Hora Křemelná nepatří mezi nejvyšší kopce Šumavy, na jejím vrcholu nejsou rozervané romantické skály ani kruhový výhled na půlku naší vlasti, nenaleznete tu žádné slatě s líně se převalující mlhou. Ač se o jméno dělí s významnou šumavskou řekou, na jejích svazích není žádný slavný pramen, natož jezero. Není tu rozhledna, sjezdovka, lanové centrum, hustá síť cyklostezek ani poutní místo či kostel. Na hoře není nic, co by z ní dělalo prvořadou turistickou atrakci, co by lákalo davy turistů. A to je zatraceně dobře!
Možná si vzpomenete na pohádkovou knihu či animovaný seriál Zahrada od Jiřího Trnky o tajemné zahradě uprostřed města, která ukrývá zcela jiný svět. Křemelná uprostřed Šumavy je přesně takovou zahradou, světem ohrazeným vysokou hradbou příkrých svahů ukrytých v lesích a jištěným navíc vodním příkopem dvojice řek. Tajemným krajem, kam byl přes 40 let zapovězen vstup i lidem, kteří se tu narodili. Pohádkový, často zcela opuštěný svět s mnoha poklady.
Vydejte se s námi na celodenní výlet, při kterém vám ukážeme velkou část tajemné zahrady a který vám zpestříme krabičkami. Chcete-li kraj opravdu poznat, doporučujeme ponořit se do knih paní Marie Malé, rodačky z Paští. Líbila se nám především kniha Šumava – putování za krajinou a lidmi, v níž přibližuje venkovský život v jednotlivých horských osadách na svazích Křemelné.
Připravte se dobře, neboť je značný rozdíl koukat na pouhý starý smrk nebo na něm vidět sedět starého Michla, rozdíl je, když se procházíte řídkým lesem nebo vidíte i zmizelou louku s políčkem pro starého hospodáře, je dobré vědět, že ve svahu stávala škola a za ní se táhly brusinkové plantáže, je škoda jen nevědomky projít přes rozcestí nebo se na témže místě radovat, že k němu přicházíte ve dne, kdy zdejší kostlivci spí. V tajemné zahradě Křemelné je celá řada zajímavých věcí a vzpomínek, ale často nejsou vidět.
Putování nahoru a zpět dolů
Nabízíme vám tímto naše průvodcovské služby zdarma: provedeme vás po Křemelné, abyste o nic nepřišli, všechno viděli a domů se vrátili zdraví. Jediné, co od vás žádáme, je jeden příjemně slunečný den, který stravíte v přírodě. Děkujeme! A přeci jen si přejeme ještě jedno – každé místo je jedinečné stejně jako listing, nejde o powertrail, tak nám prosím neposílejte mnohokrát stejné logy. Budete-li důslední a poznamenáte si všechna bonusová čísla, pak vás zveme někdy i pro tuto krabičku.
Na Křemelnou lze vyrazit z několika málo míst, my jsme pro naši komentovanou 17 kilometrovou prohlídku zvolili cestu od Paštěckého mostu. Nesmí se u něj parkovat, ale parkoviště jsou nedaleko a při cestě odtud je dojem tajemné zahrady nejsilnější.
Jste tedy před vrátky. Přejděte Paštěcký most z 30. let, první most přes Otavu, který na čas otevřel svět Paští světu. Otava se v létě proplétá mezi tisíci kameny ve svém korytě, zatímco na jaře se pěnivá voda z tajícího sněhu přes tytéž kameny valí s ohromnou silou a hučí v celém údolí. Máte krabičku? Všimli jste si padlého stromu vedle ní? Nebyl tam, když jsme krabičku schovávali. Berte jeho kmen jako malou připomínku, že nevstupujete do udržovaného parku mezi domy, ale do přírody.
Silnička stoupající vlevo vznikla společně s mostem, jeden bez druhého by neměl smysl. Na straně k řece si všimněte výrazných špičatých patníků, tzv. dračích zubů. Vzpomínáte, kdo je umisťoval? Cestou můžete hledat místo, kde zemřel tulák. Pokud se náhodou zadýcháte, vězte, že místní si cestu mezi serpentinami často zkracovali svahem.
Až potkáte směrovku ke kapli, následujte ji vpravo na hřbet Paštěckého vrchu a po něm až do míst, kde se poprvé připomene zlatokopecká minulost Křemelné. Ano, v těch jamách se ve středověku těžilo zlato a tehdejší horníci pro svou potřebu postavili kapli sv. Panny Doroty. Dnes je díky odhodlaným nadšencům obnovena jako kaple sv. Panny Marie Pomocné u štol. Kromě roklí přímo u kaple jsou nedaleko hluboké štoly. Opatrně, snadno se stanou krutou hladomornou.
Od nich popojdete k Hadímu buku. Krásný, zatím ale mladý buk roste nad jednou z původních luk. Projdete-li přes křoviny na louku, pohlédnete do Povydří i na blízké kopce. Od buku se vraťte na hřeben, možná mezi stromy zahlédnete Kašperk.
Cesta vyježděná na louce vás povede k Ebenwiesu neboli Lužné. Stropní oblouk sklepa se stále klene, i když dvorec nad ním byl zbořen. Další zachovaný sklep byl osudný jistému zlodějíčku, který v něm nepřečkal zimu. Už jste viděli jasany? Jsou krásné, že?
Můžete se po louce vrátit k cestě vedoucí na Staré Hutě a nebo si zkrátit cestu přes les, ale víte, jak to se zkratkami bývá. Přes Staré Hutě prochází cesta, která ústí na velké louce. Bylo tu pár domů, které tvořily Bergl, kromě ruin po nich zbyl úžasný velikán buk na Berglu. Je-li louka právě pastvinou, raději ji na cestě k buku i od buku obejděte, jinak se vydejte přes ní a podívejte na jih.
Po západním okraji louky vede cesta z Prostředních Paští okolo Grankbauerhofu vysoko na Paštěckou Paseku. Poprvé můžete ochutnat krásný výhled do vnitrozemí a nebo při inverzi pozorovat pokličku, která jej přikryla. Vodou přitékající do korýtka lze doplnit zásoby tekutin. Z domů Paštěcké Paseky nezbylo téměř nic a proto vás přivedeme na další místo s krásným výhledem.
Od něj budete pokračovat po asfaltové silničce mírně z kopce do údolí Pěkného potoka a dále směrem k další rozlehlé louce. Patřila k Velkému Babylónu, statku, který všechny ostatní domy přežil, ale přesto byl zbořen. Z louky je neopakovatelný výhled na Huťskou horu, Popelnou i kopce Javornické hornatiny, takže neváhejte si v přístřešku sednout, odpočinout si a posvačit.
Z nejsevernějšího místa naší procházky zamíříme opět do lesa, ale půjdeme jen kousek. V podružním domku zde bydlel starý Michal Haas, proto se mu říkalo U Michla. Prožil život vedle mohutného smrku, který býval tehdy ještě v plné kondici, stejně jako buk na druhé straně domu. Dům je pryč, smrk dožívá, buk se rozpadá. Smrku však roste důstojný nástupce a roste jako z vody.
Po cestě nad prameny stoupejte lesem vzhůru, provede vás místy, které středověcí horníci prokopali snad beze zbytku. Vyjdete až k největší sněžné jámě, obrovskému starému důlnímu dílu. Je tak hluboké a chladné, že v něm vydrží sníh a led do léta a někdy ještě déle. Mimochodem, pod vašimi nohami je stále ještě zlato.
 |
 |
Šachty uchovávající sníh daly jméno i vedlejšímu vrcholu, Sněžným jamám. Pod jeho vrcholem si můžete prohlédnout, co zbylo po orkánu Kyrill ze smíšeného lesa. Když se paseka ocitne v oblacích či mlze, stává se snovou krajinou.
Od vrcholu Sněžných jam vede přímá cesta na vrchol Křemelné. Na částečně prokáceném vrcholu narazíte na pyramidu připomínající, že čeští woodcrafteři dali Křemelné druhé jméno po E. T. Setonovi, spisovateli a zakladateli jejich hnutí, spoluzakladateli skautingu, jehož názory velmi ovlivnili podobu skautingu v bývalém Československu.
Jste na nejvyšším bodě procházky, je čas zvolit cestu dolů. Pokud již Stodůlky znáte, můžete zkusit sejít po jižním svahu průsekem či cestou na hranici katastrů. My vás zveme navštívit místo, kde stávala ves Stodůlky, sídlo jedné z devíti slavných králováckých rycht. Bohužel nit života této vsi přetrhlo vyhnání Němců a ukončila dělostřelecká střelnice, jejímž cílem se opuštěné domy staly. Pozor, ve vlastním zájmu choďte pouze po cestách, kdekoliv jinde v okolí Stodůlek může být stále nevybuchlá munice.
Stodůlky bývaly obklopené loukami, pastvinami a políčky, ale až se budete vracet na Paště, bude procházet spíše mladým lesíkem nátových dřevin. Po příjemné cestě lesem po jižním svahu projdete okolo přezimovací obůrky pro jelení zvěř a vyjdete na loukách patřících kdysi Zadním Paštím. U cesty tu hrdě mezi starými lípami září obnovená kaple sv. Martina. Pohlédnete-li jednou přes kaňon Křemelné na protější svahy pod Sedlem zalité světlem zapadajícího slunce, budete se chtít na Zadní Paště vracet znovu a znovu.
Po cestě pokračujte dále, za prvním lesem vás čekají louky patřící k Polihofu s velmi živou bystřinou, asi posledním místem vhodným pro doplnění vody. Za druhým lesem vás čeká poslední stoupání výletu a to jen malé – po okraji louky vyjděte k výhledu Nad Prostředními Paštěmi. Znovu budete moci pohlédnout na Sedlo mezi Sedelským a Spáleným vrchem, ale také směrem k Antýglu či Huťské hoře. Kdysi byste odtud viděli statky a domky Prostředních Paští jako na dlani, ale jsou pryč.
Silnička od Paštěcké Paseky vás mezi břízami dovede na rozcestí, kde nemůžete přehlédnout lípu u paštěcké hospody. Mohutná lípa spolu se základy hospody připomíná, že právě zde teklo pivo proudem. Můžete se podívat do zachovalého sklepa hostince, ale pivo už v něm nenajdete. Hostinec zmizel stejně jako ostatní domy hlavní části Prostředních Paští. Rozhlédněte se i do kraje, jde o poslední pořádné výhledy výletu.
I nedaleké Přední Paště zmizely včetně zdejší školy. Zbyla jen rumiště a Paštěcká lípa, strom pamatující úplné počátky této malé osady. Kousek od ní se narodila paní Malá, která pamatuje naopak konec osídlení zdejšího koutu světa. Právě díky jejím sepsaným vzpomínkám se zaniklé osady jako Paště připomněly generacím, které je nezažily. Některé jako např. přátele okolo Čeňka Šebesty oslovili natolik, že pod další pěknou lípou obnovili kapli Panny Marie.
Náš výlet se chýlí ke konci, nyní stačí jen sejít po cestě zpět k Paštěckému mostu. Věříme, že jste příjemně unavení a na Křemelné se vám líbilo. Také asi máte spousty čísel, která můžete v klidu spočítat až v údolí, tato krabička leží na druhém břehu Křemelné, mnoho kilometrů od Paštěckého mostu. Nemusíte ke krabičce spěchat, klidně se u ní zastavte za jiného pěkného dne, vždyť si jdete pro výhled za odměnu. V jejím okolí snadno najdete parkoviště i cestu k ní.
N 49° 0(R+G-J).(K-C-B)(H+M+O)(G+H+N)
E 13° 2(P-L+M).(C-D-I)(A+E-F)(B+N-D)
Součet všech číslic výsledných souřadnic je 58, samotné souřadnice si též můžete zkontrolovat on-line.
Poděkování
Naše krabičky na hoře Křemelné by nemohly existovat bez příspěvku několika dalších lidí. Knihy paní Marie Malé byly skvělým zdrojem informací a příběhů zdejšího kraje, zároveň nám na mnoha místech připomněly, že tehdejší život byl mnohem, mnohem tvrdší než dnes. Druhým neocenitelným zdrojem byl rozsáhlý web Zaniklé obce, díky kterému jsme měli představu, kam na Křemelné jít a co zajímavého kde je. Jedním z přispěvatelů této encyklopedie zašlých časů je i Martin Čejka, který pro tento web připravil řadu užitečných mapek se zakreslenými domy, mnoho míst nafotografoval a navíc nám poskytl možnost některé fotografie použít. Snímky z průběhu stavby nám pomohl i Čeněk Šebesta, iniciátor obnovy kaplí na Předních Paští. Přínosné byly i stránky Kohoutího kříže, který se věnuje šumavské německé literatuře. V neposlední řadě by tyto krabičky nevznikly bez nekonečné trpělivosti naší Míly. Všem zmíněným patří náš velký dík doprovázený upřímným obdivem k tomu, co dělají.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!