Seeblick-Kleiner Arbersee tradiční cache – GC4Z10Y

DEUTCH

Am nordwestlichen Rand des Gipfelplateaus von Großem Arber befindet sich der Aussichtspunkt auf den Kleinen Arbersee. Von ein paar kleinen Felsen hat man die schönste Aussicht in die Tiefe auf den Karsee mit schwimmenden Inseln.

Außer dem See sieht man die Gipfel des Bayrischen Waldes im Binnenland, die Gipfel des Bergkammes vom Großen Arber, über Kleinen Arber bis zum Kreuzfelsen, den einsamen Bergrücken vom Hohen Bogen, in der Ferne den Oberpfälzer Wald und Böhmerwald mit dem Schwarzkopf und letztlich auch den gegenüberliegenden Bergkamm vom Künischen Gebirge mit dem herrlichen Osser. Die Geschichte der See mit schwimmenden Inseln findet man im Begleittext von den Caches Kleiner Arbersee und Schwimmende Inseln, beziehungsweise in der Wikipedia.

ČESKY

Na severozápadním okraji vrcholové plošiny Velkého Javoru se nachází vyhlídka především na Malé Javorské jezero. Kromě pohledu na modravou hladinu jezera s plujícími ostrůvky nabízí výhled na vrcholy Bavorského lesa, hraničního Královského hvozdu, ale přes okolí Lamu i k Českému lesu s Čerchovem.

Ledové doby a jezero

Malé Javorské jezero (Kleiner Arbersee) vzniklo jako ostatní šumavská ledovcová jezera před 10 tisíci lety při poslední době ledové. Ve würmském glaciálu byla horní hranice lesa i sněžná čára mnohem níže než dnes a javorský hřeben ležel výrazně nad ní. Bohaté sněhové srážky dopadaly na holý hřeben a západní větry odnášely sníh do sníženin na svazích. V nich se nahromaděný sníh při opakovaném natávání a mrznutí měnil ve firn a pod tlakem dalších vrstev sněhu vznikal led. Tloušťka vzniklého ledovce dosahovala mnoha desítek metrů.

Ledovec ležící na severovýchodních svazích Malého Javoru se svou značnou tíhou sunul dolů a postupně vyhloubil v rulovém podloží mohutný kar s dnešní Malou Jezerní stěnou (Kleine Seewand) i údolí táhnoucí se k severu. Po skončení doby ledové a roztátí ledovce se v prohlubni za čelní morénou vytvořilo Malé Javorské jezero, jedno z původních deseti šumavských jezer, napájené a odvodňované Jezerním potokem (Seebach).

Jezerní potok, hlavní zdrojnicí Bílé Řezné (Weißer Regen), se při výtoku postupně prořezával přirozenou bariérou morénové hráze. Souběžně se v jezeře po tisíce let ukládaly sedimenty splavené ze svahů karu, též pyly a listy z okolních lesů. Opomenout nelze ani rašeliník šířící se z příbřežních mokřadů do mělkých vod jezera, neboť jeho odumřelé části klesaly na dno ke zrašelinění. Tyto procesy vedly k postupnému poklesu hladiny jezera, zmenšování rozlohy a snižování objemu zadržované vody. Oproti několika dalším ledovcovým jezerům nepotkal Malé Javorské jezero zánik po úplném zazemění, jen se výrazně zmenšilo. Před rokem 1885 činila rozloha jezera pouhých 2,9 ha – srovnatelnou rozlohu má dnes jezero Laka. Oproti současnému stavu se jezero rozkládalo jen v severní části jezerní pánve, zbytek pánve vyplňovala rašeliniště.

Ruka člověka

V roce 1885 byla hráz jezera navýšena o přibližně jeden metr, neboť větší objem vody v jezeře a možnost manipulovat s úrovní hladiny byly potřebné pro plavení dřeva. Jezero se tehdy podstatně zvětšilo, což vedlo k zajímavému paradoxu: Malé Javorské jezero má větší rozlohu než Velké Javorské jezero. Velké Javorské jezero je však i nadále hlubší a zadržuje téměř dvojnásobný objem vody.

Úpravou hráze se jezero vrátilo do přibližně původního stavu. Pohledem čísel je jeho hladina v nadmořské výšce 918,9 metru (nejníže položené šumavské jezero), délka oválného jezera protáhlého ve směru S–J je 576 metrů při šířce až 195 metrů, dnešní rozloha je přibližně 8,5 ha. Stěna karu na jihu je přibližně 350 metrů vysoká, nejvyššího převýšení cca 480 metrů dosahuje právě proti této vyhlídce. V nejhlubším místě dosahuje vodní sloupec 12 m, průměrná hloubka je 2,7 metru, ale údaje o hloubce se podle různých měření značně liší. V jezeře je zadrženo čtvrt miliónu metrů krychlových vody, která se sbírá z povodí o rozloze 2,79 km². Ale čísla jsou nezáživná, alespoň při srovnání s krásou jezera a jeho okolí, nemyslíte?

Zvýšení hladiny, popř. její následně změny při plavení dřeva, stojí u kolébky ojedinělé podoby jezera. Po zvýšení hráze voda zaplavila rašeliniště na jižním konci současné podoby jezera, kde rozpustila jeho podklad. Ode dna se utrhly velké kusy rašeliny a vytvořily plovoucí ostrovy. Nejde o žádné drobečky, dosahují tloušťky okolo 1,5 až 3 metrů, přičemž rozloha největšího ostrova činí 4500 m². Dáte-li si práci najít fotografie jezera z různých let, určitě si všimnete měnící se polohy největšího ostrova. Na ostrůvcích je rašelinná vegetace včetně velmi vzácných rostlin jako blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris L.) či nenápadné orchideje měkkyně bahenní (Hammarbya paludosa). Zajímavostí ostrůvků jsou zakrnělé smrčky, které svým malým vzrůstem rozhodně nenaznačují věk mezi 60 až 90 roky.

Posledním lidským zásahem do ekosystému jezera byly kyselé deště od počátku 60. let 20. století. Sloučeniny síry a dusíku se do vzduchu dostávaly z provozů těžkého průmyslu a energetiky, vítr je zanášel daleko od jejich zdroje. Voda ve všech šumavských jezerech se stala notně kyselou, což se projevilo vymřením většiny fauny. V Malém Javorském jezeře žili pstruzi, poslední zmínka o nich je z roku 1972. Kyselé deště vyplavily z hornin také kovy jako hliník, olovo a zinek, které přispěly k vyčištění vody jezera a její průzračnosti. Od 80. let minulého století hodnoty škodlivých látek klesají, ale jezero zůstává stále kyselé – v roce 1999 bylo vody pH 5,54. Podle matematických modelů odhadují vědci návrat do původního stavu kyselosti za nejméně 30 let. Kyselost vody stále neumožňuje život ryb, ale larvy hmyzu se v jezeře líhnou.

Ač je jezero a jeho okolí ovlivněné člověkem, je stále živým dokladem síly zmrzlé vody. Jezero a jeho kar jsou společně s málo dotčenými lesy, rašeliništi a alpinskou květenou chráněné od roku 1959 v přírodní rezervaci Kleiner Arbersee, která zaujímá rozlohu 307,5 ha.

Vyhlídka nejen na jezero

Vyhlídka na níže položeném výběžku vrcholového skaliska Kleiner Seeriegel leží o téměř 500 metrů výše než hladina jezera. Můžete odtud obdivovat jeho celý ledovcový kotel.

A nejen to: Až dojdete na vyhlídku, pohlédněte k jihozápadu, tj. do prostoru mezi svahem Velkého Javoru a kuželem Malého Javoru. Zcela vlevo, částečně za vrcholky několika smrků, uvidíte za běžné viditelnosti kužel Vogelsangu (1022 m). Vpravo od něj začíná 25 km vzdálený hřeben s vrcholy Rauher Kulm (1050 m), Hirschenstein (1095 m), Knogl (1056 m), Predigtstuhl (1020 m) pokračující přes Saustein (955 m) k Prölleru (1048 m) s výraznými pruhy sjezdovek lyžařského střediska a Hanichelriegelu (978 m). V popředí uprostřed vystupuje mnohem bližší, zalesněný Wolfgangriegel (876 m) a vlevo od holých svahů Malého Javoru dvouvrcholový Weigelsberg (898 m). Dům na východním svahu Malého Javoru je Chamer Hütte.

Za výjimečné viditelnosti bude na horizontu nad Vogelsangem až po Hirschenstein vidět pásmo tyrolských a bavorských Alp vzdálených okolo 250 km. Největším "zubem" je masiv Zugspitze a Schneefernerkopf.

Vpravo od Malého Javoru pokračuje javorský hřbet vrcholy Enzian (1287 m) a Heugstatt (1262 m). Vpravo od něj je hřeben s Kreuzfelsen (999 m) po Großer Riedelstein (1132 m), opět s rozpoznatelnými sjezdovkami. Navazuje hřbet od Mühlriegelu (1080 m) po Ödriegel (1150 m) po krajní Schwarzeck (1235 m). Vpravo od něj vystupuje tmavý hřbet Hoher Bogenu s kuželem Burgstallu (976 m) a výraznou věží ozdobeného Schwarzriegelu (1079 m). Dále vpravo je vidět masiv Čerchova (1024 m).

V údolí Bílé Řezné za jezerem se rozkládá region Lamer Winkel, jehož ozdobou jsou především Prsa Matky Boží neboli Malý (1266 m) a Velký Ostrý (1293 m). Od něj se táhne doprava hraniční hřeben Královského hvozdu s Maxfelsen (1138 m), Velkým Kokrháčem (1229 m), Svarohem (1333 m) a Jezerní horou (1343 m). Drobně vypadá sousední Špičák (1205 m) se sjezdovými tratěmi. Za ním je patrný Můstek (1234 m), Pancíř (1214 m) a konečně ještě vzdálenější Javorná (1090 m).

(kopie listingu)