po malém hřbítku vystoupáte až na terasu vedle železniční trati. Po celou dobu se chovejte k přírodě ohleduplně.

Zdroje

Text byl napsán na základě velmi zajímavé práce Samovolný vývoj habrové doubravy v PR Zábělá Ing. Jiřího Berkovce z České inspekce životního prostředí, která byla v roce 2009 přednesena na semináři Nízké a střední lesy v krajině v Brně. Též bylo hojně čerpáno z úžasné publikace Plzeňsko a Karlovarsko, Chráněná území ČR XI., kterou v roce 2004 vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Podzimní fotografie Zábělé poskytl Ladislav Matějka, za což děkujeme.

Zpět na listing na Geocaching.com · Námi založené cache · AHA