Řeky Plzeňského kraje challenge cache – GC2JD9H

CS: Přijměte výzvu a navštivte řeky a říčky Plzeňského kraje.
EN: This cache has Czech listing only.

Celý text je k dispozici včetně diakritiky.

Keš sice naleznete na výchozích souřadnicích, ale tak jednoduché to nebude: jde o keš s výzvou (challenge cache). Tento typ keší vyžaduje dosažení určitého cíle před nalezením a zalogováním samotné krabičky. Vaším cílem budou řeky a říčky v Plzeňském kraji.

Je vaší volbou, zda se rozhodnete tuto keš odlovit nebo ji naopak ignorovat. Stejně tak záleží na vás, zda ji přijmete jako inspiraci pro výlety do míst, kde jste dosud či dlouho nebyli, nebo zda pro vás bude jen otravnou povinností pro dosažení prázdné mapy.

Výzva a její pravidla

1. Najděte keš alespoň u 14 řek a říček Plzeňského kraje. Za řeky a říčky se pro účely této keše považuje Berounka, Střela, Třemošná, Klabava, Úslava, Radbuza, Úhlava, Merklínka, Zubřina, Černý potok, Mže, Úhlavka, Úterský potok, Kosový potok, Hamerský potok, Otava, Lomnice, Ostružná, Křemelná, Vydra a Řezná. Výběr je na vás.
2. Hledejte takové keše, které jsou vzdálené do 300 metrů od vodního toku, popř. od břehu vodní nádrže, kterou tok protéká. Pro posouzení vzdálenosti uvažujte u všech keší souřadnice uvedené v listingu, tj. u mystery, multi, letterboxu, wherigo výchozí souřadnice. Můžete také započítat keše, které jsou řece primárně věnovány, byť neleží v její těsné blízkosti. Eventy prosím vynechejte.
3. Hledejte keše jen na území Plzeňského kraje.
4. Pro každou řeku si vyberte jinou keš.
5. Počítejte jen keše nalezené po publikaci této keše, tj. od 25. listopadu 2010 včetně. Pokud máte Plzeňský kraj tzv. vylovený, budete si muset počkat na nové kešky. Neuvádějte nálezy na vámi vlastněných keších.
6. Samotná keš Řeky Plzeňského kraje nemůže být uvažována jako nález u Berounky, neboť výzva musí být splněna před nálezem keše s výzvou.
7. Do vašeho logu nálezu na této keši uveďte seznam nalezených keší splňujících předchozí body pravidel a to podle níže uvedeného vzoru. Seznam keší bude v logu uveden napořád, aby jej mohl kdokoliv použít jako inspiraci pro svůj lov.
8. Logy nalezení bez splnění výzvy nebudou tolerovány, protože splnění výzvy je podstatou tohoto typu keší.

Poznámka: Protože došlo k úpravě výzvy, bylo možné do června 2011 logovat nálezy podle původní podoby výzvy.

Ukázka uvedení nálezu jedné řeky:

Šablona pro log:

Řeky a říčky na mapě a v číslech

Pohledem na mapu se můžete přesvědčit, že žádná oblast Plzeňského kraje nezůstala opomenuta:

Vodní toky byly vybrány podle rozlohy svého povodí nad ústím, celkové délky toku a průtoku v ústí. Ze zařazených má nejmenší povodí Vydra, nekratší je Zubřina a nejmenší dlouhodobý průměrný průtok má Třemošná.

Berounka

Kontroverzně pojmenovaná řeka vzniká soutokem Mže a Radbuzy v Plzni. Naprostá většina délky toku řeky v Plzeňském kraji vede v přírodním parku Horní Berounka. Pro řeku jsou charakteristická hluboce zaříznutá údolí s mnoha zakleslými meandry. Ve 20. století existovaly realistické plány na vybudování vodních děl, pro které platila v údolí stavební uzávěra. Plánované, leč nerealizované přehrady, které by zatopily mnoho zajímavých míst okolo řeky, tak nakonec zachránily podmanivý ráz údolí Berounky. Od svého počátku přijímá Berounka vody Úslavy, Klabavy, Třemošné, Střely, Javornice a konečně Zbirožského potoka u Čilé, kde kraj opouští.

Střela

Střela je jednou z řek, které na území Plzeňského kraje dotékají. Střela pramení u vesničky Prachomety nedaleko Toužimi v Karlovarském kraji, chvíli si jím protéká a do Plzeňského kraje se dostává severně od Rabštejna nad Střelou. Následující kilometry meandrů a převážně kaňonovitého údolí táhnoucího se až k ústí do Berounky patří k nejkrásnějším místům Plzeňského kraje. Významnými přítoky Střely jsou v našem kraji Mladotický, Manětínský a Kralovický potok.

Třemošná

Třemošná je tokem na pomezí říčky a potoka. Na horním toku je nazývaná Všerubský potok, místní jí říkají Třemošenka, aby ji odlišili od stejnojmenného města. Začátek Třemošné je u Vojtěšína, v přírodním parku Manětínská. Teče obvykle širokým údolím, nejprve k jihovýchodu, později severovýchodněji. U Kaceřova, přesněji u Kaceřovského Mlýna, se vlévá zleva do Berounky. Významným přítokem je Bělá.

Klabava

Říčka zvaná též Klabavka nebo na svém horním toku Padrťský potok pramení ve Vojenském újezdu Brdy a patří spolu s Litavkou mezi větší toky Brd. Na území Plzeňského kraje se dostává jižně od Strašic, protéká Dobříví, Hrádkem a Rokycany. V blízkosti vesnice Klabava byla vybudována stejnojmenná vodní nádrž určená pro regulaci průtoku. Pod Ejpovicemi voda Klabavy zatopila bývalý důl na železnou rudu, v době jeho provozu byl tok řeky odkloněn dvojicí 1,6 km dlouhých tunelů. Pod Chrástem se Klabava vlévá do Berounky. Významnějšími přítoky jsou Holoubkovský a Voldušský potok.

Úslava

Řeka se původně jmenovala Bradlava, ale díky chybě na mapě získala jméno zkomolené Úhlavy. Pramení pod vrchem Drkolná a protéká jižním Plzeňskem, okolo Nepomuku, Blovicemi, Nezvěsticemi, Starým Plzencem a Plzní. V té se vlévá zprava do Berounky u starého kostela sv. Jiří. Z plzeňských řek mívá nejméně vody. Největšími přítoky jsou Podhrázský potok, Myslívský potok, Bradava a Kornatický potok.

Radbuza

Ač psána krátce, vyslovuje se dlouze, protože jde se 112 km o nejdelší vodní tok v Plzeňském kraji. Pramení v české části Českého lesa, nedaleko Závisti. Řeka protéká mnoha městečky jihozápadně od Plzně, např. Bělou nad Radbuzou, Horšovským Týnem, Staňkovem, Stodem či Dobřany. Na okraji Plzně je její tok přehrazen nepovedenou nádrží České Údolí, dále se mírně klikatí Plzní, aby střed města protekla uzavřena mezi kyklopské zdivo. Jejím významnými přítoky jsou Zubřina, Merklínka a především Úhlava.

Úhlava

Úhlava má už od svého počátku dvě nej: z řek protékajících Plzní pramení v nejvyšší nadmořské výšce, na svazích mezi Pancířem a Můstkem. Druhé nej má její údolí, které je díky výšce Jezerní hory nejhlubším v Česku. Na konci tohoto údolí je vodárenská nádrž z roku 1969, která nese jméno blízkého města Nýrska. Od něj hlava teče v rovině k Janovicím, dále ke Klatovům a vytváří řadu meandrů. Okolo Švihova, kde napájela vodní opevnění hradu, je v současnosti inženýrsky zregulována, ale naštěstí nebylo zničeno celé její koryto až k Plzni. Úhlava protéká ještě Přešticemi a v Plzni se vlévá do Radbuzy, byť je o malý kousek vodnatější než Radbuza. Úhlava je hlavním zdrojem pitné vody pro Plzeň. Jejími největšími přítoky jsou Jelenka, Drnový potok a Poleňka.

Merklínka

Merklínka pramení mezi vrchy Nový Herštýn a Hora v Branžovském hvozdu, jižně od vesničky Němčice. Protéká převážně severním směrem mezi poli a má proto charakter lučního potoka. Lidé na ní vybudovali celou řadu rybníků, na horním toku Němčický, Úbočský, Všepadelský, Únějovický a Chocomyšlský, na středním toku dlouhou Kacernu a velký Merklínský rybník. Je jedinou řekou na Plzeňsku, ve které žije jelec jesen (Leuciscus idus), a jednou z mála lokalit mníka jednovousého (Lota lota). Významnějšími sídly na jejím toku jsou Merklín, který jí dal jméno, a město Stod, kde ústí zprava do Radbuzy. Merklínka bývá od Merklína výjimečně sjízdná pro vodáky, většinou v době, kdy je na Úhlavě vyhlášen povodňový stav.

Zubřina

Zubřina pramení ve Všerubské vrchovině na severním svahu Spáleného vrchu nedaleko České Kubice. Obvykle teče mírným tempem k severovýchodu, její úzké koryto meandruje lučinatou krajinou. Protéká Domažlicemi, Osvračínem a těsně před Staňkovem ústí zprava do Radbuzy. V převážně části toku je doprovázena železniční tratí 180 spojující Plzeň a německý Furth im Wald. V délce 22 kilometrů je Zubřina po silnějších deštích sjízdná pro vodáky, ale koryto i břehy jsou zarostlé, u několik jezů je potřeba přenášet. Zajímavostí je 8 km dlouhý (původně 16 km) Teplobystřický vodní kanál přivádějící do Zubřiny vodu z Teplé Bystřice, která patří do povodí Dunaje.

Černý potok

Potoků, které nesou jméno Černý, je v Plzeňském kraji celá řada, ale jen jeden z nich dosahuje velikosti říčky. Pramení na východních svazích Černovrší, zatímco na západním úpatí téhož kopce teče jiný Černý potok směrem k Dunaji. Hned na počátku je vodnatost Černého potoka posilována kanálem z povodí Dunaje, opět z Teplé Bystřice. Blízkost Čerchova dala potoku i jeho druhé jméno – Čerchovka. Černý potok společně se svým největším přítokem Pivoňkou odvodňuje centrální část Českého lesa i část Chodska. Na rozdíl od pěkné přírody se Černému potoku velká sídla vyhnula, za zmínku stojí Trhanov a Meclov. Vlévá se do Radbuzy nedaleko sv. Anny před Horšovským Týnem.

Mže

Jako jediná z uvedených řek pramení mimo Českou republiku a to v Bavorsku jako Blätterbach. Protéká Českým lesem a Tachovskem, kousek za Stříbrem ji v původně hlubokém údolí vzdouvá dlouhá vodní nádrž Hracholusky. V Plzeňské kotlině vytváří široké údolí. Významné přítoky Mže jsou převážně levostranné, Hamerský, Kosový a Úterský potok, na pravém břehu ústí jen před Stříbrem Úhlavka. Mže se původně vlévala do Vltavy, později byly její úseky plíživě přejmenovány na Berounku a tok se jménem Mže zkrácen na 106 kilometrů.

Úterský potok

U vesnice Bezvěrov na severozápadě Plzeňska pramení dva velké potoky: Manětínský a Útersky. Zatímco první teče severovýchodně směrem ke Střele, druhý se vydává jižním směrem malebným údolím ke Mži. Údolí Úteráku, ja je také zván, je obklopeno lesy, skálami a památkami, jeho voda kdysi poháněla několik mlýnů, např. Zuckerův, Jansův, Reličkův, Barvírnu, Žižkův, Starý, Hlaváčků či Dudákovský. Na cestě k Hracholuské přehradě Úterák posiluje Nezdický a Dolský potok, nedaleko Gutštejna pak Hadovka. Při dostatku vody, tj. na jaře nebo po deštích, je Úterský potok sjízdný pro vodáky v délce 15 km. Jarní ochutnávka z lodi může být důvodem pro pěší návrat v létě. Hladina Hracholuské přehrady zkrátila tok Úteráku o dva kilometry.

Úhlavka

Tato menší říčka je z geologického hlediska společně se Mží pravděpodobně nejstarší řekou na území Česka, tj. ve svém korytě teče nejdéle. Pramení mezi Přimdou a Velkými Dvorci a proudí východním směrem. Protéká městečkem Stráží, za kterým napájí Dlouhý rybník (zvaný též Bonětický). U Prostiboře se stáčí k severovýchodu, kdy mělkým údolím v lesnaté krajině dotéká do Kladrub. Za nimi se noří do sevřeného údolí, kterým se klikatí až do svého ústí do Mže na kraji Stříbra. Významnými přítoky jsou Čaňkovský a Výrovský potok.

Kosový potok

Levobřežní přítok Mže je také nazýván kratší verzí Kosí potok nebo Kosák. Pramení na v Českém lese, na úboří Dyleně, nedaleko pramenů Hamerského potoka. Kosový potok teče Karlovarským krajem k východu, později se stáčí k Mariánským Lázním, jejichž okrajovými částmi protéká. Za Vysokou Pecí vtéká Kosový potok do CHKO Slavkovský les a po kilometru se konečně dostává na území Plzeňského kraje. Jakmile Kosový potok obteče Lazurový vrch a spojí se s Jilmovým potokem, vydá se údolími převážně k jihovýchodu až k jihu. Na dolním toku protéká Tepelskou vrchovinou zachovalým, hlubokým údolím se zalesněnými svahy. Skoro by se chtělo napsat i liduprázdným údolím, ale přírodní park Kosí potok láká řady turistů. Nedaleko Vlčí hory se vlévá do Mže na jejím 67,3 říčním kilometru.

Hamerský potok

I Hamerský potok, zvaný podle svého přítoku též Tichá, pramení nedaleko Dyleně v Karlovarském kraji, konkrétně jihovýchodně od vrchu Čupřina. Brzy překračuje státní hranici, v Německu jako Lohbach protéká Mähringem a za osadou Treppenstein se opět kříží státní hranici a vtéká do Plzeňského kraje. Protéká východním směrem po okraji CHKO Český les, dále stejnojmenným přírodním parkem. U města Plané se stáčí Hamerský potok k jihovýchodu, později k jihu, většinou mezi poli a loukami. Až ke konci své cesty vtéká do hluboké Karliny doliny. Ústí v Ústí, jak jednoduché.

V době publikace této cache nebyla podél Hamerského potoka jediná keš splňující pravidlo.

Otava

Jde o řeku bez pramene. Druhá největší jihočeská řeka vzniká soutokem dravých horských řek Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily na Šumavě. Dále teče úzkým údolím, korytem plným naplavených balvanů a s peřejemi až do Sušice. Od Sušice zpomaluje a teče širokým údolím, podél slavných hradů Rábí a Prácheň, kousek za Horažďovicemi Plzeňský kraj opouští. Otava byla řekou zlatonosnou, nyní je spíše řekou vodáků, neb je několikrát ročně sjízdná v celé své délce. Významnými přítoky v Plzeňském kraji jsou Losenice, Volšovka, Ostružná a Nezdický potok.

Lomnice

Lomnice jako jediná říčka v Plzeňském kraji nepramení a ani neústí. Její tok začíná na svazích Třemšína ve Středočeském kraji, pak na přibližně šestikilometrovém úseku okolo Mladého Smolivce koketuje s Plzeňským krajem, aby vtekla do rybníka Divák ležícího již v Jihočeském kraji. Na konci své pouti ústí do Otavy.

Ostružná

Podle některých vzniká soutokem několika potoků u vsi Javorné, podle jiných pramení na svazích Hadího vrchu. Zprvu teče k severu, u Čachrova se otáčí k východu, u Velhartic mění směr k severovýchodu podél Vidhošťského hřbetu. Ten u Kolince proráží a stáčí se k jihovýchodu. Ústí do Otavy poblíž Sušice. Na Ostružné rád rybařil Jan Werich, který měl blízko Velhartic chatu. Významnými přítoky jsou Jindřichovický a Kalný potok.

Křemelná

Další ze šumavských řek pramení podobně jako Řezná na svahu Pancíře, ale na severní straně. V otevřeném údolí s mnoha slatěmi protéká Kochánovskými pláněmi a vytváří řadu meandrů. Charakter okolí řeky se mění za bývalými Stodůlkami, řeka se zařezává a přechází postupně v kaňon s obřími hrnci a peřejemi v korytě. Na jeho konci se u Čeňkovy pily spojuje se svou divočejší sestrou Vydrou a vzniká Otava. Křemelná je pravděpodobně jedinou řekou Česka, na jejímž břehu nestojí žádný dům. Všechny významné přítoky jsou pravostranné, např. Slatinný, Jezerní a Prášilský potok.

Vydra

Snad nejkrásnější šumavská řeka vzniká u Modravy soutokem Roklanského a Filipohuťského potoka s Modravským potokem, který je považován za její hlavní zdrojnici. Údolí Vydry se za Modravou zužuje a zvětšuje se také sklon. Pod Antýglem je řeka téměř nespoutaná, v hlubokém údolí s příkrými svahy proudí peřejemi v korytě plném velkých balvanů. Zklidňuje se až před Čeňkovou pilou, kde se do ní pod elektrárnou Vydra vrací voda z Vchynicko-Tetovského kanálu. O pár desítek metrů dále se stéká s Křemelnou a vzniká tak Otava. Významnými přítoky na 23 kilometrech toku jsou Hamerský, Hrádecký a Studený potok.

Řezná

Říčka pramení na východních svazích Pancíře, aby se vydala na jih a za Železnou Rudou (Alžbětínem) opustila Česko. Ač je její tok na našem území dlouhý jen přibližně 8 kilometrů, dokáže z povodí o rozloze 44 km² odvádět průměrně 1 m³/s. V Německu řeku znají jako Regen, ostatně také míří do Regensburgu (Řezna), kde se vlévá do Dunaje a proto jako jediná ze zde uvedených řek patří do úmoří Černého moře. Němci rozlišují několik Řezných: Malá Řezná teče od Roklanu, po spojení s Velkou Řeznou od Pancíře je nazývána Černou Řeznou. Toto jméno si udrží po soutok s Bílou Řeznou přitékající od Velkého Javoru, aby se dál nesla konečně jméno Řezná. Přítoky Řezné na české straně je Grádelský a Jezerní potok a ještě Svarožná se soutokem na samých státních hranicích. Největším a nejdelším přítokem Řezné je říčka Kouba (německy Chamb), která pramení nedaleko Kdyně.

Zpět na listing na Geocaching.com · Námi založené cache · AHA