Ke starobylému hospodářskému dvoru Babylónu, řečenému Velký, patřily také dva podružní domky. Bližší čp. 40 stával hned u dvora, poblíž cesty na Malý Radkov. Druhý značený čp. 41 byl až nad loukami, na okraji lesa stoupajícímu až ke Sněžným jamám. Podle Michala Haase, jednoho z posledních nájemníků, byl ve své době označován jako Michlhäusel, dnes se říká spíše "U Michla".
Podružní domek čp. 41
Podružní domek čp. 41 je v mapách zakreslen již v první polovině 19. století. Domek v nadmořské výšce 958 metrů byl druhým nejvýše položeným domem na svazích Křemelné, o pár metrů výše byl postaven už jen nedaleký Malý Babylón. Po generace se v domku střídaly rodiny pomocníku na hospodářském dvoru – za možnost bydlení musely dle potřeby pracovat na statku. Podruzi na poli, na louce, ve stájích či v lese, jejich manželky pomáhaly selkám např. při vaření, zpracování lnu či ovčí vlny, při senoseči a žních. Pokud pro podruhy práce zrovna nebyla, mohli se věnovat příležitostné práci, třeba ze dřeva vyrábět kuchyňské vybavení, košťata či dělat cestáře.
V domku mohli i hospodařit, drželi však třeba jen kozu či pár slepic. Uživit zvířata bývala pro podruhy starost: neměli vlastní pozemek, kde by je mohli nechat pást, či kde by pro ně mohli posekat trávu. Byla jiná doba a trávy nebyl přebytek jako dnes, hospodyně ji sekaly ve škarpách, na mezích, ale také na lesních paloucích. Tráva se sháněla nejen pro okamžitou spotřebu, ale také sušila pro krmení přes celou dlouhou zimu. Podobně obtížné bylo obstarání zrní pro slepice či dřeva na topení.
Malý podružní domek byl úspornou stavbou, pod jednou střechou bylo vše: jediná světnice pro celou rodinu, stáj, kolna i stodola. Světnice zmenšená ještě kachlovými kamny byla celým bydlením – vařilo, jedlo, žilo a spalo se v ní, jen občas větší děti spávaly na půdě.
Otec Johann a syn Michal, řečený Michl
Zajímavá je cesta, jak se Michl do domu čp. 41 jako rodilý Haas dostal. Právě rodině Haasů totiž královácký statek na Babylónu patřil, byl předávaný z generace na generaci, jak už tomu tenkrát bývalo. Nejstaršímu synovi zůstával celý grunt, nic se nedělilo, mladší sourozenci museli jít hledat štěstí či alespoň živobytí do světa. Stejně odcházely děti starého hospodáře Haase, jen Johann, jeden z těch starších, do světa nechtěl. Měl rád tento kraj a realisticky odhadl, že všude je práce těžká. Když starý hospodář předal statek svému nejstaršímu synovi, Franzovi, a vydal se za výdělkem k Budějovicím a později i k Vídni, přestěhoval se Johann do podružního domku, stal se podruhem a dál pracoval na domovském statku. Johann pracoval na statku houževnatě i pro svého bratra, prý jakoby dělal na svém vlastním.
Johann měl s ženou pět dětí, které vyrostly a rozutekly se do světa. Jen syn Michl zůstal s matkou, která mezitím ovdověla, a stal se také podruhem. V té době již na statku hospodařil jeho bratranec Franz Haas s ženou Johannou, mimo jiné starosta Stodůlek. Michl zůstal sám až do matčiny smrti, pak se oženil a přišly děti. Vzpomeňte si na jednu světnici a představte si, jak si v ní hraje několik Michlových dětí a také děti ze statku a Paštěcké Paseky.
Ale s dětmi nebyly jen veselé starosti: jedna Michlova holčička zemřela ve svých dvou týdnech, další postihl takový zápal mozkových blan, že žalem nad jejím osudem zemřela Michlova žena, sama holčička se už nevzpamatovala a po roce zemřela také. Zbylé děti vyrostly, rozeběhly se do světa a Michl zůstal sám. Až do své smrti pracoval. Zemřel na jaře v roce 1936 v 75 letech. Jeho bratranec Franz, hospodář z rodového statku, se s ním rozloučil doma, v domku U Michla. Za rok, ve svých 82 letech, zemřel také, pochován je i s ženou na hřbitově v Dobré Vodě.
Michlovy vzpomínky sepsal léta po jeho smrti Josef Haas, učitel na Stodůlkách a bratr Hermanna Haase, posledního hospodáře na Velkém Babylónu. Do češtiny je přeložila a do knihy Šumava – putování za krajinou a lidmi zařadila paštěcká rodačka Marie Malá.
Zůstaly stromy
Ani výstavný královácký statek, ani dva podružní domky již dnes nestojí a postupně mizí i poslední stopy po nich, na místě domku U Michla už naleznete jen nepatrné zbytky základů. Ale stále ještě zůstávají svědci – na jedné straně domu rostl obrovský smrk, na druhé stejně velký buk. Dnes se oba stromy blíží konci své životní cesty, ale stále jde o výjimečné jedince.
Prvním velikánem je buk s původně trojicí kosterních větví. Jedna z nich se však vylomila a spadla do podrostu. Zbytek stromu přes tento zásah působí vitálním dojmem, ale je otázkou, zda se dlouhodobě vyrovná s velkou ránou po vylomené větvi.
Smrk byl krásným exemplářem svícnového vzhledu. Jeho některé nižší větve se rozhodly stát téměř samostanými stromy a zamířily vzhůru za světlem. Oproti sousedním větvím dosáhly mnohonásobných rozměrů a vlastní koruny, prostě stromy rostoucí ze stromu. Hlavní koruna tohoto obrovského smrku se již před lety zřítila, leží směrem od domu. Většina stromu již dávno odumřela, kůra opadala, kmen poskytuje domov dřevokaznému hmyzu, který následně hledají ptáci jako svou potravu. Z celého stromu jsou živé jen dvě z mohutných bočních větví, vyživované zbylým pásem lýka na hlavním kmenu. Koruna větší z nich dávno torzo hlavního kmenu přesahuje, ale nemá šanci původní korunu umírajícího stromu nahradit.
Ve vzpomínkách Michala Haase nesmí smrk chybět:
Vstal jsem, oblékl se, šel umýt do koryta a to jsem musel projít kolem toho smrku – obra. Zastavil jsem se a přemýšlel nad tím, jak se může strom dožít tak vysokého věku. Větve smrku visely nad celým domem. Jako kluk jsem na ten strom někdy vylezl a zdálo se mi, že sedím tátovi na klíně. Když vyšly hvězdy, vypadalo to, že by člověk mohl po něm mohl jako po žebříku vylézt až do nebe. Někdy si myslím, že tam sedí jedno z mých dětí. Dnes visí větve nad domkem jak zplihlý křídla, až je mi teskno u srdce.
Prameny
Jen pár desítek metrů od zaniklého domu je pod cestou prameniště bezejmenného přítoku Pěkného potoka. Pod dalším obrovským smrkem dvojákem (či dvojicí smrků), který je důstojným nástupcem zanikajícího smrku, vyráží k povrchu vydatný pramen (waypoint R4). Jímka, částečně schovaná pod kořenem smrku, je spolu s prvním metrem potůčku skromně upravena kameny. Studená voda z útrob Křemelné se jen pár metrů od pramene rozlévá a její proud mizí v bahenité, podmáčené a na jaře blatouchy rozzářené ploše. Zastavíte-li se u pramene pod smrkem, vylovte alespoň nečistoty na hladině, chcete-li se pořádně zchladit, vyčistěte i její dno.
 |
 |
 |
Druhý, od domu vzdálenější pramen (waypoint R5) byl upraven ve studánku a zřejmě sloužil domu U Michla jako hlavní zdroj vody. Kamenné zdi bránící svahu sesunout se do nádržky již dávno nestíní dřevěná stříška, dnes rozpadlá a zřícená dovnitř. Hladina studánky je zanesena tím, co mezi její stěny za léta bez údržby napadalo, ale pramenu síly neubyly a dál vytéká jako malý čirý potůček.
Kudy ke krabičce
Vydáte-li se jen za dvojicí krabiček u Velkého Babylónu, je dobrým výchozím místem parkoviště u Dobré Vody (waypoint PA). Můžete se vydat po modré turistické trase přes Dobrou Vodu a Pustinu nebo pokračovat po asfaltové cestičce, po které probíhá Otavská cyklistická cesta a na kterou se zmíněná modrá trasa také připojí. Na značeném rozcestí U Malého Babylónu (waypoint T1) odbočíte vlevo a budete pokračovat po zelené turistické trase přes samotný Malý Babylón směrem k Velkému Babylónu. Cesta vás přivede až k rozcestí na waypointu T2, odkud je to ke kešce opravdu jen kousek.
Nedaleko waypointu T2 vede Otavská cyklistická cesta, nicméně keš je uložena již na území NP Šumava, kde je pohyb cyklistů mimo vyznačené cyklostezky jednoznačně zakázán. Pokud si pro krabičku chcete dojít, sesedněte, i s vedeným kolem do blízkosti bývalého domu U Michla pohodlně dojdete.
Z Paští či od Berglu je vhodné využít cestu procházející přes Paštěckou Paseku a Pěkný potok a dojít na totéž rozcestí. Nenechte se zlákat k cestě přímo za šipkou, po cestách je přístup výrazně pohodlnější.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!