V klidném údolí Podhrázského potoka, dostatečně vzdálená od hluku silnice z Plzně do Nepomuku, stojí kaple svaté Barbory. Od cesty mezi Sečí a Újezdem k ní vede skromná alej, aby vytvářela zelený rám malebného obrazu bílého průčelí.
Barokní kaple byla podle některých zdrojů postavena v závěru 17. století nad pramenem, který dosud vytéká směrem k nedalekému potoku. Je silný, snad i pitný, a je též připomínáno, že ani za největších mrazů nezamrzá. Pramenu je přisuzována zázračně léčivá moc, která prý uzdravuje poškozený či ztracený zrak, aniž by dělala rozdílu mezi člověkem a zvířetem. Oční klinika čerpající věhlas z účinků pramene však nikde poblíž nestojí a tak je nejspíš pro uzdravení potřeba i zázrak. Přesto ve slavnějších dobách českého křesťanství mířily ke kapli každoročně poutě či procesí hojně navštěvované věřícími.
Štastnější doby kaple sv. Barbory skončily na počátku 50. let 20. století, kdy kaple začala chátrat. Ani změna poměrů v roce 1989 nepřinesla kapli lepší existenci: kaple byla několikrát vykradena, odcizena byla i původní kamenná podlahová krytina. Před zahájením rekonstrukce byla kaple skutečně ve velmi špatném stavu, což si detailně můžete prohlédnout na fotografiích serveru Zničené kostely.
Kaple se však celkové rekonstrukce dočkala, což je vzhledem k jejímu soukromému vlastnictví obdivuhodné (majitelem je Václav Holzman ze Seče). Opravy ještě probíhají, dokončena je oprava střechy a fasády, z velké části jsou opraveny omítky interiéru. Schází dokončit část vnitřních omítek, upravit podlahu, vnější část pramene a nejbližší okolí, ale již teď kaple září do okolí svou krásou, jak se na kulturní památku České republiky sluší.
Architektonický popis
Kaple je vystavěna na obdélném půdorysu kombinovaném se závěrem ve tvaru stlačeného oblouku. Po stranách průčelí orientovaného k severozápadu stojí toskánské pilastry zdobené štukovými páskami pod hlavicemi. Uprostřed průčelí je jediný vchod do kaple zajištěný ozdobnou mříží a chráněný zalamovanou římsou. Štít tvořený po stranách úseky volut a vrcholící půlkruhovým nástavcem je ve spodní části ozdoben štukovou dekorací s rostlinným motivem. Světlo do kaple proniká kromě vchodu dvěma kasulovými okny v bočních stěnách. Vnitřní stěny člení pilastry se skládanými hlavicemi. Strop tvoří valená klenba s pasy a výsečemi, závěr kaple je zaklenut konchou. (Dle popisu stavu kaple provedené Státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů Praha v roce 1978.)
Svatá Barbora
Zasvěcení kaple svaté Barboře z Nikomédie, známé to patronky horníků, dnes vypadá nahodilé, ale jen proto, že čas zahladil stopy po železné huti, která v těsné blízkosti kaple stávala. V blízkém okolí se těžil limonit neboli hnědel, vodnatý oxid železitý, zvaný též bahenní ruda, obsahující až 40 % železa. Při představách o zdejší těžbě limonitu zapomeňte na gigantické povrchové doly Podkrušnohoří nebo rozsáhlé systémy šachet ve Stříbře či Příbrami.
Těžba byla velmi skromná, šlo o nevelké jámy a lomečky, kde se vylamovaly a vykopávaly hroudy hnědele. Dnes jsou těžební jámy zahlazené do podob mělkých prohlubní hlouběji v lese naproti kapli. Z limonitu se ve vysoké peci vytápěné dřevěným uhlím vytavilo železo, které se dále zpracovávalo na hamru. V produkci hamru převažovaly zemědělské nástroje. Leč hamr je dávno pryč, jeho parcela vpravo od kaple je dávno zarostlá stromy.
Kudy ke krabičce
Ač by se pro návštěvu kaple přímo nabízela silnička vedoucí od Seče a silnice I/20, využít ji mohou pouze pěší, cyklisté atd. Na jejím začátku by šlo snad zaparkovat (waypointa P1, streetview).
Od Chocenického Újezdu lze zajet po téže silničce skoro až ke kapli (waypoint P2), drobná silnička se však chvilkami mění na polňačku a v lesním úseku bývá i značně bahnitá. Ke kapli lze zajet kočárkem, keška je od ní vzdálena kousek.