Jihovýchodní úbočí hory Tuhošť přetíná v severovýchodním směru výrazná buližníková vložka. Na povrchu je viditelná jako terénní vlna, na pár místech vystupuje v podobě tmavých skalek, tolik typických pro mnoho kopců jižního Plzeňska.
Buližník – či vhodněji silicit – je běžná, ale přesto poněkud záhadná hornina. U buližníku je známo jeho chemické složení, tvrdost, stejně jako stáří buližníků na našem území, ale zůstává skryto, jak přesně buližníky vznikly. Předpokládá se, že se tyto silicity vytvořily během starohor (proterozoika) v mělkých mořských pánvích. Vulkanické podmořské vývěry tehdy chrlily vodu bohatou na křemík, který se jako gel kyseliny křemičité za přispění chemolitotrofních (získávajících energii z anorganických látek) bakterií srážel na budoucí tvrdou horninu. Ale jisté to není.
Naprosto převažující složkou v buližníku jsou mikroskopická zrnka oxidu křemičitého v jeho krystalické podobě. Pro připomenutí, oxid křemičitý je obyčejný bílý křemen. Pokud je buližník převážně tvořen bílým křemenem, proč je tmavě šedý až černý? Stejně jako další formy křemene, např. fialový ametyst, růžový růženín, zelený aventurin, žlutý citrín, červený karneol či hnědá záhněda, obsahuje i křemen v buližníku příměs – grafit. Jemné částice uhlíku v buližníku mají organický původ, jde o zbytky starohorních organismů (někdy jsou v buližnících nalézány mikrofosílie). Bílý křemen se v buližníkových kamenech vyskytuje jen ve formě různě silných žil protkávajících horninu na místech dávných prasklin.
Odolná hornina, která složitě vznikla před půl miliardou let, byla jen pomalu erozí vypreparována ze sevření okolních, měkčích hornin na povrch a následně byla ještě tvarována kryogenními pochody, dala na Tuhošti vzniknout malebnému zákoutí zvanému Na Skále. V minulosti se naši předkové snažili skálu odtěžit, ale ještě jí dost zbylo. Několik skalních bloků obklopuje malé prostranství, šikovné pro posezení partičky lidí u ohniště. Skály nejsou tak vysoké, aby byly zajímavé pro horolezce, a ani nejsou vyšší než okolní stromy, které jediné spolu s cizopasným jmelím z temen skalek uvidíte.
Na vnitřní stěně nejvyšší skalky naleznete zbytky dřívějších nápisů, z nichž nejvýraznější sděloval: Ahoj, vítáme vás v revíru Žluté ruky, a byl původně doplněn otisky žlutých rukou. Dávejte si pozor, ať už jde o Žlutou ruku, protivníka Buffalo Billa, nebo o něco ještě mnohem horšího.
Kudy ke krabičce
Ze silnice spojující Švihov a Mezihoří odbočuje v blízkosti zaniklého kamenolomu lesní cesta. Křižovatka je dostatečně široká, aby při okraji zaparkovalo auto či dvě (waypoint PA). Po cestě se vydáte k severovýchodu, až se po vaší levé ruce objeví louka. Na jejím okraji je místo s pěkným výhledem především na Švihov (waypoint R1). Pokud z louky nepůjdete přímo za šipkou, pak pokračujte k waypointu T1, kde začíná pěšinka vedoucí ke skále.
Až se od kešky vrátíte na cestu, můžete po ní pokračovat do blízkosti keše Na Dílečkách a nebo se vydat vzhůru na hradiště a vrchol Tuhoště.
Pahorky pro stonožky
Keška je doplňkem série Pahorky pro stonožky, která vás provede po vrcholech Doubravského hřebenu a blízkých sousedních kopcích. Navštívíte nádherné a původní smíšené lesy, projdete okolo drobných skalek, zavítáte na místa dalekých výhledů, budete moci obdivovat krásné a staré stromy či se zastavit jak poutník u drobných památek na úpatích velikánů. Předpokládáme, že než všechny kešky na Pahorcích naleznete, budete mít správně protažená těla a dostatečně utahané nohy.