Šumavská řeka Křemelná zůstává ve stínu své sestry Vydry, přestože její tvář a také okolní krajina jsou daleko rozmanitější. Má balvanité koryto i klidné tišiny s písčitým dnem, klikatí se v meandrech i spěchá na rovných úsecích, je obklopena tu horským smrkovým lesem, tu olšinami či voňavými loukami, teče hlubokým kaňonem i širokým údolím. Na rozdíl od Vydry, kterou silnice a cesty doprovázejí po celé delce, je Křemelná na mnoha místech lidskému oku vzdálená a noze člověka nedostupná.
Vraťme se k širokému údolí, které Křemelná se svými přítoky vytváří. Prostor okolo soutoku s rovnocenným Slatinným potokem, nedalekého soutoku s Jezerním potokem přitékajícím od jezera Laka a konečně u soutoku s Prášilským potokem u Šerlova dvora je na šumavské poměry rozsáhlý: mezi vrcholy Vysokého hřbetu a Ždánidel je údolí široké 7,5 km, mezi Vysokým hřbetem a Skalkou pak přes 10 km. Ne nadarmo si v dobách existence vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda vybrala část údolí Československá lidová armáda jako tankovou střelnici.
Údolí rozkládající se mezi bývalou Pasekou a též zaniklým Frauenthalem je také pořádně hluboké: na konci Sklářského údolí teče Křemelná v nadmořské výšce 800 metrů, zatímco nejvyšší bod okraje údolí, vrchol Ždánidel, se nachází v 1308 m.n.m. Půl kilometru převýšení není málo. Převýšení do vnitrozemí je o téměř polovinu menší, ale táhnoucí se Vysoký hřbet vytváří na severu nepřehlédnutelnou hradbu.
Přidáme-li k rozlehlému a hlubokému údolí vysoké hraniční hory na jednom okraji, schází nám pro krásnou scenérii už jen poslední ingredience: místo, odkud toto vše lze pozorovat. Je jich několik, keš najdete např. na vyhlídce nad bývalou Skelnou, která bohužel rychle zarůstá a je z ní samotné vidět jen Poledník a Skalka, nebo z louky nad bývalým Malým Borem, odkud je vidět především část hraničního hřebenu od Ždánidel k Polomu.
My vás zveme na pastviny nedaleko bývalé osady Rovina na jihovýchodním konci Vysokého hřbetu. Louky spásané ovcemi tu vystupují do nadmořské výšky okolo 940 metrů, skoro až na hřeben. Otevírá se tu výhled, ve kterém hory vypadají skutečně jako hory, obrovské a monumentální. Zleva můžete vidět lesy na Březníku, za ním se ukrývá hora Křemelná. V místech, kde jsou za blízkým lesem poprvé vidět svahy Jezernice, vystupuje částečně viditelná Velká Mokrůvka a kužel balvanitého Luzného, nejvyššího vrcholu výhledu, nicméně obojí titěrné. Za obrysem svahů Jezernice vystupuje jen trochu Oblík, vpravo od něj i vrchol zmíněné Jezernice. Blíže k nám vybíhá hřeben k Větrnému, naopak v pozadí přes Předěl přechází k Poledníku a kupce Skalky. Před nimi v popředí je skoro tisícovka Slunečná, vpravo, nevýrazný a nižší Kamenitý s loukou ve Sklářském údolí. Zpět na horizont – vpravo od Skalky je vidět Kleiner Hahnenbogen a výrazný Kiesruck, před kterým je nižší Schachtenhausriegel. Dominantní horou výhledu jsou Ždánidla spojená s Dřevěnou holí, na jejím úpatí si povšimněte zarůstajících luk okolo Vysokých Lávek. Za Dřevěnou holí se zvedá Debrník neboli Plesná. Hora nad jezerem Laka je spojená sedlem s dvouvrcholovým Polomem, před kterým je vidět poslední tisícovka výhledu a to Hůrecký vrch. Nebýt rozhledny na Poledníku, blízkého ohrazení pastvin a elektrického vedení, viděli byste jen ryzí přírodu, byť člověkem pozměněnou.
Kudy ke krabičce
Cesta ke keši je triviální: z parkoviště u chaty Rovina (waypoint PA) se vydáte na západ po zeleně značené turistické trase. Právě podle této cesty, tzv. Hřebenové cesty, je keš pojmenována. Po cestě pokračujte až k odbočce na pastvinu (waypoint T1), nemá smysl odbočovat dříve a prodírat se náletovou vegetací či brodit mokrou trávou. Až ke keši je možné zajet s kočárkem, stoupání je velmi mírné. Cyklisté na Hřebenovou cestu nesmějí vjíždět. Nezapomeňte vstoupit na pastvinu, ovce se vás nejspíše budou bát více než vy jich, protože z ní je výhled pořádný.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!