Když se trojice dětí pana Genowa rozhodla dát tátovi netradiční dárek k 65. narozeninám, jistě je nenapadlo, že se o dárku dozví půlka Evropy. Nadja, Boris a Rumen z Neuenhagenu využili programu "Adopt-A-Vortex" meteorologické ústavu Svobodné univerzity Berlín a nechali po svém otci pojmenovat tlakovou níži. Tlaková níže zní nevinně, ne? Jenže pan Kyrill Genow se díky tomu stal kmotrem jedné z nejničivějších bouří, které západní Evropa v 21. století zatím poznala.
Bouře se narodila nad kanadským ostrovem Newfoundland 15. ledna 2007 a odtud putovala přes Atlantický oceán směrem k Evropě. V noci ze 17. na 18. ledna přehnala přes Irsko a Velkou Británii s rychlostmi větru od 100 po 160 km v hodině. Když se bouře dostala nad pevninu v Nizozemí a Německu, vítr dosahoval rychlostí až k 200 km/h a zcela nepochybně patřil do nejvyššího 12. stupně Beaufortovy stupnice. Bouře nebyla žádnou lokální záležitostí, zasáhla během 18. ledna většinu Německa a po 18. hodině se začala přesouvat i nad České území, přes které se přehnala na své cestě k Baltickému moři. Na Sněžce zaznamenali v nárazech rychlost větru 212 km/h, na většině území však byly rychlosti větru přes 160 km/h výjimečné.
Bouře Kyrill nebyla bez následků: v Evropě způsobila smrt téměř 50 lidí a napáchala značné škody na majetku odhadované na 3,5 mld. euro. V Česku se vichřice nejvíce podepsala na šumavských lesech, kdy během noci změnila tvář mnoha horských hřebenů a svahů. Odhaduje se, že na Šumavě došlo k poškození téměř 3 miliónů metrů krychlových dřeva, tj. padl přibližně 1 milión stromů. Na Železnorudsku můžete rozsáhlé holiny najít na Pancířském hřebenu v oblasti Můstku, na hřebenu Královského hvozdu od Jezerní hory po Ostrý, přirozeně na Polomu či sousedním Debrníku. Příčinou výjimečného rozsahu škod kromě značné rychlosti větru, dlouhé doby trvání bouře a expozice vrcholových částí bylo i nepřirozené složení lesů, kde převládá smrková monokultura.
Stopy přetrvávají
Hledat člověka, který by měl radost z této změny šumavských lesů, je velmi obtížné. Ač jsou popadané stromy výsledkem přírodního procesu a součástí koloběhu života, vypadal les první roky po vichřici zoufale a v následujících letech se celkový dojem příliš nelepší. Optimisté mohou nalézat naději, že nové holiny budou osázeny smíšenou výsadbou a tak se urychlí přeměna složení šumavských lesů směrem k přirozeným lesům. Přesto rozsáhlé změny lesa přinesly jednu příjemnou věc: mnoho míst ponořených po desetiletí v temném lese náhle nabízí dlouhou dobu nevídané, úchvatné výhledy do krajiny. Pohled do údolí Slatinného potoka z Můstku, cesta po hřebeni Královského hvozdu, panoramatická Šumava z vrcholu Polomu – to vše se nabízí teď a jen na pár let.
My vás zveme na severní svah Jedlové, tisícovkové rozsochy Pancířského hřebene. Svahem prochází asfaltová silnička od Starého Brunstu na Suché Studánky a právě pod ní položil Kyrill část lesa. I po těch letech tu stále zbývá paseka, ale díky poloze Jedlové a nadmořské výšce přes 1100 metrů se tu otevírá krásný výhled do vnitrozemí. Krásu místa zaznamenala i státní společnost Lesy ČR a u cesty umístila turistický přístřešek. Můžete si tak pohodlně sednout a pozorovat kraj pod vámi, jako je osada Šukačka, okolní pastviny či blízké kopce okolo Čachrova, nebo při vynikající viditelnosti dohlédnout na západní Brdy, Křivoklátskou vrchovinu a při velkém štěstí až na Klínovec v Krušných horách (téměř čistý sever).
Protože dočasná vyhlídka nemá žádné jméno, dovolíme si ji pojmenovat po kmotrovi orkánu. Kyrill Genow, německý elektrotechnik bulharského původu, je dnes znám především kvůli bouři, což jej moc netěší. Když jej z univerzity upozornili, že za pár dní dorazí níže s jeho jménem, bral to jako milou legraci a říkal si: "déšť přijde a zase odejde". Onoho dne byl však naprosto šokován peklem, které po něm pojmenovaná bouře rozpoutala v části Evropy. Už bezprostředně po bouři si užil své od vtipálků, kteří volali a chtěli náhradu škody či jej informovali o rozsahu poškození. Pan Genow by byl mnohem raději znám pro svůj úspěch v 70. letech, kdy v NDR předešel celostátnímu výpadku elektrického proudu, za což byl vyznamenán.
Kudy ke krabičce
Na kole či s kočárkem bude vynikající volbou lesní silnička vedoucí od silnice č. I/27 nad Javornou, použitelná je samozřejmě i pro pěší. Je v dobrém stavu, stoupá jen pozvolna a zabloudit se na ní nedá, vede k výhledu téměř přímočaře. Vydat se po ní můžete od železnorudské silnice (waypoint PA, ale ouvej, málo místa k parkování). Máte-li více času, můžete ji využít jako část okružní červené cyklotrasy č. 2093, která vede z Javorné přes Šukačku, obě rozcestí Suchých Studánek, samotnou vyhlídku, okolo Supa, bývalého Starého Brunstu, Zhůří, Starou Huť a Keply zpět na Javornou.
Na svahy Jedlové si také můžete odskočit při putování po vyhlášené hřebenové cestě od Prenetu po Pancíř. Přibližně 200 metrů severně od přístřešku u vrcholu Můstku odbočuje k severovýchodu lesní cesta (waypoint T1). Míří do sedla s Jedlovou a odtud k rozcestí Na Suchých Studánkách. Necelé dva kilometry, sestup o 120 metrů, pak třeba zase zpět.
CHKO Šumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!