Město Švihov se nachází na cestě z Klatov do Plzně, asi 10 km od Klatov. Je známé především pro svou dominantu, ojedinělý gotický vodní hrad, ale má i řadu dalších zajímavých památek. Zveme vás na procházku po Švihově až ke kostelu sv. Jiljí a možná ještě dál (ke keši okolo 3 km, cesta zpět zhruba 1,5 km). Trasa odpovídá vnitřnímu okruhu naučné stezky a tak vás budeme navádět i k jejím tabulím (pokud se nebudou překrývat s našimi zastávkami). Indicie, které budete hledat, nebudou nijak zásadní, jen prosté detaily, pro které se snad kouknete na památky a zajímavosti pečlivěji a občas i jiným způsobem. Vedle začátku multi-cache lze bezplatně zaparkovat, neboť auto není pro tuto keš vhodné, na rozdíl od kola či kočárku (za kostel se dostanete okolo bez schodů).
Na výchozích souřadnicích naleznete krásnou lípu, která už léta dělá společnost kostelu sv. Václava. Tento původně gotický svatostánek je písemně poprvé připomínán roku 1356. Po velkém požáru 1744 však z tehdejší stavby zbyly jen obvodové zdi, které byly plně využity při obnově dodnes dochované převážně barokní podoby. Na severní straně kostela (ta přilehlá k faře) může obdivovat původní gotický portál s figurální výzdobou.
1. Mezi slepým portálem a elipsovitým okénkem je vidět sloupec střídajících se pískovcových kvádrů. Počet kratších kamenů si poznamenejte jako A (praskliny kamenů neřešte) (waypoint QA).
Okolo kostela sloužil švihovským hřbitov, dnes jej a pohřbené připomíná jen krucifix. Obejdete-li kostel na jižní stranu přilehlou k silnici, spatříte pěkné sluneční hodiny a můžete jejich čas porovnat s hodinami na věži. Příběh kostela naleznete popsán na 3. zastávce naučné stezky (waypoint N3), ale jedna zajímavost na ní není uvedena: barokní varhany od loketského mistra Jana Adama Pleyera mají své píšťaly vyrobené z materiálu cínové rakve vyjmuté z krypty kostela.
Od kostela se vydejte na náměstí T. G. Masaryka, které je historicky prvním náměstím města. Jeho skutečnou ozdobou je socha sv. Jana Nepomuckého blízko kruhového objezdu. Barokní pískovcová plastika neznámého autora zachycuje legendárního světce v obvyklé poloze.
2. Znáte slovo "kramle"? Jde o kovový spojovací prvek, který na pomníku několikrát užit. Abyste si prohlédli nejen mořské usazeniny vytvarovanou rukou mistra, ale i kamenickou práci, spočítejte jako B kramle na vodorovných plochách dvou nejnižších stupňů podstavce pomníku (waypoint QB).
V sousedství sochy vede doprostřed trávníku cesta pamětních kamenů. První, nejhůře čitelná deska připomíná osvobození Švihova III. americkou armádou pod velením generála Pattona dne 5. května 1945. Na druhé desce se připomene TGM, po kterém je celé náměstí pojmenováno, a současně podíl studentů na tzv. Sametové revoluci. Poslední kámen se týká blízké mladé lípy, neb připomíná její pojmenování – Lípa svobody Jana Palacha (waypoint R1).
Náměstí T. G. Masaryka, původem starší, však nemá jen ozdoby a tak cestou k další zastávce projdete okolo nefunkční miniaturní čerpací stanice či krabice nákupního střediska. Druhá zastávka naučné stezky (waypoint N2) se skrývá za nákupním střediskem a je věnovaná nejstarším dějinám města. Dozvíte se například, kde leželo Horní město, jak malicherné spory připravily rod Švihovských o majetek a jaké lumpárny si příbuzní navzájem činili. Mimochodem, v této uličce žili švihovští Židé povinně až do roku 1811.
Od obchodního domu přejděte na náměstí Edvarda Beneše a zamiřte rovnou k památníku padlých občanů Švihova v obou světových válkách. Pomníku vévodí voják s puškou stojící pod českým dvouocasým lvem. Množství jmen na památníku v takovém malém městě docela překvapí.
3. Když už jsme prozradili, kolik ocasů má lev, budete se muset podívat po něčem jiném: jako C si poznamenejte počet písmen v úplně posledním křestním jméně na pomníku, tj. v pravém dolním rohu pravého panelu (waypoint QC).
Hrad jste již při cestě k pomníku zahlédli, pojďte tedy k němu blíže Žižkovo ulicí. Cestou na vás čekají hned tři zajímavé tabule: první je věnovaná natáčení filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka, neboť nemalá část záběrů vznikala právě na zdejším hradě a v okolí Švihova. Není škoda, že jinému významnému filmu natáčenému na hradě, Šašek a královna, se takové pozornosti nedostává? Další tabule je první zastávkou naučné stezky (waypoint N1) a věnuje se městu, kromě jiného se na ní dozvíte, od čeho je zřejmě odvozen název města (prozradíme, že švihadlo to není). Poslední tabule nabízí trojici panoramatických pohledů na Švihov a okolní kopce (ale pozor, obsahuje řadu chyb).
4. Na tabuli věnované Popelce je v levém dolním odstavci popsána historka s Vladimírem Menšíkem a Vítězslavem Jandákem. Je v ní zmíněn počet hodin, který si poznamenejte jako D (waypoint QD).
Ještě než dojdete k hradu, minete po pravé straně bývalý Tylův mlýn (waypoint R2). Budova z roku 1912 je krásným příkladem průmyslové architektury, i když se v ní dávno zrno na mouku nemele. V přízemních oknech si můžete přečíst o jeho historii. Otočíte-li na můstku přes odvodní kanál hlavu k východu, spatříte v dáli kostel sv. Jiljí.
Ale to jste již u hradu. Švihovský hrad je národní kulturní památkou, neboť je unikátním dokladem gotického panského sídla, které nebylo nijak zásadně přestavováno. Jeho propracované opevnění kombinující dvojitý věnec hradeb zesílených baštami, vodní příkopy a možnost zaplavit rozsáhlé okolí hradu z něj v době vzniku dělalo nedobytnou, dokonalou pevnost. O hradu si můžete přečíst na čtvrté a páté tabuli naučné stezky (waypoint N4). V turistické sezóně si ale raději odskočte na prohlídku jednoho z hradních okruhů nebo alespoň nahlédněte na nádvoří, keška na vás určitě chvíli počká.
5. Než projdete branou, povšimněte si na levé straně hradní zdi drobné, bílé, smaltové cedulky s černým nápisem. Za pár let už bude také dozajista památkou. Jako E si poznamenejte počet slov posledního řádku (waypoint QE).
Prohlédli jste si hrad či alespoň vnitřní nádvoří? Je možné, že i toto nádvoří bylo možné zaplavit vodou. Vydejte se od hradu podél vodního příkopu, který další staletí sloužil jako náhon mlýnu a dnes přivádí vodu k malé elektrárně. Přes kanál můžete obdivovat syrové kamenné zdi vnějšího opevnění, ke kterým byly později přistaveny z opačné strany hospodářské budovy. Společnost vám obvykle budou dělat plující divoké kachny. Otočíte-li hlavu k západu, uvidíte za městem velké hory Běleč a Tuhošť. Podél kanálu dojděte až ke konci opevnění. Poslední štít patří gotickému špýcharu neboli sýpce, ve kterém původně bydlel švihovský purkrabí. Dnes špýchar slouží jako víceúčelový sál např. pro svatby, koncerty či Popelčiny plesy. Sousední věž se jmenuje Kašperka a snad sloužila jako vězení a hladomorna.
6. Pohledem se vraťte ještě ke štítu špýcharu a jako F si zapište počet oken v jednom libovolném patře (waypoint QF).
Proti proudu náhonu by se dalo pokračovat až k jezu (waypoint R3), cestou byste mohli nahlédnout na romantická mrtvá ramena původního koryta Úhlavy (waypointy R4, R5), ale pro nalezení keše bude stačit, když kanál přejdete po stavidle. To je důležitou částí protipovodňových opatření, v případě potřeby uzavírá přítok do vodního příkopu.
7. Když už okolo letitého zařízení stavidla procházíte, zkuste najít na čelní straně drobnou tabulku výrobce bří Prášilů. Uvádí se na ní římským číslem i část Prahy a toto číslo si zapište jako G (waypoint QG).
Náhon ještě neopustíte, po jeho druhém břehu se vydáte nazpět k hradu. Poblíž věže Kašperky se zastavíte pro hradní kešku a vrátíte se zpět na cestu. Je z ní vidět hezky celý vnitřní hrad s paláci a kaplí. Jedna zajímavost se skrývá pod terénem u východního konce špýcharu, tj. v místech, kde navazuje nižší budova. Základy stavby jsou dosud většinou považovány za druhou hradní bránu, ale podle Prof. Tomáše Durdíka by také mohlo jít o přístav sloužící v okamžiku zatopení okolí hradu.
8. Z cesty napříč valem se podívejte na jižní palác (waypoint R6) a nalezněte prévet, visutou toaletu, s okénkem. Jako H si poznamenejte počet tabulek skla tohoto okénka (waypoint QH).
Nedaleko odtud je šestá a sedmá tabule naučné stezky, které se věnují živelným pohromám v dějinách města a zvláště historickým povodním. Poslední velká povodeň postihla město v roce 2002, kdy voda zatopila široké okolí města, vystoupala i na vnitřní nádvoří hradu a zaklepala i na dveře radnice na náměstí Edvarda Beneše. Kromě následné obnovy poničeného města byla v následujících letech realizována mnohá protipovodňová opatření, z nichž nejzajímavější je hned vedle vás: modernější část vnějšího opevnění hradu, kterou nechal císař Ferdinand III. po třicetileté válce raději zbořit, byla částečně obnovena a slouží jako hráz. Na ní navazuje val oddělující město od řeky.
9. Na levém panelu je v prvém odstavci uvedena hloubka Úhlavy v metrech při povodni 2002. Při srovnání se 70 centimetry běžného stavu jde o docela děsivé číslo. Vy si jej opište jako I (waypoint QI).
Už jednou jste stáli v míste, na které se instalují mobilní kovové protipovodňové zábrany, nyní takovým místem projdete. Při povodních byste snad na druhé straně byli v suchu, stejně jako palácová kaple Panny Marie, kterou vidíte vlevo (waypoint R7). Kaple spojující oba hradní paláce je vysoká a uvnitř krásně vyzdobena. Největším pokladem je pravděpodobně nejstarší česká realistická krajinomalba zachycující středověkou podobu hradu. Z cesty si můžete prohlédnout omítky fasády, které jsou původní gotické a renesanční, ale i kamenickou práci na oknech. Budete-li pozorní, naleznete na jednom z opěráků kaple erb.
10. Na severní straně kaple slouží zbytek opevnění jako mohutný opěrák. Vedle něj je velké okno. Jako J si poznamenejte, na kolik částí je rozděleno. (waypoint QJ).
Mimochodem, všimli jste si hradních ovcí a koz? Okruh okolo hradu vás přivede opět před hlavní bránu, od které se vrátíte na náměstí Ed. Beneše. Dominantou náměstí je budova radnice (waypoint R8), která byla postavena v roce 1860 na místě původní. Současná romantizující podoba s věží vznikla až při přestavbě v roce 1911. Na fasádě si prohlédněte plasticky provedený městský znak.
11. Pohlédněte vzhůru, na věž, kde jsou pod cimbuřím vedle sebe malé kulaté otvory. Počet nezaslepených otvorů na levé straně si zapište jako K, na pravé straně je jich stejně.
Před radnicí je jedna ze studní, které náměstí zdobí. Obnoveny byly po velké povodni a zdobí je geometrická tělesa vytvořená z dubových trámů výtvarníkem Václavem Fialou. Před radnicí je polokoule, na protější straně je kužel a vy se půjdete podívat na válec pod největšími stromy náměstí.
12. Konstrukce dřevěného válce nad studnou tvoří drobná okénka. Jako L si zapište, kolik jich je v každém sloupci (waypoint QL).
Od poslední studny stojí co by kamenem dohodil další švihovská zajímavost: kostel se záclonami, květinami v oknech a pavlačí! Celou historii švihovského špitálu a kostela sv. Jana Evangelisty se dozvíte na osmé tabuli naučné stezky. My jen doplníme, že při povodni roku 2002 sahala voda k oknům a v následujících letech se kostel v některých detailech přiblížil svému původnímu vzhledu.
13. Na tabuli vyčtěte v kolika patrech kostela byly černé kuchyně, a zapište si toto číslo jako M (waypoint QM).
Od bývalého kostela pokračujte k řece Úhlavě. U mostu si povšimněte druhé sochy sv. Jana Nepomuckého (waypoint R9), které je věnována vlastní keš. Až budete na posledním mostu, nakloňte se nad hladinu: při normálním stavu je docela hluboko, ale v srpnu 2002 voda vystoupala až k mostu. Na druhé straně mostu pohlédněte na člověkem přetvořené koryto vypadající jak plavební kanál.
Až přejdete most a hlavní silnici, ocitnete se v části Švihova zvaného Za Vodou a dokonce budete procházet stejnojmennou ulicí – jste prostě na chvíli za vodou. Na konci ulice je starý židovský hřbitov. Pokud se mu říká starý, není to jen pro existenci nedalekého nového hřbitova, ale též pro skutečné stáří: nejstarší čitelný náhrobek je datován rokem 1644. Hřbitov nebyl v minulosti nikdy významně ničen a tak se dochovalo okolo 140 zajímavých barokních a klasicistních náhrobků. Když budete koukat na devátou tabuli naučné stezky, nezapomeňte na keš Židé ve Švihově, která ze stejné tabule čerpá.
14. Na tabuli najděte, kolik švihovských židovských občanů přežilo pobyt v koncentračních táborech, a počet si zapište jako N (waypoint QN).
Po prohlídce hřbitova se vydejte podél něj vzhůru... k dalšímu hřbitovu, dosud používanému. Uprostřed hřbitova stojí nejstarší památka Švihova, starobylý kostelík sv. Jiljí ze 12. století (waypoint RA). V době svého vzniku nebyl obklopen hřbitovem, ale byl součástí tvrze rodu Držkrajů. Panstvo, které při bohoslužbách sedělo na tribuně, je dávno pryč i se svou tvrzí, téměř stejně jako románská podoba kostela. Gotické a barokní přestavby změnily jeho vzhled, přesto zbylo jedno malé, úzké okénko a samozřejmě zdivo.
15. Románské okénko je vyfoceno i na poslední tabuli vnitřního okruhu. Ostění okna narušuje deska Karla Novotného. Jako O si poznamenejte počet písmen prvního slova, které v textu následuje za jeho příjmením (waypoint QO).
Tak a je to vše. Nyní si jen spočítáte souřadnice a za malou chvilku budete vědět, na jaký z okolních kopců vyrazíte. 
N 49° 2[A+O-F].[C+H-D][I-F-N][J+M-G]
E 13° 1[E+D+L].[B-O+F][G-H-M][J+C-B]
Kontrolní součet zjištěných indicií je 61 a kontrolní součet číslic v celých vypočítaných souřadnicích je 55.