Upozornění: Keš je umístěna v bezpečné vzdálenosti od těžební jámy a pro její nalezení není potřeba se k okraji jámy přibližovat, natož do ní vstupovat. Sněžná jáma je staré důlní dílo a podle § 29 vyhlášky č. 26/1989 Sb. do ní můžete vstoupit jen na základě písemného příkazu organizace, která má k dílu vlastnické právo.
V předhustiské době představovalo okolí dnešních Kašperských Hor, tehdy Reichensteinu, nejvýznamnější zlatonosný revír Českého království. Revír v šíři 2–3 km se táhl v délce 10 km od Ždánova k hoře Křemelné, zahrnoval na 40 dolů a celou řadu štol. Ač jádrem bylo údolí Zlatého potoka jižně od města, byla významná těžba i na samých okrajích revíru. Na Křemelné byly tři lokality – důl a nálezná jáma sv. apoštola Pavla nad řekou Otavou, důl sv. Panny Doroty na Paštích na Paštěckém vrchu a konečně důl Babylon.
Okolí severního vrcholu Křemelné, dnes zvaného Sněžné jámy, a její východní svahy byly ve středověku nejzápadnějším místem revíru. Správa zlatých dolů nechala vybudovat hornickou osadu složenou z nuzných chýší, aby poskytla horníkům alespoň nějaké zázemí. Pod vlivem vládnoucích Lucemburků s dobrými vazbami na francouzský dvůr bylo místo nazváno Pavillón, snad ve významu domek. Později bylo zkomoleno, neb již v roce 1426 se mluví o dole Babylon, a do dnešní doby se zachovalo v názvu Velký Babylón. Dataci těžby do 14.–15. století potvrzují archeologické nálezy keramických zlomků nalezených při hlavní řadě šachet.
Zlatonosná ruda se na svazích Křemelné intenzivně těžila povrchově i hlubinně. Po povrchovém dobývání zbyla na severovýchodních svazích řada tzv. pinek. Některé jsou mělké, ty hlubší by děti označily jako pasti na mamuta. Část mohutných prohlubní mohla v nejhlubším místě pokračovat šachtou, většina z nich je dnes již zavalena, některé viditelné šachty uvádíme ve waypointech R1 až R6.
Největší sněžná jáma
Na plošině severně pod vrcholem Sněžných jam je k vidění největší ze zdejších stop po těžbě. Jáma má na délku okolo 50 metrů, postupně se rozšiřuje ze 3 metrů na dvě ramena o celkové šíři 10 metrů. Na svém západním konci má jáma charakter strmé propasti, neboť činnost horníků kopírovala průběh křemenné žíly s obsahem zlata. Šachtu razili jen v šíři žíly nebo – byla-li žíla slabší – v šíří dostatečné pro protáhnutí se a samotnou těžební práci. Kutat nazdařbůh neumožňovalo též použití značně primitivních nástrojů a postupů. Údaje o hloubce šachty se značně různí: viditelné dno severního ramene je v hloubce okolo 20 metrů. Předpokládá se, že původní šachta byla hlubší, uvádí se 30 až 50 metrů, ale i v odborných textech je možné najít údaj o hloubce až 100 metrů.
Tušená hloubka jámy ji řadí mezi nejhlubší středověké dobývky zlatonosné křemenné žíly v Českém masívu, nadmořská výška 1095 metrů z jámy činí nejvýše položenou zlatonosnou dobývku v šumavském krystaliniku.
V těžebních jamách se hromadí v zimním období spolu se sněhem a ledem také mrazivý vzduch. Orientace největší jámy ve směru východ–západ, kolmé stěny, velká hloubka a vysoká nadmořská výška – to vše přispívá k tomu, že se vzduch na dně šachty na jaře a v létě ohřívá jen velmi, velmi zvolna. Tak umožňuje nahromaděnému sněhu a ledu přečkat až do pozdního léta. Za zvláště příznivých klimatických podmínek vydrží sníh po celý rok až do nového sněhu. Sníh na dně, viditelný na jaře i z okrajů jámy, dal šachtám jejich jméno.
Geologie a zlato
Ve sněžné jámě byla dobývána cca 5 m mocná křemenná žíla, strmá 70–90 stupňů s úklonem k severovýchodu a jihozápadu, která lokalitou prochází ve směru ZSZ–VJV. Průzkumné vrty na místě prokázaly, že žíla klesá minimálně do hloubky 130 metrů. Křemenná žíla se zde setkává s žilou granitového porfyru, další vyvřelou horninou. Tyto intruze se nacházejí v biotiticko-cordieritické pararule, která je hlavní horninou Křemelné a Sněžných jam.
Cílem těžby na severovýchodních svazích Křemelné bylo jemnozrnné zlato vysoké ryzosti (udává se 900–997), tj. fakticky slitina se stříbrem zvaná elektrum. Při geologickém průzkumu zlatonosných pásem v okolí Kašperských Hor na počátku 90. let byly pod vrcholem Sněžných jam provedeny 4 vrty hluboké 204 až 253 metrů. Ve vzorcích z vrtů se obsah zlata pohyboval mezi 1 až 6 gramy na tunu, ve vzorcích odebraných z vytěžených hald byl zjištěn obsah zlata (kovnatost) až 18,3 gramu na tunu, v průměru ale okolo 6,2 gramu na tunu. Pro srovnání uvádíme kovnatost na kašperskohorské štole František, která se pohybovala mezi 10 a 14 gramy zlata na tunu. Ložisko na Křemelné patří mezi prognózní zdroje zlata a zdejší zlato je zahrnuto do odhadovaného celkového potenciálu 135 tun zlata v šumavské oblasti.
Kudy ke krabičce
Vyrážíte-li ke sněžným jamám autem, zaparkujte u Dobré Vody (waypoint PA). Po asfaltové silničce dojdete k rozcestí U Malého Babylónu (waypoint T1). Odbočte vlevo a pokračujte po zelené turistické trase na louku zbylou po zaniklém Malém Babylónu. Ke středu louky se sbíhají zprava dvě cesty – zvolte cestu vpravo a na waypointu T2 vstupte do lesa. Cesta vás povede severním svahem stále vzhůru až ke sněžné jámě a do blízkosti keše.
Při cestě od vrcholu Křemelné pokračujte přes vrchol Sněžných jam dále k severu. Cesta vás přivede na plošinu pod vrcholem, kde zprava obloukem obchází rokli největší sněžné jámy.
Série na Křemelné
Projděte se s námi po svazích výrazné šumavské hory Křemelné a nalezněte harmonickou krajinu přetvořenou člověkem, přesto mnoho desítek let opuštěnou. Navštivte místa připomínající zlatý poklad v jejích hlubinách, obejměte stromy věkem překlenující staletí, procházejte se rozlehlými lesy, objevujte usedlosti zmizelé v propasti času, zastavte se u nově obnovených kaplí, či se posaďte do trávy se svačinou a užívejte úchvatných vyhlídek. Půvabně osamělá Křemelná na vás čeká, abyste ji mohli důvěrně poznat, dokážete-li respektovat její přírodu a klid. Naše krabičky vám budou spolu se vzpomínkami zdejší rodačky paní Marie Malé průvodcem po cestách, loukách, lesích a také v čase. Najdete-li je všechny včetně čísel, je pro vás připravena krabička navíc jako malá odměna.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!