Na hranicích Plzeňského a Jihočeského kraje, 1 km od hranice s Německem a necelých 5 km jihozápadně od Kvildy, leží vrchol Černé hory. S nadmořskou výškou 1315,5 metru jde o 14. nejvyšší vrchol na české straně Šumavy a zároveň 7. nejvyšší z těch, které jsou dostupné veřejnosti. Známý je především pro čůrek vytékající ze svahu, který nese jméno Vltava.
Obnažená hora
Střední část Šumavy tvoří Šumavské pláně, které jsou pozůstatkem původního reliéfu. Je charakteristický vysokou nadmořskou výškou základního terénu, plochými hřbety s pozvolnými svahy, mělkými a širokými údolími a jen opatrně se klenoucími kupami vrcholů.
Černá hora (německy Schwarzberg) leží v jižní části Šumavských plání, v jejich nejrozlehlejším okrsku Kvildských pláních (podokrsek Roklanské pláně), a je právě takovou plochou kupou. Temeno hory tvoří rozlehlá plošina pokrytá osamělými balvany a několika malými skalkami, z nichž jedna uprostřed mýtiny je nejvyšším bodem hory. Trigonometrický bod vyznačující nadmořskou výšku leží mezi stromy blízko cesty přibližně 200 metrů jižněji (waypoint R1). Svahy Černé hory klesají k západu a jihu velmi pozvolně (vzpomeňte si při plánování výletu), severní jsou výraznější a svahy na východě jsou vysloveně prudké. Ve svazích občas vystupují drobné skalky.
Hora byla pokryta smrkovou monokulturou, která se začala od 90. let 20. století rozpadat v důsledků přemnožení lýkožrouta smrkového. Narušené porosty na exponovaných svazích nebyly schopny dlouhodobě odolat větrným bouřím. Zkázu souvislého lesa dokonal v roce 2007 orkán Kyrill, který vytvořil na severní straně vrcholové plošiny i sousedních svazích rozsáhlou mýtinu.
Ač je samotná vrcholová skalka porostlá ještě živými smrky, tedy jedním, lze najít v okolí mladé stromky nejen smrků, ale i listnatých stromů. Mýtina s ojedinělými stojícími stromy otevírá z Černé hory výhled do vnitrozemí. Při dobré viditelnosti uvidíte vrcholy Velký Javor (vzdálený 33 km), Oblík (11 km), Čertův vrch (3 km), Křemelná (17 km), Jelení vrch (7 km), Sokol (8 km), Tetřev (4 km), Huťská hora (12 km), Ždánov (19 km), Lapka (5 km), Javorník (19 km), Orel (6 km), Přilba (8 km), Holý vrch (2 km), Boubín (19 km) či Stráž (2 km).
Výhled na jih, do Německa, je možný z červeně značené turistické trasy zvané Vltavská cesta, které Černou horu obchází po jejím jižním svahu. Vyhlášená je především Alpská vyhlídka, v srpnu 2012 přibyla na blízké lesní cestě Černohorská vyhlídka.
Voda, voda, voda
Ač odlesněný vrchol působí vysloveně suchým dojmem, je s Černou horou spojena nerozlučně voda. Přes horu prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem, zároveň po ní vede hranice povodí Otavy a Vltavy, nezanedbatelné jsou i slatě.
Nejvýznamnějším je pramen Černého potoka neboli Teplé Vltavy, hlavní zdrojnice Vltavy. Ač za pramen Teplé Vltavy lze označit desítky pramínků či celé prameniště, turisté kdysi vybudovali nádržku blízko cesty a prohlásili ji za pramen. V roce 2010 zvolila Správa NP pro uspokojení turistů jeden za hlavní pramen a vybudovala k němu visutý chodníček. Zajímavostí je, že tento pramen vytéká z odvodňovací štoly středověkého důlního díla, což se projevuje vysokým obsahem stříbra. Bohužel visutý chodník byl z právních důvodů uzavřen a kvůli padajícím stromům byl rozebrán a přemístěn na jinou lokalitu.
Na severozápadních svazích sbírají vodu dva významné přítoky Modravského potoka (Vydry) – pětikilometrový Ptačí potok a čtyřkilometrový Černohorský. Na obou tocích byly vybudovány nádrže, které sloužily k nárazovému vylepšení průtoku Modravského potoka při plavení dříví. Dnes již nejsou napuštěné a můžete si je prohlédnout při cestě z Filipovy Hutě na Březník. Na jižních svazích sbírají svou vodu Reschbach a Grosser Schwarzbach, zdrojnice Wolfsteiner Ohe, říčky v povodí Dunaje.
A ještě voda...
Velkými zásobárnami vody jsou rašeliniště a prameniště. Kromě zmíněné oblasti pramenů Vltavy v údolí mezi Černou horou a Stráží nesmí být opomenut Černohorský močál (též Černohorská slať). Nachází se na severozápadních svazích Černé hory a v sedle s Čertovým vrchem. Jde o horské vrchoviště (nadmořská výška až 1180 m) o rozloze 18 ha vystupující až k rozvodí Otavy s Vltavou. Je pokryto rozsáhlými porosty kleče, rašelinná vrstva dosahuje maximální hloubky okolo 120 cm. Černohorský močál je prameništěm již zmíněného Černohorského potoka, který protéká bývalou Černohorskou nádrží. V minulosti bylo vrchoviště částečně poškozeno vybudováním nevhodných odvodňovacích kanálů.
Na jihozápadních svazích při hranicích s Německem naleznete Biskupskou slať. Její klid narušili až lidé, kterým v 19. století začalo docházet dřevo využívané ve sklářském průmyslu. Aby bylo možné pěstovat lesy využitelné hospodářsky, nechali majitelé panství, knížata Schwarzenbergové, odvodnit Biskupskou slať kanálem. V druhé polovině 20. století byl příkop na hranicích prohlouben až na dvoumetrovou hloubku jako součást tzv. železné opony. Na počátku 21. století jsou všechny tyto zásahy i s pomocí dobrovolníků odstraňovány.
Veškeré zmíněné slatě, prameniště a močály jsou chráněny jako I. zóny národního parku a není do nich povolen vstup mimo vyznačené cesty. Respektujte poklady nejcennější části Šumavy.
SOTA cache
Černá hora patří mezi kopce zařazené do programu Summits On The Air neboli Vrcholy v éteru. Cílem programu je rozvoj radioamatérského provozu z vrcholů kopců a hor. Radioamatér si tedy do batohu složí své přenosné vysílací zařízení a vydá se na vrchol vybraného kopce. Z něj pak vysílá a snaží se spojit s jinými radioamatéry, ať již doma či na jiných lokalitách.
Radioamatér na kopci získává body, které rostou s náročností výstupu (tj. nadmořská výška, zimní terén), nicméně jsou započítány jen při 4 a více spojeních. Získané body se objevují v ústřední databázi SOTA. Program SOTA není omezen na české radioamatéry, naopak jde o aktivitu celosvětovou, ke které se Česko připojilo v květnu 2007. Černá hora (OK/PL-006) svou výškou patří mezi desetibodové kopce, poprvé byla aktivována 24. května 2008 Jiřím Hujem s volacím znakem OK1DDQ.
Kudy ke krabičce
Ze tří nejbližších šumavských vesnic vedou k Černé hoře turistické trasy, ale žádná přímo na její vrchol. Z Modravy se můžete vydat podél Modravského potoka po červeně značené trase, která pokračuje podél Černohorského potoka až k zaniklé stejnojmenné nádrži. Ke stejné nádrži dojdete i po žlutě značené trase z Filipovy Huti. Od Černohorské nádrže pokračují žlutá a červená trasa až k rozcestí Ptačí nádrž. Odtud následujte červenou značku až k rozhlehlému prostranství, kde opustíte značenou turistickou cestu a vydáte se průsekem (waypoint T1) pozvolným stoupáním vzhůru.
Z Kvildy vede podél Černého potoka (tj. Teplé Vltavy) modře značená trasa k pramenu Vltavy. Z této cesty odbočte na tzv. Překopanou cestu (waypoint T2) stoupající pozvolna na Černou horu. Pokud jste došli k prameni Vltavy a chtěli byste se podívat vzhůru, vraťte se po Vltavské cestě k waypointu T3, kde přes les prochází průsek vedoucí na Černou horu. Stoupání bude náročnější než při cestě stejným průsekem ve směru od západu, ale ušetříte nějaké kilometry. Průseku se držte, je severní hranicí I. zóny NP, tj. vlevo od průseku nesmíte ani na krok. Pozor, uschlé stromy jsou zde již shnilé a kdykoliv mohou spadnout.
Zajímavou možností může být sezónní autobus zajíždějící na Bučinu. Z ní byste se vydali po červené přes Stráž k pramenům Vltavy a pak průsekem (waypoint T3) vzhůru na Černou horu.
Popsané trasy vedoucí z Modravy na Černou horu měří 8 km, další z Filipovy Huti lehce přes 8 km, trasa po Vltavské cestě z Kvildy měří 5,5 km a nakonec nejkratší cesta z Bučiny má délku 4,5 km. Nezapomeňte počítat i cestu zpět.
Ať už zvolíte libovolnou trasu, pamatujte, že vrchol a okolí Černé hory byly I. zónou národního parku. Chovejte se tiše, stále zde žijí tetřevi.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!