Celý text je k dispozici včetně diakritiky.
Jihovýchodně od Rejštejna ve směru ke Kozímu Hřbetu lze na starších nebo také na současných podrobnějších mapách najít název Plzenec či jeho německou variantu Pilsenhof. Nejde o chybu, kromě Starého Plzence existoval ještě tento šumavský Plzenec.
Plzenec bývalo jméno králováckého dvorce připomínaného již v roce 1584. Vybudovali jej osadníci, kteří přicházeli od 12. století především z Německa do pohraničních hvozdů, tehdy v držení bavorského rodu Bogenů, aby je osídlili. Kolonizace se zřejmě řídila tzv. německým právem, u nás známým jako emfyteutické. V tomto modelu získával osadník dědičné právo užívat přidělenou půdu, ale nebyl jejím vlastníkem, kterému platil nájem. Aby se na Pláních vůbec dalo uživit, získávali osadníci řadu privilegií. Podle přímé podřízenosti území Královského hvozdu českému králi v nejstarších dobách se těmto téměř svobodným sedlákům říkalo Králováci. Svá zvláštní práva a postavení si dokázali udržet přes mnoho staletí až do konce poddanství v roce 1848. Chcete-li se o svébytných obyvatelích Šumavy dozvědět více, přečtěte si stránku Králováci Pavla Nedvěda.
Králováci budovali své domy uprostřed přidělených pozemků v podobě uzavřených dvorců, které byly roztroušené po celé vnitřní Šumavě, aniž by tvořily vesnice či osady. Plzenec byl jedním z takových dvorců uprostřed lesů. Nacházel se na východních svazích vrchu Nad Rejštejnem, kde mezi svahy vybíhající hřbet vytváří jen pozvolna klesající plochu. Jejím vymýcením vznikla příhodná pastvina, dnes louky. Na jejím jižním okraji stávala skupina chalup tvořená čp. 6 s hospodářským stavením, čp. 7, čp. 8 se stodolou a stájí. Všechny zmíněné budovy obklopovaly společný dvůr uprostřed.
Ještě v roce 1945 byl dům čp. 6 v majetku Aloise Wastla a čp. 7 i 8 v majetku Aloise a Theresie Sowových. Leč tito obyvatelé byli asi německé národnosti a proto byli vyhnáni. Veškeré nemovitosti na Plzenci byly konfiskovány a 1. ledna 1949 přiděleny do majetku národního podniku Československé státní statky. V následujících letech domy na Plzenci chátraly do té míry, že Plzenec zcela zanikl. V houštinách je možné najít zbytky zdí domů, kamenné stopy na staletí osídlení.
Louky na Plzenci nabízejí výhled především na lesnaté údolí říčky Losenice ve směru proti jejímu toku. Údolí je kromě svahů Huťské hory sevřeno Šafářovým vrškem a tisícovkou Valy s Obřím hradem, závěr údolí tvoří Popelná hora. Vlevo v popředí vystupuje Lídlovský kopec s Kaisrovým dvorem, v pozadí se na horizontu táhne hřeben Javornické hornatiny se Ždánovem, Svatým Janem a Královským kamenem. Z některých míst uvidíte Vinici a Šibeniční vrch a dozajista poznáte hrad Kašperk.
K Plzenci se můžete vydat po lesních cestách od kostela sv. Bartoloměje v Rejštejně nebo od osady Kozí Hřbety. Plzenec je dnes především loukami a tak prosím počítejte ráno nebo po dešti i s vysokou mokrou travou.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!